Devět karlovarských filmů, které chcete vidět. Mortensenův western i rok 1968 z rozhlasu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Taháky letošního ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech jsou jasné. Hollywoodská legenda Steven Soderbergh osobně uvede své kafkovské filmy, Clive Owen připomene romantický thriller Na dotek, který před 20 lety pomohl upevnit jeho hereckou kariéru, Viggo Mortensen se karlovarským návštěvníkům představí jako umělec všestranného talentu a režisérské schopnosti předvede i herec Daniel Brühl.

Ve Varech bude k vidění další režijní počin Jiřího Havelky Zahradníkův rok, dokumentární portrét Ivy Janžurové očima její dcery Theodory Remundové nebo čerstvý úspěch českého animáku z festivalu v Annecy Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové.

Ve filmovém výběru Seznam Zpráv ale najdete i hyperdokument z ukrajinské frontové linie, napjatě očekávané drama Jiřího Mádla o událostech roku 1968 přímo z oken Československého rozhlasu nebo film Xoftex, který líčí surreálné zážitky z řeckého uprchlického tábora.

Které filmy na letošním KVIFF byste neměli minout?

Režie: Marie-Magdalena Kochová / Česká republika, Slovenská republika, 2024, 85 min

Rozálka má ráda pořádek. Jakmile jsou třásně na koberci pocuchané, musí se okamžitě narovnat. Jinak hrozí záchvat zuřivosti. Pravidla pořádku platí i pro zbytek rodiny, včetně Rozálčiny sestry Johany. Třicetiletá dokumentaristka Marie-Magdalena Kochová veze do Varů svůj celovečerní debut o takzvaných skleněných dětech, jejichž sourozenci trpí vážným onemocněním a vyžadují každodenní intenzivní péči. O komplikovaném životě skleněných dětí se v Česku, kde péče o druhé pořád platí za trochu podřadnou záležitost, teprve začíná mluvit. Dokazuje to i vůbec první tematický sociologický průzkum, který Kochová při příležitosti uvedení filmu pomáhá dávat dohromady. Není ale pochyb, že snímek o skleněných dětech vyvolá pozornost.

Kochová už teď prokazuje, že umí otevírat důležitá společenská témata. Že má navíc neobyčejný cit pro filmový obraz, zvuk nebo rytmus, to předvedla už s krátkým snímkem 3 MWh, který měl premiéru na jarní přehlídce krátkých filmů Pragueshorts. I ten bude ve Varech k vidění.

Režie: Viggo Mortensen / Kanada, Mexiko, Dánsko, 2023, 129 min

Jedním z největších taháků letošního festivalu je snímek, kterým celé Vary odstartují. Romantický western Až na konec světa přiváží letošní hvězdný host Viggo Mortensen, který je zároveň autorem scénáře a hudby, režisérem i hlavním protagonistou filmu. „Mortensenova soustředěná a neokázalá režie je řemeslnou poctou klasickým westernům, ovšem s obdivuhodnou autorskou jistotou tematicky revidovaná a představující coby centrální figuru dění ženskou hrdinku – nezávislou volnomyšlenkářku Vivienne (Vicky Krieps), jež v Holgerovi našla partnera i spřízněnou duši, snažící se se sebevědomou kultivovaností žít důstojný život ve světě násilnických primitivů,“ píše o filmu umělecký ředitel KVIFF Karel Och.

Režie: Klára Tasovská / Česká republika, Slovenská republika, Rakousko, 2024, 91 min

Libuše Jarcovjáková fotí už 50 let. Na jejím hledáčku se objevila utajovaná queer komunita socialistického Československa, dokumentovala vyloučené lokality, ale i sama sebe. Dávno před módní selfie používala foťák jako způsob, jak studovat to, čeho se člověk často nejvíc bojí – vlastních emocí.

Příběh osobité umělkyně, kterou po dlouhých letech práce nadšeně objevuje celý svět, teď v celovečerním dokumentu zachycuje filmařka Klára Tasovská. Její snímek, složený pouze z fotografií, umělčina vyprávění a hudby, už letos bodoval na festivalu v Berlinale. Ještě nejsem tím, kým chci být tak uzavřel kruh. Jarcovjáková v Berlíně dříve pracovala jako uklízečka v kině. Teď se do města vracela jako hvězda vřele přijatého filmu.

Ještě nejsem tím, kým chci být je fascinující nejen svým formálním konceptem, ale i upřímností a otevřeností protagonistky nebo tím, že nabízí docela nový pohled na roky 1968–1989.

Režie: Yorgos Lanthimos / Irsko, Velká Británie, USA, 2024, 165 min

Řek Yorgos Lanthimos po dvou oscarových hitech Chudáčci (2023) a Favoritka (2018) už jasně platí za hollywoodskou hvězdu. Jeho nový snímek Milé laskavosti se ale spíše vrací k režisérovým kořenům a neředěné lásce k bizarnosti. Laskavosti jsou ve skutečnosti triptychem filmových povídek, které se podle recenze BBC z premiéry na festivalu v Cannes „blyští Lanthimosovým géniem: V jeho světě je všechno tak absurdní, až je to vtipné, ale pořád dost realistické, aby to bylo děsivé.“ Milé laskavosti lákají nejen na jméno režiséra Lanthimose, ale i na prestižní casting: režisérovu teď už dvorní herečku Emmu Stone, Willema Dafoea a jednoho z nejzábavnějších herců současného Hollywoodu Jesseho Plemonse.

Režie: Jiří Mádl / Česká republika, Slovenská republika, 2024, 131 min

Jiřímu Mádlovi nestačila metamorfóza z kluka ze Snowboarďáků do jednoho z nejambicióznějších herců své generace, navrch se stal i výjimečným režisérem. Za svůj debut Pojedeme k moři získal v roce 2014 Cenu české filmové kritiky v kategorii Objev roku a nepochybně překvapí i aktuálním filmem Vlny. V tom se dívá na události předcházející okupaci sovětskými vojsky v roce 1968 očima redaktorů Československého rozhlasu. Příběh národního traumatu se snaží otočit na hlavu a předat ho jako záznam o lidské odvaze. Už v tom jsou Vlny, přestože se vrací k nesčetněkrát vytěženému tématu, vlastně docela osvěžující. Nejde o další sebedojímavou dobovku. I když občas trpí na těžkopádné dialogy, Vlny působí jako dynamický, trpělivě gradující, inteligentní thriller – nejen o tom, kde začíná a končí novinářská integrita a lidská odvaha obecně.

Režie: Beata Parkanová / Česká republika, Slovenská republika, 2024, 76 min

Na poslední snímek Beaty Parkanové Slovo reagovali někteří filmoví recenzenti vlažně, přesto si příběh o rodině trpící při událostech roku 1968 (ano, opět) ve Varech vysloužil cenu za nejlepší režii a nejlepší mužský herecký výkon pro Martina Fingera. Vypadá to, že u Světýlek zatím ve filmových kruzích panuje větší shoda. Film, který zachycuje dění jediného letního dne, patří prý k tomu nejzajímavějšímu, co se na 58. ročníku karlovarského festivalu objeví. Parkanová se ve Světýlkách dívá na svět pohledem malé holčičky, která s babičkou a dědou pojídá borůvky, raduje se z malých drobností – a ještě neví, že její rodiče právě ve svém vztahu docházejí k bodu, ze kterého není návratu.

Režie: Oleh Sencov / Ukrajina, Chorvatsko, 2024, 90 min

Dostat se na snímek ukrajinského filmaře, aktivisty a někdejšího vězně Kremlu Oleha Sencova nebude snadné – organizátoři zatím plánují pouze dvě projekce. Nebude ani snadné ho sledovat. Sencov, který momentálně brání svou vlast coby poručík ukrajinské armády, natočil film přímo na frontě. Při jedné z útočných akcí jeho vojska bylo zničeno vozidlo ukrajinské pěchoty a Sencov se pokusil zorganizovat záchrannou akci – nesla název Real. Umělecký ředitel Karel Och použil v souvislosti se Sencovovým snímkem přiléhavé slovo: hyperdokument. Real je záznam z války viděný očima jejího aktivního účastníka.

Režie: Noaz Deshe / Německo, Francie, 2024, 99 min

Uprchlický tábor, v něm stan – a uprostřed stanu strom. Film režiséra Noaza Deshe na první pohled upoutá svým lavírováním mezi realitou a snem – nebo spíš noční můrou. Xoftex vypráví o Nasserovi a dalších syrských a palestinských uprchlících, kteří hledají azyl v táboře kdesi v Řecku. Baví se natáčením satirických skečů i přípravou na filmový zombie horor, ale zároveň se sami propadají do scén připomínajících děsivé filmy. Sám na nafukovacím člunu uprostřed temnoty nočního moře. Xoftex, snímek zařazený do hlavní festivalové soutěže, bude patřit k těm, které se zaryjí do paměti – až do té nejposlednější surreálné scény.

Režie: Nelicia Low / Singapur, Tchaj-wan, Polsko, 2024, 109 min

Singapursko-tchajwansko-polský thriller o sportovních šermířích – zní to jako z generátoru festivalových filmů. Na kordy má šanci uspět v Hlavní soutěži, ale už na první pohled vypadá snímek režisérky Nelicie Low jako zaručený divácký hit. Spojuje v sobě atmosféru deštivého asijského velkoměsta, neotřelé prostředí šermu, detektivní zápletku a velké emoce křivdy, zármutku i lásky. Film Na kordy budou jistě provázet dlouhé fronty před kinosály.