Chcete být mladší a krásnější? Film Substance to zařídí. Ale bude to bolet

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Televizní hvězda Elizabeth Sparkle byla mladá, krásná, milovaná a úspěšná. Dostala vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a fotografové jí byli v patách. Její sláva ale během let postupně upadala. Daleko rychleji, než by chtěla, je jí přes padesát a televizní studio o někdejší celebritu pořadů o cvičení ztrácí zájem. Chce někoho mladšího, krásnějšího, perfektnějšího.

Právě v tu chvíli se k Elizabeth dostane reklama, která se jí bez okolků zeptá: „Snila jste někdy o lepší verzi sebe sama?“ Podmanivý hlas ve videu pokračuje: „Jediná injekce odemkne vaši DNA a způsobí začátek nového buněčného dělení, což osvobodí další verzi vás samých.“ A pak se objeví už jen telefonní číslo.

Další vysvětlení ale nepřichází. Nic o tom, jak by tahle lákavá nabídka měla fungovat. Elizabeth je ale dost zoufalá na to, aby to zkusila. Donese si domů balíček, ve kterém je neonově žlutá tekutina s aktivátorem, pumpička s nápisem stabilizátor a výživa „pro matku“ a „pro druhé já“. Samozřejmě, že váhá. O tom, že má s procesem začít, jí přesvědčí až sebekritický pohled do zrcadla, kde vidí chyby, o kterých ví jen ona sama. Přiškrtí si ruku nad předloktím a zabodne první injekci do ruky.

Co se bude dít potom, se jednak špatně popisuje a jednak by každý popis ochudil diváka o filmový zážitek. Nejlépe umocněný tím, když ho sledujete s dalšími stovkami lidí v kinosále. Na konci procesu každopádně ke starší Elizabeth přibude její mladší verze: Sue. Starší, omšelejší Elizabeth usíná, mladší, dokonalejší a krásnější Sue ožívá. A po týdnu se vymění. Bez výjimky. Co myslíte - vyjde to? Tvařme se, že odpověď není zřejmá.

Důležitá je v Substanci explicitně zobrazená výměna staré verze Elizabeth za novou, která vzdává hold žánru body horror. Všechny ty otevřené rány, detaily na sešívání kůže, zabodávání jehel do oslizlých strupů prostě k žánru patří jako slow motion do romantických filmů. U krvavé třešničky ve stylu splatter hororů v závěru už sice i otrlejší diváci váhají nad příčetností tvůrců, ale svůj účel - dostat se až za hranici absurdity - to splňuje.

Fanouškům béčkové tvorby by pravděpodobně tohle všechno ke spokojenosti stačilo, ale režisérka Coralie Fargeat zašla ještě dál a na pozadí krvavých scén ohledává jedno z univerzálních témat: stárnutí. Čím víc si Sue užívá, tím víc Elizabeth propadá do deprese. Na Sue žárlí a postupně ji začíná nenávidět. To jsou v podstatě základní emoce, se kterými se dokáže ztotožnit každý z nás. A přestože na ně v příběhu o neznámé substanci tvůrci navěsili nejrůznější absurdity a dovedly je za každou myslitelnou hranu, na jejich obyčejnosti se nic nemění.

Když se Elizabeth z okna svého apartmánu dívá na plakát s krásnou Sue a jejím novým pořadem Pump it up, je to jako když se kterákoliv žena porovnává s dokonalými modelkami v módním časopise. Právě proto je Substance tak snadno zapamatovatelná. Dobře, trochu za to může nádorovitá maska na hlavní hrdince, kterou diváci vidí na konci, a trochu detailní záběry na nejrůznější tělní tekutiny. Ale velká zásluha stejně zůstává na tématu hluboko zakořeněném v každém z nás.

Ještě jedna věc dělá ze Substance ten správný festivalový zážitek: herecké výkony ústřední dvojice Demi Moore a Margaret Qualley, které se svých rolí ve snímku plném absurdit zhostily s naprostou profesionalitou a samozřejmostí. Vlastně je spíš otázka, jestli dvojice hraje nebo jestli jen nedává průchod pocitům a myšlenkám ve svém nitru.

Substance se zažere hluboko pod kůži. Nejen proto, že otevřených ran je ve filmu vidět víc než dost. Pochopíte to, až si večer z obličeje smyjete prožitky z celého dne, podíváte se na sebe do zrcadla a uvidíte všechny ty drobné nedokonalosti, které rozeznáte jen vy. A najednou vám neonově žlutá tekutina bude připadat jako lákavá možnost. Vyzkoušeno za vás.