Článek
Projekt ve stovky let staré budově poskytuje prostor mladým tvůrcům a reflektuje fakt, že prvky z počítačových her dávno pronikly nejen do současného umění, ale třeba také na sociální sítě nebo do sbíraní bodů v supermarketech. K problematice odkazuje už název Enter the Room, v překladu Vstup do místnosti. Umělci sice vycházejí z ustálených formátů audiovizuálních děl, instalací či performance, zapojují však herní postupy nebo logiku.
Podle kurátorky Sandry Baborovské z Galerie hlavního města Prahy výstava vybízí „k aktivnímu zapojení a přemýšlení o hledání vlastní role v proměňujícím se světě“.
Návštěvník má možnost stát se součástí některých děl, jedna zvuková instalace například reaguje na jeho pohyb. Hru chápou tvůrci především jako prostor pro kritickou reflexi. Roli tu hrají dveře, které v domě U Kamenného zvonu rozčlenila dvě patra s výstavou. Zatímco v prvním patře jsou shromážděna díla týkající se budoucnosti nebo mající ekologický podtext, druhé patro je věnováno herním principům a jejich vlivu na umění.
Dveře coby specifický prvek vymyslel architekt výstavy a herní umělec Vojtěch Radakulan, jeden z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2022. Vystudoval sochařství a architekturu, zároveň ale působí coby doktorand na Fakultě elektrotechnické ČVUT na Katedře počítačové grafiky a interakce. Radakulan na výstavě také s nadsázkou upozorňuje na dlouhodobé riziko radioaktivního odpadu.
Přehlídka v domě U Kamenného zvonu je mezinárodní, podíleli se na ní jednotlivci i kolektivy. Otázky kolem životního prostředí vznáší jak francouzsko-holandské duo tvořící v Berlíně Eloïse Bonneviot a Anne de Boer, tak práce Natálie Sýkorové, Valérie Dinkové a berlínského scénografa Frederika Britzlmaira.
Instalace kolektivu No Fun si představuje kolaps kapitalismu, jiní tvůrci zpracovávají motivy jako existenciální tíseň nebo úzkost ze stavu klimatu.
Tři díla tematizují tarotové karty jako jednu z nejstarších analogových her. Berlínský OMSK Social Club s jejich pomocí ilustruje „kolektivní vyprávění“. Takzvaný storytelling je pak námětem instalace Jana Boháče, Viktora Dedka a Jonáše Richtera. Jejich dílo rozebírá fenomén vedlejších postav ve hře, přičemž zpochybňuje hranici mezi hráčem a pasivním pozorovatelem.
Výstava volně navazuje na někdejší bienále mladých, jež se v domě U Kamenného zvonu konala v letech 1994 až 2010.
