Dyková, Aragorn, Mádl. Nejlepší rozhovory o umění, sexualitě i české povaze

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V kulturní rubrice Seznam Zpráv v uplynulém roce promluvili herci, spisovatelky, písničkáři, novinářky i hollywoodské hvězdy. Debatovali jsme s nimi o ženské sexualitě, klimatické změně, o mýtu českých devadesátých let i o radosti, která se schovává v nejprostších věcech.

Deset nejzajímavějších rozhovorů nám utkvělo v paměti díky otevřenosti respondentů, trefným komentářům k době, která se jinak zdá tak nepřehledná a neuchopitelná, ale i díky neúprosnému optimismu.

Herec, který letos na jaře obdržel nominaci na Českého lva za hlavní roli ve filmu Citlivý člověk, mluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy o pomíjivosti divadla i o smrti.

„Každý večer, když hraju divadlo, tak o smrti přemýšlím. Ve většině postav jsem zemřel – Coriolanus, král Lear, Cyrano, Hamlet i Macbeth. V té chvíli, kdy tam ležíte, vás napadne, že si s ní zahráváte. Dante nechtěl dopsat Božskou komedii, protože věděl, že až ji dopíše, zemře. Dopsal ji a zemřel. Vždycky když myslím na smrt, kdy se se mnou nějak sbližuje, snažím se jí vysmívat.“

S botanikem a spisovatelem Jiřím Sádlem jsme vyrazili na přírodovědecky laděnou procházku, při které jsme se přesvědčili, že člověk není tak mocný, jak si často myslí.

„Máme toho pod kontrolou daleko méně, než jsme si vždycky v novověku namlouvali. Žijeme ve světě, který ovládají přirozené, tedy nelidské mechanismy. A nezbývá než se s tím smířit.“

Režisér a herec Jiří Mádl letos převálcoval kina filmem Vlny. Ještě před premiérou v Karlových Varech se zastavil v redakci Seznam Zpráv, aby promluvil nejen o svém filmu, ale také o tom, co vidí jako největší překážku v českém sebevědomí.

„Češi byli vždy instruovaní k tomu neuznávat autority, a to je špatně. My tu jako autority vnímáme jen sportovce, protože je to taková matematická hodnota: dáme jim medaile a vidíme, že něco dokázali. Jenže tady něco dokázala spousta lidí, ale elity ponižujeme, ať už jsou to podnikatelé, vědci, umělci. A nakonec ponižujeme i ty sportovce. Politiky také. Myslím, že máme dobré politiky.“

Další snímek, který v Česku bodoval: Zápisník alkoholičky. V rozhovoru s autorkou stejnojmenného blogu, Michaelou Duffkovou, jsme mluvili o tom, jak se vyrovnává s nečekanou slávou ona i její rodina, ale také o tom, že ženám se selhání neodpouští.

„Právě proto je u nich závislost na alkoholu tak stigmatizovaná. Dostávám stovky zpráv od žen na rodičovské, které sice třeba nepijí, ale cítí se naprosto vyždímané a neohodnocené. Spousta věcí, které musí každý den dělat, se totiž bere jako samozřejmost.“

Už dvě dekády patří k nejobsazovanějším herečkám v Česku. V rozhovoru pro Seznam Zprávy ale Tatiana Dyková promluvila o okamžiku, kdy zažívala pocit vyhoření, o štěstí v prostotě, nebo o tom, co pro ni znamenala devadesátá léta.

„Pustili nás z řetězu jako vlčáky a byli jsme úplně urvaní. Nevšimli jsme si, že mezitím ti chytřejší to tady všechno rozkradou a že se ty otěže pustily moc. Předtím to ale zase bylo moc utáhlé, a stejně se kradlo. Takže je pořád co kritizovat a z něčeho být nadšený.“

Spisovatel a novinář Aleš Palán chápe, že jediná kniha může člověku změnit život. Ostatně tak pojmenoval svou vlastní letošní publikaci, v níž prozkoumává lásku ke čtení. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mimojiné vysvětloval, jak důležitý je duševní rozvoj - a jak k němu vlastně dochází.

„Myslím, že pokud chceme zůstat mentálně čilí, měli bychom se průběžně měnit, stejně jako se mění svět kolem nás i naše vztahy. Když naopak zůstaneme zkamenělí, bude nás svět míjet a my budeme míjet sami sebe. Změny se pochopitelně i díky knihám dějí setrvale, tak trochu homeopaticky. Pokud má být ale změna zachytitelná v nějakém vyprávění, musí být opravdu razantní. A já jsem si po setkání s Kamilou začal uvědomovat, že znám i další lidi, kterým konkrétní kniha skutečně zatřásla osudem. Třeba manžele Pulkrábkovy na Šumavě…“

„Sex je mnohem víc než jenom nějaká kopulace nebo fyzický akt. Je to energie, moc, která hýbe i politikou atd,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy novinářka Linda Bartošová, autorka podcastové série Slast o sexualitě žen z generace Z. „O to víc jsem překvapená, že když o sexu mluví samy ženy, je to najednou problém. Když o ženské sexualitě mluví muži, tak je to často úplně v pohodě. Sexualizujeme ženy naprosto běžně, ale když si to vezmou ženy v té debatě zpátky, tak narazí na obrovskou zeď.“

„Destrukce slovenské kultury je pozvolná. O to je ale možná prekérnější a nebezpečnější,“ řekl v rozhovoru připraveném při příležitosti oslav 17. listopadu frontman slovenské kapely Berlin Menson Adam Dragun. Situaci na Slovensku dokázal vnímat v časovém i geografickém kontextu, kterým zároveň ohromoval i děsil. „Hrozí, že se slovenská kultura v dlouhodobém horizontu úplně izoluje. Že podobně jako Maďarsko nebudeme splňovat podmínky na projekty Evropské unie, které slouží k propojování různých zemí. Čím méně peněz půjde do školství, tím méně budou moct studenti absolvovat zahraničních stáží a workshopů. Mě se to v mých šestadvaceti letech třeba už nedotkne, ale dalších generací rozhodně ano.“

I písničkář Vladimír Mišík, jehož letos vydané album Vteřiny, měsíce a roky na podzim ovládlo tuzemskou hudební scénu, promluvil o obavách z budoucnosti.

„Sám tady už dlouho nebudu, ale mladým se může ještě přihodit leccos. Další válku bych nikomu nepřál. Člověk si myslel, že už dnes politici nebudou soupeřit se zbraněmi v ruce, jenže pak Rusko napadlo Ukrajinu, Čína teď hrozí invazí na Tchaj-wan a tak dále. A co hůř, vyhrocuje se i atmosféra ve společnosti. Když si občas přečtu komentáře na sociálních sítích, udělá se mi špatně. Říkám si, kde se v některých lidech bere taková nenávist. Jakmile někam vstoupí nenávist, je konflikt na spadnutí.“

Mišíkův rozhovor pro Seznam Zprávy je ale působivý hlavně tím, jak navzdory obavám a zranitelnosti zůstává plný naděje i radosti.

Donedávna Česko o fotografce Libuši Jarcovjákové nevědělo. Její dílo přitom předběhlo dobu o několik dekád. Rok 2024 jako by měl nahradit celou tu dobu, kdy Jarcovjáková stála v pozadí. O jejím životě a díle vznikl úspěšný celovečerní dokument a Národní galerie uspořádala velkolepou výstavu.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy Jarcovjáková vysvětlovala například motivace k fotografování autoportrétů, kterými jako by předběhla a zároveň podkopala fenomén selfie.

„Kult krásy tady existuje už odpradávna. Málokdo se tak chce zachycovat v esteticky nepřitažlivém světle, nebo dokonce ukazovat svoje bolesti a těžké psychické stavy. Moje autoportréty ale vznikaly za úplně jiným účelem. Nikdy mi nešlo o sebeprezentaci, neměla jsem žádné sledující na instagramu, před kterými bych se chtěla předvést. Sama jsem potřebovala vidět svůj odraz v konkrétním místě a čase, sama jsem potřebovala zkoumat svou autenticitu. Někdy tedy autenticita může být jen prázdným pojmem, ale jindy jím být nemusí.“

Výčet rozhovorů s osobnostmi domácí kultury v roce 2024 ale zdaleka nekončí. Investigativní reportér Jiří Kubík se do hloubky věnuje také rozhovorům s umělci a umělkyněmi v pořadu Galerie osobností. Letos zpovídal například Zdeňka Svěráka, Báru Basikovou, Aňu Geislerovou, Jiřího Lábuse, Karin Lednickou a mnoho dalších. Rozhovory si můžete pustit jako podcast, ale i ve formátu videa.