Dvě v jednom. Zdrcující i nadšená recenze na film Jerryho Seinfelda

Jerry Seinfeld natočil špatný film. Jestliže se říká, že rozhodují data a fakta, tak máme plné právo to tvrdit. Ano, legendární americký komik, který byl hlavní hvězdou a spoluautorem jednoho z nejúspěšnějších sitcomů všech dob, se v 70 letech rozhodl natočit svůj filmový debut, a nepovedlo se mu to.

Seriál Seinfeld byl v 90. letech – společně s Přáteli – největší televizní událostí. Změnil to, jak se na televizní zábavu díváme a jaký dopad má na nás. Udělal ze svých minimálně dvou hlavních spoluautorů miliardáře. A z Jerryho Seinfelda žijící legendu.

A on má teď tu drzost natočit špatný film?

Je to tak. Film Unfrosted (česky Bez polevy), který od května 2024 uvádí Netflix, má mizerné recenze v novinách a na zpravodajských serverech a taky špatné hodnocení na webech, kde se o úspěchu a neúspěchu nových titulů rozhoduje. V tuto chvíli pouhých 40 procent na Rotten Tomatoes, 5,6 (z deseti) na IMDb, 3,2 (z pěti) na Googlu a 50 procent na ČSFD.

Google jako první recenzi od uživatelů nabízí tuto: „Usnul jsem při sledování tohoto filmu za bílého dne, což si nepamatuju, že by se mi kdy předtím stalo.“

Téma filmu je zajímavé, byť rezonuje prakticky jen v USA, možná ještě v Kanadě a Británii. Tam se prodávají Pop-Tarts, „snídaňové sušenky“, trvanlivé pečivo se sladkou náplní. Dá se jíst hned, ale většinou se ohřívá v mikrovlnce nebo v opékači.

Pop-Tarts patří v Americe k nejoblíbenějším značkám vůbec, nejen mezi potravinami, a jsou nejprodávanějším produktem potravinářského gigantu Kellogg’s (dnes Kellanova). Mají pozoruhodnou historii, když se zrodily v roce 1964 z konkurenčního boje dvou nesmiřitelných „snídaňových“ soupeřů: Kellogg’s a firmy Post (General Foods).

Ten příběh je natolik bizarní, že by dostatečně zajímavý a strhující byl i jen dokument. Nebo film popisující věrně to, jak s myšlenkou na trvanlivé sušenky přišla nejdřív firma Post, Kellogg’s se ji rozhodl předběhnout a vyvinout vlastní, na což najal muže jménem Post (shoda jmen). To se nakonec povedlo, Kellogg’s začal své sušenky prodávat dřív, a to natolik úspěšně, že je ani nestačil v dostatečném množství vyrábět. Což úspěch ještě zesílilo.

Jerry Seinfeld se ovšem rozhodl realitu „zahodit“ a příběh i postavy si vymyslet. Tedy částečně. Takže realita a fikce se ve filmu proplétají, což je zmatečné a iritující. Zejména bez znalosti kontextu a dobových reálií. Zjednodušeně řečeno, pokud vám je pod 50 let a nejste Američani, nejspíš vůbec nebudete vědět, co se na obrazovce děje.

Ani to by samozřejmě nemuselo vadit, kdyby Seinfeld zvolil univerzálnější a srozumitelnější humor. Ale jako správný tvrdohlavý debutant, jakkoli sedmdesátiletý, se rozhodl neustoupit. Příběh vypráví absurdním, obtížně pochopitelným způsobem. U mnoha vtipů bez znalosti kontextu nevíte, jestli mají nějaké ukryté pointy v druhém nebo třetím plánu, anebo jsou jenom špatné.

Což vše vede k tomu, že můžeme napsat, že Seinfeld natočil slabý film.

ANEBO – možná i v duchu Seinfeldovy poetiky – můžeme tuhle recenzi v půlce zahodit a začít psát znovu.

Co třeba takhle?

Unfrosted je autorsky odvážný, umělecky zajímavý počin. Jerry Seinfeld ho natočil bez ohledu na většinový vkus a zájmy filmového či televizního průmyslu. Už proto vytvořil mimořádné dílo.

Získal pro něj ta největší jména z branže: v Americe úspěšné a i světově známé komiky jako Jima Gaffigana, Bill Burra či Amy Schumerovou a herce jako Hugha Granta nebo Jamese Marsdena. Není divu, že podle Netflixu šlo v týdnu po premiéře o celosvětově nejsledovanější film.

Špatné recenze jsou částečně nedorozumění (Seinfeld netočil parodii a formálně je film mimo běžné škatulky), částečně nefér od recenzentů. Komika milují jeho fanoušci (a má jich hodně), rozumí si s kolegy komiky a zejména vrstevníky, ale zároveň si svými názory udělal zejména mezi liberálními intelektuály spousty nepřátel.

Takže řada kritiků, zejména mladších, teď bere problematický a u diváků neúspěšný film jako příležitost na odvetu.

Ale čas filmu Unfrosted ještě přijde. Zařadí se mezi filmy, které byly v době premiéry přehlédnuty nebo nedoceněny, ale nakonec se zařadily mezi kultovní klasiku. Viz třeba Jarmuschův „Tajuplný vlak“ (1989) nebo Bogdanovichův „Co dál, doktore?“ (1972).

Jinými slovy, čas Seinfeldova filmu teprve přijde.

Konec druhé recenze. Tak, a teď kde je pravda?

Upřímně, kloním se k tomu, že Seinfeldův film za moc nestojí. A protože mám jeho autora rád, rve mi to srdce. Na Unfrosted jsem se těšil a doufal jsem, že to bude skvělý film. Že se „začínajícímu“ filmaři podaří natočit senzační debut.

Nepodařilo.

Sám Jerry Seinfeld to kupodivu nese statečněji než já. V souvislosti s premiérou obešel spoustu podcastů a dává celkem nepokrytě najevo dvě věci: a) že je s výsledkem své práce spokojený, b) že je mu úplně jedno, jak byl film přijat.

V podcastu s komikem Nealem Brennanem cituje – podle svých slov – tu nejlepší radu, kterou dostal, a to od moderátora Davida Lettermana. Bylo to koncem 80. let, kdy se NBC rozhodla natočit pilot k seriálu, který se pak proslavil jako Seinfeld.

Komik měl tehdy strach, že projekt bude neúspěšný a jemu na začátku kariéry zkazí jméno. Letterman mu údajně řekl: „Dej si pozor na jedinou věc. Abys byl neúspěšný přesně v tom, co jsi opravdu chtěl udělat.“

Jinými slovy, neúspěch nevadí a nebolí, když se týká toho, čemu věříte, a jste s tím sami spokojeni.

Což je evidentně případ filmu Unfrosted. Jerrymu Seinfeldovi chladné a nepříznivé přijetí filmu nevadí a my fanoušci v tom můžeme nalézt útěchu. A tiše a nenápadně doufat, že – možná přece jen – z něj nakonec ta kultovní klasika bude. Ale nic tomu nenasvědčuje.