Duchovi Vánoc je ve filmu všechno jedno. To radši Dovolenou s Andělem

Do kin vstoupila novinka Vánoční příběh, která sleduje propletené osudy několika rodin na Štědrý den. Řidič tramvaje se popere s užvaněným cestujícím, mladá žena náhodou potká svou první lásku, na kterou nemůže roky zapomenout, zvukařka zapomene vypnout přenos a celá země se tak dozvídá, co si pozvaný host myslí o své politické kolegyni, milenec vdané ženy zjišťuje, že se mu dost možná líbí někdo docela jiný…

Předobraz Vánočního příběhu lze celkem snadno najít v britském hitu z roku 2003 Lásce nebeské. Oblíbená vánoční komedie se však v mnohém vymyká. Jak to shrnul před dvěma lety filmový kritik Kamil Fila: Láska ve snímku vzniká prakticky na první pohled a nejdůležitější je fyzická přitažlivost mezi postavami. Stačí říct druhému „miluju tě“ a všechno se okamžitě vyřeší. A nakonec – jakmile se hrdinům postaví do cesty další překážka, tak svou snahu o nalezení protějšku vzdají.

Zatímco v klasických romantických komediích musejí hrdinové a hrdinky překonávat řadu překážek, aby si druhého zasloužili, a procházejí významnou vnitřní proměnou, v Lásce nebeské sledujeme jen ta nejdůležitější gesta oproštěná od vší dřiny.

Do podobné pasti padá i Vánoční příběh – postavám stačí pár hodin, aby se do sebe navzájem zamilovaly, a problémy, které se s nimi táhnou dlouhá léta, jsou vyřešeny během několika scén. V nejhorších případech pak stačí i pár facek, aby se „vzpamatovaly“ a nahlédly, v čem udělaly chybu. Právě násilí je tady nahlíženo se zarážející lehkostí: Dobře mířená rána může mít blahodárné účinky, a když už nějaká postava na druhou zaútočí, tak bychom jí vlastně měli fandit.

Podobně smutná je i zášť vůči druhým, která není nijak překonána – naopak spojuje postavy dohromady. Když politik v podání Karla Rodena v rádiu mluví vulgárně o své politické kolegyni, skoro všichni to oceňují. „I mí kámoši si myslí, že to bylo cool,“ říká politikův dospívající syn. Politik potom trvá na tom, že se za svá slova omlouvat nebude, a dokonce se zdá, že v něm urážky vůči dotyčné ženě spustily osvobozující proces, kdy se už nebojí říct, co si myslí. Dokonce je ochotný představit svou přítelkyni všetečné matce i kritickým dětem.

Problém takových scén je v tom, že převrací dynamiku vánočních filmů naruby. Postavy ve Vánočním příběhu nemají překonat sama sebe; naopak se opevňují ve svých špatnostech.

Když se podíváme na jeden z nejklasičtějších vánočních příběhů všech dob Vánoční koledu od Charlese Dickense, najdeme docela jiný vypravěčský postup: Hlavní hrdina Ebenezer Scrooge je chladný, lakotný člověk, který se zaměřuje jen na zisk a nemá ve svém životě jediný zdravý vztah. V noci ho však navštíví duch jeho zemřelého obchodního společníka, který je odsouzen k tomu, aby bloudil po Zemi obtěžkán chřestícími řetězy. Ten Scrooge upozorňuje, že může dopadnout podobně, pokud nevyužije šanci a nezmění se. Scrooge navštíví duchové minulých, současných a budoucích Vánoc a díky vizím, které mu ukazují, hrdina nahlédne, jak je jeho život strašlivý. Druhý den ráno je z něj docela jiný člověk – soucitný, štědrý, připravený pomoci.

Dickensova Vánoční koleda nabízí svým hrdinům jedinečnou šanci se změnit. Jestli existuje naděje pro pokřiveného, zapšklého Ebenezera Scrooge, proč by neexistovala pro nás a naše bližní? Postavy z Vánočního příběhu Ireny Pavláskové však takhle zásadní charakterové otřesy nezažívají; nic je k tomu nenutí a v průběhu filmu maximálně vylepšují svou už tak dobrou situaci.

Jiný slavný vánoční příběh, americký snímek Život je krásný od Franka Capry (který je založený na povídce, jež se ve Vánoční koledě částečně inspirovala), zase ukazuje hrdinu George Baileyho, který se celý život choval příkladně, pečoval o své blízké i o komunitu. Když kvůli finančním těžkostem zvažuje na Štědrý den sebevraždu, objeví se anděl strážný, jenž mu pomůže. V jeden moment Georgovi ukáže, o kolik hůř by se žilo lidem z města, kdyby se vůbec nenarodil. Hrdina nahlédne, že jeho existence není zbytečná, a rozhodne se žít.

Podobné velkolepé prozření čeká i na jednu z mužských postav Vánočního příběhu. Ta si najednou uvědomí, že dávná láska z mládí je tou pravou, kterou je třeba následovat. Jenže předpokládaná katarze se nekoná, protože nevíme skoro nic o tom, proč se dotyčný rozhodl opustit dosavadní práci, a nechápeme jeho pohnutky ani to, proč před lety ze vztahu náhle vycouval.

Problémem Vánočního příběhu tak není to, že ukazuje jen velkolepá gesta mezilidských vztahů, ale že často není ani jasné, co k nim hrdiny vůbec vede. Protagonisté nenahlédnou své chyby. Dostanou se maximálně k ujištění, jak je důležitá láska mezi mužem a ženou (nejspíš nezamýšlené, ale přesto podivně výrazné podtrhnutí skutečnosti, že ve snímku nejsou jiné než heterosexuální postavy).

Při sledování Vánočního příběhu se tak ukazuje, jak obtížnou disciplínou takový vánoční film je, zvlášť pokud se tvůrci rozhodnou navazovat na angloamerickou tradici. Nic proti snaze vytvořit vánoční film pro 21. století, ale co se týče proměny hrdiny a jeho hodnot, vypadá vedle Vánočního příběhu i taková Dovolená s Andělem (která se sice neodehrává během Vánoc, ale televize ji právě o svátcích pravidelně reprízují) jako jistější divácká volba.