Článek
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
Dva roky po smrti Karla Gotta je „zlatého hlasu z Prahy“ stále mediální prostor plný. Po rekordy lámajícím filmovém kýči Karel a knize Má cesta za štěstím přišel čas i na první serióznější ohlédnutí za Gottovým životem v knize Gott: Československý příběh. Z uvedených děl svědčí nejen o zpěvákovi, ale i o celé jeho (a naší) éře nejupřímněji.
Film Karel se v první pětce nejnavštěvovanějších filmů v Česku drží už více než měsíc, minulý týden už měl na kontě 375 tisíc diváků a je možné, že tak záhy překoná i dosud nejnavštěvovanější dokument českých kin, film o sexuálních predátorech V síti (ten celkem sesbíral 413 tisíc diváků). Film Karel je neproblematické a většinovému diváckému vkusu poplatné, melodramatické dílko, které vychází vstříc zejména bulvárním sběratelům střípků ze zpěvákova soukromí. Podobně je na tom taktéž letos vydaná autobiografická bichle Má cesta za štěstím, i ta se dlouhodobě drží na čele žebříčku nejprodávanějších knih.
Oba tyto úzkostlivě rodinou autorizované produkty jsou dílem rodinné Karel Gott Agency a spojuje je pečlivost, s níž se vyhýbají jakýmkoliv kontroverzím. Nabízejí totiž pouze jedinou pravdu: tu Gottovu. Je zákonité, že se pak z těchto vycizelovaných děl vytrácí to nejzásadnější: autenticita a skutečná pravda o Gottově cestě životem.
Autor nové gottovské publikace Gott: Československý příběh Pavel Klusák připomíná, že zpěvák velmi rád halil svou dráhu do dobrých příběhů, u nichž mu tolik nezáleželo na pravdivosti. A že si vždy velmi pečlivě hlídal svůj mediální obraz, jehož součástí byla i řada nepravd a nepřesností. I v tomto světle je nová kniha věrnější zprávou o životě a díle zpěváka než zmiňované výplody rodinně-tvůrčího kolektivu.
Gott z Klusákovy knihy působí jaksi mnohem životněji a uvěřitelněji. Autor se navíc s erudicí dlouholetého hudebního publicisty noří hlouběji, do často i velmi temných zákoutí Gottovy kariéry. I když se na první pohled kniha věnuje zejména hudební stránce Gottovy životní dráhy, není to nudné muzikologické pojednání.
Začíná až filmově dramatickým obrazem, v němž si v podzimní den roku 1957 ulicí Na Příkopě vykračuje osmnáctiletý Karel Gott na konkurz soutěže Hledáme nové talenty. Tady se neprosadí, ale začne vystupovat v kavárně Vltava. Klusák zařazuje Gottův kariérní start do kontextu konce 50. let, do té doby československé hudbě vládly mužné barytony, Gottův líbivý tenor tak měl zpočátku problém. Kniha připomíná třeba jeho první krátké vystoupení na televizní obrazovce v přímém přenosu oslav osvobození Československa v květnu 1960. To vyústilo ve stížnosti diváků na málo mužný hlas a zbytečné kudrlinky v melodickém projevu…
Pavel Klusák se snaží poctivě uvádět na pravou míru mýty o průběhu Gottovy kariéry. Investigativně hledá v dostupných archivech, oslovuje svědky, nebo jen komentuje a posuzuje různorodé verze událostí, jak je jejich protagonista v průběhu času prezentoval v závislosti na tom, jak se to zrovna hodilo. V knize tak postupně vyvstává obraz zpěváka jako někoho, kdo vše podřizoval svému úspěchu u publika. Gotta sledujeme od opatrných kariérních začátků přes angažmá v Semaforu až k prvnímu výstupu na vrchol, vítězství ve Zlatém slavíku 1964. Kniha dokumentuje angažmá v Německu, kde se Gott musel stát někým jiným, než kým byl pro české publikum. Doma koketoval s beatem a generačně novým popem 60. let – kdežto v Německu se etabloval jako zpěvák estrádních šlágrů, konzervativní hudby pro starší publikum. Klusák připomíná i půlroční vystupování ve Vegas v roce 1967, další, možná největší z gottovských legend.
Následuje přetahování s úřady kvůli krátké emigraci na prahu normalizace, i slavný dopis Husákovi a Gottovo mediální kličkování po návratu. Za normalizace Gott ochotně pendloval mezi svou československou, západoněmeckou a sovětskou dráhou. Klusák připomíná playbacky podporující strnulost jeho televizních vystoupení. Gottovu auru v půli 70. let posílily také dva filmy, muzikál Hvězda padá vzhůru a Romance za korunu. To už se schylovalo k Chartě 77 a Gottovu projevu na setkání umělců k Antichartě. Po dvanácti letech přišel listopad 1989 a památný výstup na balkonu Melantrichu, bok po boku s Karlem Krylem.
Polistopadový ústup ze slávy bral Gott úkorně, novým svobodným poměrům se ale po letech strnulé jevištní prezentace nedokázal přizpůsobit. Jeho repertoár byl konzervativní a zastaralý a Gott po proměně poměrů z této minulosti dál žil, protože nic moc současnějšího nebyl schopen nabídnout. Na scénu se vrátil až s vlnou zájmu o retro, a také o bulvár, v němž byl jednou z nejexponovanějších tváří. A pak už přišla finální proměna v „živý mýtus,“ jak píše Klusák.
Karel Gott podle Klusáka od počátku důsledně budoval svou popularitu a gottovskou legendu.
Čím dál silněji je postupně z knihy patrné, že Gottův životní příběh má mnohé paralely s příběhem jeho vlasti. A on sám někdy náladu v zemi přímo ovlivňoval. Jak píše Klusák třeba o éře normalizace: „Gott samozřejmě nebyl jediný, kdo pro veřejnost demonstroval vzorový život ve lži. Ukazoval však, že toto podřízení moci platí i pro ty nejpopulárnější, jejichž pověst osciluje mezi národem milovaným bavičem a kulturní elitou. Chceš-li, věř v soukromí, čemu chceš, ale navenek posiluj dojem jednotné a spokojené společnosti. Ne písněmi, nýbrž tímto souputnictvím, kterého dobová média naplno využila (a pro naši dobu zároveň zdokumentovala), se Karel Gott stal zpěvákem československé normalizace.“
Pavel Klusák s oblibou uvádí texty Gottových hitů i pozapomenutých písní, hodí se tak mít při čtení po ruce YouTube a připomínat si i bizarnější zákruty slavíkovy dráhy nebo některé nezáměrně legrační kousky. Přesně analyzuje vzestup jeho popularity a postupný odklon od progresivnější popmusic k mainstreamu.
Gott se ve svých vyjádřeních okázale vzdával pro své fanoušky sebe, svého soukromí i třeba práva na manželství. Vše podával jako oběť své popularitě; i když to byla především jeho volba.
Kniha je velmi názorová a často si nebere servítky. Přesto Gottův obraz působí velice realisticky, nejen ve svém sepětí s dobou, ale i v řadě detailů. Klusák zdráhavě komentuje i kauzu údajných mravnostních deliktů: v celé knize se sice vyhýbá „bulvárnějším stránkám“ Gottovy dráhy, ale dobová obvinění z exhibicionismu rozebírá s odkazem na povahu jeho veřejného vystupování. Zmiňuje tu posudek sexuologa, který podle Klusáka vyzradil, že „samotná Gottova touha být sledován, mít publikum a sebepotvrzovat se úspěchem má v sobě kromě zdravé soutěživosti i něco patologického.“
Klusák připomíná, že od pohřbu se v Česku i na Slovensku dál traduje zpěvákův osud tak, jak ho šířil a střežil on sám. Uctivost vůči gottovské legendě zamlžila pravdu. Gottův příběh je přitom velký, silný a inspirativní. Klusákova biografie je prvním, záslužným a zároveň čtivým pokusem tento rest napravit. Kniha Gott: Československý příběh vyšla v nakladatelství Host koncem listopadu.
