Devadesátiletá Yoko Ono, ctěná i nenáviděná, opečovává odkaz Johna Lennona

Sama je ale také hudebnicí a především velmi svébytnou umělkyní. Ve svých dílech Ono často využívá možností fotografie, filmu, instalace a zvukových záznamů, napsala též dvě knihy. Této drobné a energické ženě nejsou lhostejná ani lidská práva či politika, její hlas je často slyšet i dnes. Ve svých aktivitách Ono neustává ani v devadesáti letech, narozeniny oslaví v sobotu.

V lednu 2021 stála u zrodu streamovacího kanálu Coda Collection, který nabízí množství hudebních dokumentů, záznamů koncertů a seriálů. Před několika lety Ono také vystoupila například na podporu vězněných členek ruské punkové skupiny Pussy Riot, jimž na podzim 2012 udělila mírovou cenu LennonOno.

Orodovala za propuštění barmské disidentky Su Ťij z vězení, brojila proti válce v Iráku, angažuje se v boji proti chorobě AIDS i za práva gayů. A rovněž se spolupodílela také na financování výroby tapiserie, která byla zhotovena pro pražské Letiště Václava Havla jako pocta českému exprezidentovi.

Ať už by ale udělala cokoli, pro své odpůrce asi navždy zůstane „tou, která pomohla rozbít Beatles“. Její silný vliv na Lennona je stále předmětem diskuzí. Byla mu inspirací, či jej spíše využívala? Hudební kritici tuto extravagantní ženu neměli nikdy moc rádi. Na Johnových úspěších se prý pouze přiživovala, a to halekáním do společných písní, v lepším případě „podkládáním vokálem“. Mnohem větší pozornost budí počiny Ono na poli vizuálního umění. Ale její experimenty také nejsou širokou veřejností úplně přijímány.

Pracuje s různými médii, využívá možností fotografie, filmu, instalace i zvukových záznamů. Už v 60. letech, ještě před seznámením s Lennonem, zrealizovala několik happeningů a performancí. Díla někdejší členky hnutí Fluxus bývají hodnocena jako „mimořádně hluboká“, jindy zase jako „zjevně absurdní“, někdy jako obojí zároveň. V roce 2003 Ono osobně představila průřez svým dílem s názvem Women’s Room i v pražském Museu Kampa.

Známé je například představení Cut Piece z roku 1964, kdy si sedla na pódium a vyzvala publikum k odstřižení kousku svých šatů pro někoho blízkého. Ono šokovala dílem Nutopie vytvořeným ze 100 rakví, na nichž byly jako symbol míru olivové ratolesti. Plakáty s obnaženou zadnicí zase vnímala jako „oslavu lidskosti“. Když po jednom koncertě začala vytrhávat stránky z bible a rozdávat je divákům, vysvětlila: „Šířila jsem slovo boží.“

Ono, narozená 18. února 1933 v Tokiu, pochází z vysoce postavené aristokratické japonské rodiny; již v dětství získala klasické hudební vzdělání, hrála na klavír a učila se kompozici a zpěvu. Po skončení druhé světové války se vydala za otcem do New Yorku, kde pokračovala ve studiích. Znovu se začala věnovat hudbě a postupně se v ní prosazovat. Právě v 50. letech se dostala do světa avantgardních umělců. Za jednoho z nich, klavíristu Tošiho Ičijanagiho, se v roce 1956 provdala. Věnovala se umění i skládání hudby a scházela se s podobně zaměřenými lidmi.

V roce 1962 se na dva roky vrátila zpět do Japonska. V následujících letech se rozvedla, znovu vdala za filmového producenta Anthonyho Coxe a znovu rozvedla. V srpnu 1963 se jí narodila dcera Kyoko Chan Cox. S Lennonem, který byl o sedm let mladší, se potkala v roce 1966 v londýnské galerii Indica. Zpěváka tam upoutal exponát: žebřík až ke stropu, kde si návštěvník mohl pomocí lupy přečíst jediné slovo – ANO.

Lennona naprosto okouzlila, prohlásil, že teprve s ní poznal, co je to láska. V květnu 1968 nahrál společně s ní první společné album Unfinished Music No. 1: Two Virgins, na jehož obalu jsou oba nazí, proto se gramofonová deska musela prodávat v papírovém sáčku. Album obsahuje koláž zvuků a mluveného slova.

Médii sledovaný pár byl sezdán v roce 1969 na britském konzulátu na Gibraltaru: stylově – oba v bílém. Kromě společného muzicírování se Ono s Lennonem zapojili do mírového hnutí. Proslulými se staly například jejich tiskové konference pořádané přímo v postelích hotelových pokojů, jimiž protestovali proti válce ve Vietnamu. Na jedné z těchto Bed-In akcí vznikla v roce 1969 i slavná píseň Give Peace a Chance (Dejme šanci míru).

V roce 1975 se Lennonovým konečně narodilo vymodlené dítě – chlapec dostal jméno Sean Taro Ono Lennon. Na svět přišel v den 35. narozenin svého otce (9. října), čemuž se Ono rozhodla napomoci císařským řezem. Podle staré hinduistické pověry se totiž duše otce po jeho smrti převtělí do syna narozeného v ten samý den. Sean zdědil hudební nadání, s kapelou IMA se například podílel na matčině kritikou příznivě přijatém albu Rising z roku 1995.

Ještě s Lennonem spolupracovala Ono na několika dalších albech, která vyšla pod hlavičkou kapely The Plastic Ono Band. Pod dalšími je Ono podepsána už sama. Z nedávných let mezi ně patří Yes, I’m a Witch (2007), Between My Head and the Sky (2009), Yokoimthurston (2012), Take Me to the Land of Hell (2013) či Warzone (2018).