Co odhalují Němá tajemství? Že stereotypy českých vztahovek se dají obejít

Zatímco kina v rámci tuzemské tvorby lákají na „první české sci-fi po třiceti letech“ Bod obnovy a televize Prima nasazuje reprízy jedné z roztomilých seriálových pitomin Eliška a Damián, na plátna kin se dostává nenápadný snímek Němá tajemství. Neláká na speciální efekty ani na úsměvné bitky, vlastně už z plakátu je patrné, že diváka neláká nijak. Je odtažitý a to je jedna z jeho největších devíz.

Samotný příběh, který napsala Alice Nellis, působí jednoduše. Schopného veterináře Martina jednoho dne kopne kůň a způsobí mu vážné poranění hlavy. Martin sice žije, ale s následky, se kterými se jen těžko dá srovnat. Trpí afázií, kvůli které přestane mluvit, a ani nerozumí, co lidé kolem něj říkají. A přestože se o něj jeho nejbližší snaží postarat, zlepšení je v nedohlednu.

Poměrně jednoduchá, ale o to více skličující zápletka stojí na hereckém umu tří hereček - Jany Plodkové, Mileny Steinmasslové a Magdalény Borové. Chovají se přesně tak, jak bychom se v podobné situaci zachovali my smrtelníci. Zejména Martinova manželka Erika díky výkonu Jany Plodkové na diváka přenáší chumel pocitů, ve kterých je složité se vyznat. Jak pro nás, tak pro ni. Od začátku se topí v beznaději. Její život se bez jejího přičinění změnil od základu a zároveň přišla o člověka, se kterým by normálně všechen ten zmatek sdílela. Ale nemůže, nemůže s ním vlastně sdílet nic. A přestože se v nekonečné frustraci naděje občas objeví, rychle zase mizí. Smutek, nenávist i pochopení se přelévají ze strany na stranu a každý má převahu jen malou chvíli. A jako bonus opadne i strach, že se herečka po únorovém Ostrově vydala na pole prostoduchých komedií.

Podobně přesvědčivě je ale vykreslený i zbytek postav. Mileně Steinmasslové bez problémů věříte, že svou snachu nesnáší a že si naopak poměrně rychle najde cestu k ženě, jejíž kůň jí pokopal syna. Zahanbit se ale nenechají ani dva detektivové, kteří příběhem v podstatě provází. Igor Chmela a Jan Révai jsou přesně tak racionální, nezúčastnění a stereotypní, jak byste od policistů v podobných případech čekali.

Samotný Marián Mitaš, o kterého vlastně celou dobu jde, vytěžil z role maximum. A to přestože jeho postava většinu času tráví upoutaná na lůžku. Mitašovo pojetí člověka, kterému ke komunikaci zbylo pár zahuhlaných slov a mimika, dojímá. Zřejmě i proto, že veterináře Martina Alice Nellis vykreslila jako správňáckého chlapa s jednou malou chybkou.

Emoce film neždímá prvoplánově, jak to podobné příběhy z nemocničního prostředí umí. Naopak. Smutek v divákovi navozuje nenápadně a vlastně navzdory chladnému nemocničnímu a policejnímu prostředí, které dokresluje ponurý příběh.

A přestože v první polovině filmu kriminální zápletka a herecké výkony dokážou diváka vtáhnout, výjimečnost Němých tajemství leží hlavně mezi řádky příběhu. Tam, kde tvůrci Němých tajemství zkoumají žánrové stereotypy českých mainstreamových vztahovek.

Vyjmenujme si ty úplně nejčastější a také úplně nejhloupější - všichni se ve vztazích (a zejména v manželstvích) podvádí, všichni se ve vztazích (a zejména v manželstvích) nudí a ženy jsou buď krásné, nebo trochu popletené, ale vždycky - odpusťte ten výraz - svině. A pochopitelně: právě ženy mohou za všechno výše zmíněné. Na tomto základě se tvoří naprostá většina vtipů českých romantických komedií. A kdo se nesměje, ten je prudérní feministka.

Němá tajemství všechny tyto největší nešvary českého mainstreamového filmu nejdříve přinesou na zlatém podnose, nechají diváka si myslet, že to bude jako vždycky, a pak je jeden po druhém roztrhají jako cár papíru.

Vždycky když si divák myslí, že už filmové postavy prokoukl, odhalil závadu jejího charakteru, kdy si spokojeně potvrdí, že „ta ženská je svině“ a „ten chlap sobec“, tvůrci ho donutí začít znovu, všechno přehodnotit. Otevřou cesty k nečekaným vysvětlením nesympatických životních postojů Plodkové i Mitaše, nabídnou nutný background, díky kterému dokážeme pochopit i odpustit, nejen ve filmu, ale i v životě.

A tak i když postupné rozplétání detektivní zápletky v druhé polovině trochu ztratí spád, nevadí to. A je i tak trochu jedno, že ke konci, kdy si hlavní postavy vzájemně vysvětlí své chování, divák pomalu ztrácí zájem a má pocit, že to nejzajímavější už se paradoxně stalo.

Němá tajemství, která vznikla pod taktovkou režiséra Tomáše Mašína, nedělají českému krimi ostudu. Přinesla zajímavý námět a dodala i něco navíc. A tak dokazují, že právě tohle je žánr, který Češi dlouhodobě umí, a že za tuzemskou kinematografii se není třeba stydět. A to i za tu, která více než na festivaly patří mainstreamovým divákům. Jen je potřeba umět si vybírat a neskočit na lep kdejaké potrhlé bojové scéně, která se začne šířit po sociálních sítích.