Chyběla tomu facka. Sláva Oscarů už se nikdy nevrátí, píše zahraniční tisk

Letošní ceny Oscar se nesly v klidném duchu. To je na jednu stranu dobrá zpráva – nikdo se na pódiu hollywoodského Dolby Theatre nedopustil násilí na druhých. Na druhou stranu to znamená, že se ceremoniál vrátil do fáze poklidného úpadku. Tak by se daly shrnout reakce na včerejší slavnostní předávání.

Deník New York Times píše, že na večer dohlížel krizový tým, který by měl na starost řešení nečekané katastrofy, jakou byl loňský útok herce Willa Smithe na komika Chrise Rocka, ale s ordinérností a stejností vysílání v režii stanice ABC by stejně nedokázal nic udělat.

„Vítězové už neuvíznou v paměti tak jako dřív. Pamatujete si, že Duna si loni odnesla šest cen, dvakrát více než kterýkoli jiný snímek? Nebo že CODA vyhrála v kategorii Nejlepší film? (Nemáte zač.)“ glosuje Oscary televizní kritik Mike Hale.

Podobně večer hodnotí také filmový server IndieWire. Proč si nebudeme pamatovat závěrečné zamávání jednoho z režisérů vítězného snímku Všechno, všude, najednou Daniela Scheinerta? „Inu, protože to nebyla facka,“ píše Ben Travers pro IndieWire.

Podle Traverse se sice na předávacím večeru moderovaném televizním veteránem Jimmym Kimmelem hodně věcí povedlo, ale k záchraně popularity Oscarů to stačit nebude.

Oblíbenost ceremonií rapidně klesá, ročník 2021 s deseti miliony diváků byl vůbec nejméně sledovaným v historii. Ten následující, možná i díky nechvalně známému incidentu, měl sice o pět milionů diváků více, přesto však trend klesající popularity nezvrátil a stal se druhým nejhorším ročníkem Oscarů.

Klesající počet sledujících je jedna věc. Druhá pak, že se na sváteční událost Hollywoodu nedostavili Tom Cruise ani James Cameron – lidé stojící za dvěma divácky nejúspěšnějšími filmy uplynulého roku.

Důvodem Cruiseovy absence je údajně natáčení dalšího dílu filmové série Mission Impossible v Evropě, u Camerona se citují osobní důvody. Každopádně na nepřítomnost obou hollywoodských celebrit se dá dívat i v symbolické rovině. „Dva lidi, kteří se nás snaží přesvědčit, ať chodíme do kina, dneska do kina nedorazili,“ vtipkoval Jimmy Kimmel na adresu Cruise a Camerona.

Francouzský Le Monde v komentáři o včerejších Oscarech píše o definitivní proměně Hollywoodu. Ta prý začala s nástupem covidu-19 a přestože rok 2023 v číslech zatím vypadá nadějně, obrat filmového průmyslu je pořád o čtvrtinu menší než v roce 2019.

Mnoho komentátorů se vrací k nejúspěšnějšímu snímku ceremonie, sci-fi komedii Všechno, všude, najednou. „Do historie Oscarů se zapíše z mnoha důvodů, některých důležitějších než jiných,“ píše Sam Adams pro americký web Slate, „první vítězství pro asijsko-amerického režiséra, první vítěz nejlepšího snímku popisující životy asijských Američanů, po více než dvaceti letech cena za nejlepší ženský herecký výkon pro herečku jiné než bílé barvy pleti a vůbec první cena pro ženu, která se otevřeně identifikuje jako Asiatka.“

Adams ale tvrdí, že cena pro Všechno, všude, najednou představuje ještě jedno nenápadné, ale důležité prvenství. Ještě nikdy nedostal cenu za nejlepší film tak podivný snímek.

„Takhle si vaši rodiče oscarový film nepředstavují,“ píše Adams o snímku režisérů Daniela Kwana a Daniela Scheinerta, bizarním sci-fi o majitelce prádelny, která objeví multivesmír s nespočtem reinkarnací sebe sama.

„Jádro snímku je postavené na vztahu mezi imigrantskými rodiči a jejich americkými dětmi, zároveň jde ale o archaickou komedii se zlým bagelem a mluvícími kameny,“ píše o filmu Adams, který ve svém textu připomíná, že cenu za nejlepší film historicky provázel konsenzus. Většinou vyhrával nejprůměrnější, nejnormálnější z nominovaných – prostě film, který provázely spíše pozitivní emoce. Dojímavé drama o vážných tématech, elegantně, skromně natočené.

Adams připomíná výjimky: Mlčení jehňátek (1991), které posunulo hranice vkusu směrem k hororu, nebo The Artist (2011), první němý film s hlavní cenou od 20. let minulého století. A přestože v posledních letech si Oscary za nejlepší film často odnesly v lecčem netradiční snímky (Parazit, Birdman nebo Tvář vody), vždycky šlo jejich ocenění vysvětlit „hollywoodsky“.

V případě Všechno, všude, najednou to tak snadné není. „Nevypadá jako žádný film, který kdy vyhrál katergorii Nejlepší film. Ani zdaleka,“ píše Adams.

Vítězství Všechno, všude, najednou hodnotí podobně i kritik britského Guardianu Pete Bradshaw. Podle něj není těžké pochopit, proč se zprvu nenápadný snímek dočkal tak pozitivní odezvy. Nabízí sympatické herecké výkony, mix stylů, které moc filmů kombinovat neumí – od ztřeštěné komedie až po rodinné drama nebo akční film plný propracované choreografie. „Není to tak docela superhrdinský film, ale nechybí mu podobná energie,“ píše Bradshaw, podle kterého je Všechno, všude, najednou akčňákem pro náročné.

Jeho kouzlo nakonec ale britský kritik shrnuje zcela jednoduše. Ztotožnit s jeho poselstvím se totiž dokáže úplně každý. Všichni přemýšlíme nad tím, co mohlo být jinak, jak by náš život vypadal v jiném vesmíru, kdybychom udělali jiná rozhodnutí. Všechno, všude, najednou je o zkušenosti člověka ve středním věku, který se sám sebe ptá, jestli se ve dvaceti rozhodl dobře, je o zkušenosti člověka v nefungujícím manželském vztahu, ale i o zkušenosti imigranta: jaký by můj život byl, kdybych zůstal ve své rodné zemi?

„Pro mě osobně drama paralyzuje fakt, že se v něm přeskakuje vesmíry v podstatě bez následků. Ale je to velký, odvážný a neobvyklý film se zajímavým obsazením,“ shrnuje Bradshaw.

95. předávání Oscarů přineslo mnoho malých příběhů. Internet diskutoval o „párkových prstech“ zpěváka Davida Byrnea, který chtěl při svém hudebním vystoupení připomenout zmiňovaný film Všechno, všude, najednou, o Lady Gaga bez make-upu i o barvě oscarového koberce. Britský elegán Hugh Grant nejdřív nechtěl přistoupit na moderátorský small talk a později sám sebe přirovnal k šourku. Náladu všem zlepšila nečekaná návštěva oslice Jenny z filmu Víly z Inisherinu, aby se ovšem později ukázalo, že šlo o podvod.

O zřejmě nejsilnější příběh 95. Oscarů se ale nakonec postaral americký herec vietnamského původu Ke Huy Quan. O jeho komplikovaném, ale dojemném comebacku píše BBC.

Za film Všechno, všude, najednou byl oceněn soškou v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Na filmová plátna se přitom Quan vrátil po více než 20leté pauze. Jako dětský herec se v osmdesátých letech objevil po boku Harrisona Forda ve filmu Indiana Jones a chrám zkázy.

Tehdy se k roli dostal náhodou. Na casting doprovázel svého mladšího bratra, pomocný režisér ale Quanovi navrhl, ať to zkusí také.

Jen pár let předtím zažíval herec traumatické chvíle, když se tísnil na lodi s dalšími uprchlíky plavícími se z Vietnamu do Hong Kongu, tehdy ho doprovázel pouze jeho otec – matka s dalšími sourozenci byla v Malajsii. V roce 1979 se rodina opět sešla v USA.

„Byli jsme uprchlíci, nikdo nás nechtěl,“ řekl Quan v rozhovoru pro britský Guardian, „dělali si z nás legraci. Asi si dokážete představit, co taková zkušenost udělá s dětskou myslí.“

Jeho filmová kariéra skončila podobně rychle, jako začala, i to nesl Quan těžce. „Dvacetiny mají být zlatá léta a já jen čekal, až mi zazvoní telefon. Dát hlas svému snu chtělo odvahu. Musel jsem ten sen opustit a nemyslel jsem si, že k němu kdy znovu najdu cestu,“ řekl Quan při svém proslovu, při němž poděkoval svému bratrovi a manželce, která mu celých dvacet let opakovala, že jeho čas opět přijde.

„Sny jsou něco, čemu musíte věřit. Já se toho svého málem vzdal. Prosím, udržujte své sny naživu,“ vzkázal Quan divákům.

Když snímek Všechno, všude, najednou získal cenu v kategorii Nejlepší film, Quan radostně objal Harrisona Forda, čímž napodobil slavný záběr z Indiana Jonese. Kruh se uzavřel.