Chlebíček: Ze seriálu Black Mirror už nemrazí. Realita předběhla dystopii

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dystopie nastíněné v povídkovém seriálu Black Mirror bývaly kdysi mrazivě realistické. V epizodě Celá tvá minulost měly například postavy v mozku implantovány pevné disky, na něž se ukládaly jejich vzpomínky, aby si je mohly kdykoli znovu přehrát. Žárlivý manžel, který svou ženu podezřívá z nevěry, se nicméně technologii rozhodne využít ke špehování. Pokud jste někdy chodili s člověkem, který se vám snažil nepozorovaně dostat do telefonu, nebylo těžké se v příběhu najít.

V díle nazvaném Přijdu hned zase hlavní hrdinka kvůli nehodě ztratí svého přítele. Ze zoufalství proto využije novou službu, díky níž je možné zesnulého na základě jeho digitálních stop obnovit. Oživené kopii ovšem schází spontaneita, postrádá rysy, které její partner na internetu nesdílel. V tomto případě se seriál dotýkal až existenciálních otázek. Ptal se, co lidskou osobnost činí jedinečnou a jak se umíme smiřovat se smrtí.

Protagonistka epizody Pád střemhlav pro změnu žije ve světě, kde se lidé při každé interakci vzájemně hodnotí na pětihvězdičkové škále. Musí tedy na druhé dělat dobrý dojem, aby zvýšili svůj společenský status a nebyli vyčleňováni. Paralely můžeme hledat třeba na instagramu, kde řada z nás tak ráda sbírá srdíčka za přikrášlené obrazy svých životů. A neřídíme se nakonec stejnou logikou i v offline světě?

Black Mirror od začátku pracuje převážně s technologickými hrozbami, které v blízké budoucnosti nabývají absurdních rozměrů. Scenárista a výkonný producent Charlie Brooker si dokonce s rostoucí popularitou seriálu získal pověst jasnozřivého proroka, který vidí odvrácené stránky pokroku dřív než jiní. Sám se za něj přitom nepovažuje. „Black Mirror není varování. O to se ani nesnažím, jen píšu o věcech, které mi dělají starosti,“ zdůrazňuje v čerstvém rozhovoru pro magazín Hollywood Reporter.

Seriál, jehož první dvě řady v letech 2011 a 2013 uvedla britská veřejnoprávní stanice Channel 4, odpovídá spíš pojmu nudná dystopie. Koncept, s nímž přišel kulturní teoretik Mark Fisher, odkazuje k přehlíženým, zdánlivě banálním náznakům odcizení v časech pozdního kapitalismu. Marketéři, vývojáři ze Silicon Valley nebo roboti si nás podle Fishera podmaňují plíživě. Nečeká nás žádná radikální vzpoura strojů, jako spíš pozvolné, nenápadné změny, kterých si ani nestačíme všimnout. Proto nás při sledování Black Mirror nejvíc děsí právě epizody, které naší současné realitě nejsou zas tak vzdálené.

Při zběžném pohledu na zpravodajství se může zdát, že dnešní svět skýtá pro tvůrce dystopií téměř neomezené množství námětů. Síť X se proměnila v ráj dezinformátorů a její majitel Elon Musk povýšil na Trumpova poradce. Na stranu staronového amerického prezidenta se navíc obrátil i zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. S rozšířením chatbotů se vede debata o všemožných úskalích AI a popularita TikToku zase probouzí otázky ohledně sběru dat ze strany Číny. A vedle toho jsou tu i války na Ukrajině a Blízkém východě.

Sedmá řada Black Mirror uvedená 10. dubna na Netflixu tak u nejednoho fanouška probouzela velká očekávání. Po předchozí, rozporuplně přijaté sérii, jež se od původního směřování výrazně odkláněla, by se nabízelo, aby se Brooker vrátil k depresivním vizím, které mu šly nejlépe.

Úvodní epizoda Obyčejní lidé je dost slibná. Vypráví o učitelce, jež kvůli nádoru mozku upadne do kómatu. Když už její manžel ztrácí naději, že by mohla přežít, objeví se na scéně zázračný start-up, který její osobnost dokáže zkopírovat na cloudové úložiště a vyměnit tumorem poškozenou část za syntetickou náhradu.

Operace je ještě zdarma, jenže pak se hrdinka probouzí a zjišťuje, že musí platit tučnou sumu za připojení k serveru, kde je její digitální duše uskladněná. Základní tarif navíc začíná být nevýhodný, protagonistka pak většinu dne prospí, a ještě ze svých úst nekontrolovaně vypouští reklamní sdělení. Pokud se jich chce zbavit, musí přejít na prémiové předplatné za ještě vyšší částku.

Brooker tak naráží na takzvané znehodnocení online prostoru (v angličtině enshittification) – proces, při němž internetové platformy v důsledku komerčních tlaků přestávají být uživatelsky přívětivé a ždímají z člověka peníze. Co když jsme na nich ale životně závislí?

V následujících dílech nové řady už ovšem postavy nevzdorují ani tak technologiím, jako spíš jiným lidem. Epizoda Bestie sleduje mladou ženu, jež byla ve škole obětí šikany a posléze sestrojí kvantový počítač, který dovede měnit realitu, aby se s jeho pomocí mohla krutým spolužačkám pomstít. Ve Chvalozpěvu se zase setkáváme se stárnoucím mužem, který s asistencí technologie rekonstruuje vzpomínky na zesnulou bývalou přítelkyni a postupně odhaluje smutnou pravdu o jejich rozchodu.

V díle pojmenovaném Postavička se Brooker zaměřuje na hráče videoher, který pod vlivem drog začne komunikovat s avatary. Zajímá ho, čeho jsme schopní, když umělou inteligenci vnímáme jako bytost obdařenou vědomím.

Největší kontroverzi pak budí Hotel Sen, kde herečka kývne na hlavní roli v remaku filmu pro pamětníky natáčeném pomocí AI v reálném čase. Jenže se v něm kvůli technickému problému zasekne a než se chybu podaří opravit, sblíží se se svou kolegyní z minulého století natolik, že ji pak jen těžko opouští. Opět jde tedy spíš o vztahové drama, na které se dá lehce napojit. Sci-fi zápletka je tady ale poněkud nedotažená.

Na žádné sžíravé podobenství o oligarchii technologických miliardářů v poslední řadě Black Mirror nedojde. Když je Brooker zahlédl při Trumpově lednové inauguraci, nebyl podle svých slov navzdory zklamání ani překvapen. K politické satiře má přitom blízko. Úplně první díl seriálu se koneckonců zabýval dilematem britského premiéra, který musí v přímém přenosu celonárodní televizní stanice podstoupit sexuální styk s prasetem, aby vysvobodil unesenou princeznu.

Jak se ale dystopie stává naší žitou zkušeností, nechce se zjevně Brookerovi přikládat pod kotel. „Když se společenská situace zhoršuje, tak se vždycky trochu zklidním, protože najednou nejsem jediný, kdo je znepokojený,“ vysvětluje pro Hollywood Reporter.

Vyvstává tedy otázka, jestli se koncept Black Mirror nevyčerpal. Jakkoli totiž sedmá série stále přináší relativně kvalitní zábavu na pár večerů, husí kůži už dokáže nahnat jen zřídka. Skutečné dění ve světě dnes zkrátka umí být mnohem strašidelnější.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.