Chlebíček: Minisérie Adolescent je televizní klenot i děsivé svědectví doby

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

První vydání našeho nového kulturního newsletteru Chlebíček musím věnovat čerstvému televiznímu hitu z produkce Netflixu. Jen pár dní po propadáku jménem Pasáž (promarněná šance ukázat světu tvorbu Simona Stålenhaga, o které jsem se rozepsal minulý týden) se totiž na obrazovkách objevil nenápadně působící seriál Adolescent.

Kritici jej okamžitě vyhodnotili jako dílo, které má za posledních pár dekád nejblíže k vrcholům televizní tvorby. To je možná trochu přehnané hodnocení (ostatně zlatý věk televize už prý končí), ale i tak patří nová netflixovská minisérie, kterou vyvinuli herec Stephen Graham a scenárista Jack Thorne, k tomu nejzajímavějšímu, na co teď v televizi narazíte.

Adolescent začíná poněkud genericky. Třináctiletý chlapec Jamie Miller (Owen Cooper) měl zavraždit svou spolužačku. „Zatím typický Netflix,“ shrnuje úvodní zápletku Adolescenta kritička magazínu New York Times Margaret Lyons. V prvním záběru minisérie sledujeme detektiva inspektora Lukea Bascombea a jeho kolegyni Mishu Frank, kteří se jedno ospalé ráno na klidném britském předměstí oddávají nevinnému klábosení, než se z vysílačky ozve pokyn, že je čas na akci.

Bascombe a Frank startují auto a v policejní koloně míří ke skromnému domku rodiny Millerových. Následuje nečekaně drsná razie a o chvíli později už Millerovi na stanici šokovaně naslouchají úřednickým pokynům policistů. V koutku duše ještě doufají, že se všechno vysvětlí. Diváci ale vědí, že v životě Millerových přišel osudový zlom. Formálně přitom pořád sledujeme stejný záběr, kterým minisérie začala.

Stejně fungují i zbylé tři epizody Adolescenta, ve kterých se příběh z policejní stanice přesouvá do chaotického prostředí Jamieho školy, v hodinu trvajícím dialogu psycholožky a teenagera zkoumá komplikovanou chlapeckou duši a nakonec se vrací zpět do rozvrácené rodiny Millerových. Běžná procesuální detektivka se mění na sociální drama, které pohyb kamery dokáže rázem přetvořit na psychologickou drobnokresbu. Všechno bez jediného střihu.

Stephen Graham, který v Adolescentovi ztvárnil Jamieho otce Eddieho, si jednozáběrovou metodu natáčení vyzkoušel už v roce 2021 ve filmu režiséra Philipa Barantiniho Bod varu. Role šéfkuchaře bojujícího s dluhy i alkoholovou závislostí mu tehdy vynesla nominaci na cenu BAFTA. Liverpoolského herce navíc přivedla k myšlence, že by podobným způsobem chtěl zpracovat sérii skutečných vražd, kterých se dospívající muži v Británii v posledních letech dopustili na svých vrstevnicích.

Barantini na nápad kývl, do tvůrčího týmu s Grahamem nastoupil ještě scenárista Jack Thorne. A vznikl Adolescent, který zkoumá temný svět dnešních puberťáků, zejména pak vzrůstající mužskou agresi, aniž by při tom sklouzával ke zjednodušujícím odpovědím. Ví, že jedinou konstantou je v tragických případech násilí mezi dospívajícími zděšení dospělých.

Adolescent vyniká díky hereckým výkonům Stephena Grahama, jehož tvrdou slupkou postupně proráží zmatek, hněv a bolest, i Owena Coopera, který svým hraním neustále znejišťuje jak diváky, tak psycholožku v podání Erin Doherty. Jejich díl je mimochodem vůbec nejlepší z celé minisérie. Ukazuje, že žádné předporozumění cestu k dospívajícím chlapcům neusnadní. Jamie není pouze nadprůměrně chytrý, citlivý teenager, ani jen agresivní incel. Nic, co přisoudíme jemu, jeho otci nebo snad okolí, nám na vysvětlení nepochopitelných činů nebude stačit.

Právě tady se ukazuje, proč je jednozáběrová metoda Adolescenta tak působivá. Buduje napětí, ale také zvýznamňuje omezenou perspektivu. Když plynule přechází mezi jednotlivými aktéry tragédie, připomíná nám, že i tam, kam už objektiv nemíří, se pořád něco děje. Ve třídách Jamieho školy si studenti dál posílají tajné vzkazy, šikanují slabší kluky a vydírají dívky. A v domě Millerových trpí rodiče představou, co všechno jejich syn prožíval – nejen s nimi, ale i za zavřenými dveřmi vlastního pokoje.

Věcí, které na kameře neuvidíme, je tu mimochodem víc. Třeba instagramové komentáře spolužáků. Stejně bychom jim nerozuměli. Jeden z nejvíce znepokojivých momentů Adolescenta byl ten, kdy syn vyšetřovatele Bascombea vysvětluje otci, že emotikony mají své skryté významy. A nemluvíme tu o lilku a broskvi. Toxická internetová kultura se nad světem minisérie vznáší jako radioaktivní mračno.

Adolescent je nejen děsivě aktuální, ale také formálně okouzlující. Tvůrci minisérie odhalili komplikovaný trik, při kterém štáb jen pár vteřin po pouliční honičce připne kameru na dron a vypustí ji nad město. Divák si ničeho nevšimne, vnímá jen to, že stísněnou perspektivu na chvilku střídá osvobozující výška, ospalé ulice… a parkoviště, na kterém zemřela Jamieho spolužačka Katie.

Stephen Graham zase v jednom z rozhovorů mluví o scéně, v níž Jamieho matka Manda (Christine Tremarco) propukne při příjezdu domů v beznadějný nářek, ale pak během pár kroků do schodů (nad její hlavou si dva kameramani nenápadně předávají techniku) opět nastavuje tvář věčně optimistické, nezlomné ženy. Sledujeme scénu, v níž je každá vteřina pečlivě naplánovaná, desetkrát nacvičená a sehraná, jako by šlo o tanec. Zároveň se spolu všechny emoce aktérů organicky spojují, jsou pro nás pochopitelnější a uvěřitelnější.

Člověk má při sledování Adolescenta prostě pocit, že se před ním odvíjí život v reálném čase. Přináší to vzrušení, ale i hrůzu. Z toho, co všechno se může rozpadnout, co všechno nemáme pod kontrolou a co všechno naše kamery nevidí.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.