Chaos v kuchyni i v rodině. Seriálový hit Medvěd opakuje loňské úspěchy

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud jste ze seriálu Medvěd zahlédli jen upoutávku, mohli jste si odnést mylný dojem, že se jedná primárně o „jídelní porno“. A je pravda, že se tento seriál z kuchařského prostředí umí chvilkově vyžívat v lákavě nasnímaných přípravách pokrmů – to ale není to hlavní.

Medvěd se točí okolo šéfkuchaře Carmyho Berzatta (Jeremy Allen White). Na začátku seriálu se po letech v prvotřídních restauracích světa vrací do svého rodného Chicaga, aby po bratrově smrti převzal rodinné bistro. A je to chaos. Ale pro Carmyho jde zjevně také o zdroj naplnění: čím víc jeho postavu poznáváte, tím je vám zřejmější, že svět michelinských kuchyní ho nemohl zcela uspokojovat. Sebeelitnější kuchyňské prostředí ho nedokáže motivovat tolik jako úsilí zachránit drobný podnik s názvem The Original Beef of Chicagoland, který je pro něj spojený s dospíváním.

Největším přínosem Medvěda je to, že věrně přenáší chaos práce v pohostinství na televizní obrazovky. Možná až moc věrně: Kamarád, který se živí prací v kuchyni, mi loni prozradil, že se na první sezonu prostě musel přestat koukat – zobrazený chaos a panika byly příliš skutečné na to, aby je sledoval ještě po konci pracovní doby. Vrcholem nervózního tempa v kuchyni je sedmý díl první sezóny, který rej v taktak nad vodou držícím se bistru snímá pomocí jednoho nepřetržitého osmnáctiminutového záběru.

Bylo jasné, že v letošní druhé sezóně se tvůrci budou muset činit. Loňský úspěch The Bear nikdo moc nečekal. Nemůžete ale i pokračování táhnout jen na zmatku a neředěných emocích bezprostředního kuchyňského prostředí. Druhá sezóna se tak trochu zpomalila a dovoluje si postavy prokreslovat více do hloubky. Podle diváků se tvůrcům vše podařilo: první sezóna byla nejsledovanějším „komediálním“ seriálem kanálu FX, druhá tu první ve sledovanosti dle vedení stanice překonala.

Skvěle tu funguje prohlubující se vztah Carmyho a jeho hlavní parťačky, kuchařky Sydney Adamu (Ayo Edebiri). Těžko budete letos na obrazovkách hledat intimnější chemii dvou postav, které mezi sebou nemají milostný vztah – do paměti se vám určitě vryjí němým gestem, kterým se naučí zklidňovat hádky uprostřed hektických kuchyňských situací.

Asi nejklidnější, čtvrtý díl druhé řady sleduje jejich kolegu Marcuse (Lionel Boyce) na cestě do Kodaně na stáž za světově proslulým šéfkuchařem. Paradoxně připomíná loňskou „evropskou“ sezónu Atlanty. Není to úplně náhoda: seriály jsou personálně propojeny skrze osobu výkonného producenta Hiro Muraie.

Zlatým hřebem letošních epizod je ale díl šestý. Jestli první sezóna přinesla nejlepší momenty v krátkém jednozáběrovém kolotoči z kuchyně, druhá je nachází právě tady: v prostoru disfunkčních rodinných vazeb, které vyvolávají ještě větší klaustrofobii než stísňující prostory malé kuchyně. Díl s více než hodinovou stopáží brousí pět let do minulosti a zaznamenává klíčovou rodinnou vánoční večeři.

Účastní se jí většina postav, které znáte z hlavní linky seriálu, ale přidává se i pár dalších. Především Carmyho bratr Michael, po kterém bistro zdědil, a zjevně sporadický přítel jejich matky, „strýček“ Lee Lane. Jestliže Sydney a Carmy mají mezi sebou intimní chemii, mezi Michaelem a Leem vře nenávist – skvěle je ztvárňují hostující hvězdy Jon Bernthal (Walking Dead, We Own This City) a Bob Odenkirk (Breaking Bad, Better Call Saul). Medvěd z obou tváří, které si většina diváků na první dobrou spojuje s daleko známějšími seriály, dokáže vytřískat opravdu maximum.

Hvězdou druhé sezóny je ale hlavní postava „bratrance“ Richieho (Ebon Moss-Bachrach). Ten přitáhl spoustu divácké pozornosti už v loňské sezóně. Richie je nejlepší kamarád zesnulého Michaela, prochází bolestivým rozvodem a eufemisticky řečeno je s ním trochu náročné vyjít. Jako seriálová postava si vás tím ale paradoxně získá – jednak je jasné, že u něj vše vyvěrá z hluboké bolesti, jednak asi všichni někoho takového známe a je osvěžující sledovat ho na obrazovce, kde je problémem někoho jiného.

Největší charakterový růst dopřává druhá sezóna Medvěda právě Richiemu a jde na ní dobře ilustrovat obtížný úkol, se kterým se tvůrci vypořádali. Seriál je poháněný realističností na hranici panického záchvatu. V tomhle světě nemůžou být jednoznačně šťastné konce. Udělat z otravného Richieho někoho více zahojeného je riskantní manévr a postava se vám může rozplynout pod rukama. Důkazem umu jak scenáristů, tak herce Moss-Bachracha je, že si Richie svůj charakter zachovává i přesto, že se jeho postava vyvine k lepšímu.

Vzhledem k tomu, že se Medvěd snaží být realistický, nemůže vám ale naservírovat „americký sen“ a ničím nekomplikovaný happy end v podobě bezbřehého úspěchu zachráněného rodinného bistra. Seriál by tak ztratil to, co ho činí jedinečným. Ve finále druhé sezony jsou úspěchy a tragédie umně vyvážené. Pro případnou třetí sezónu (která zatím potvrzena nebyla) to pro postavy seriálu nevěstí nic moc dobrého. Mezitím si ale herci a tvůrci mohou odnést klidně několik televizních ocenění Emmy – rozhodně by si to zasloužili.