Český lev zůstává setrvačný. I letos miluje historická dramata

Třináct nominací na Českého lva má Zátopek a Okupace. Zátopek je na české poměry vysokorozpočtový film se zvládnutou výpravou i hereckými výkony, který ale trochu přešlapuje v tom, co chtěli autoři v čele s režisérem Davidem Ondříčkem o jednom z nejslavnějších českých atletů říci.

Zátopek je trochu love story, trochu sportovní film, trochu dobové drama o člověku čelícím totalitě. A trochu portrét životní energie legendárního běžce. Tyto polohy spíše střídá, než propojuje. Ale vypadá dobře a výpravné historické snímky má Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která o Českém lvu rozhoduje, v oblibě. Vždy na ně v nominacích pamatuje, dokonce i když jde o velmi nefunkční díla, jako byla například v roce 2017 Milada.

Podobně jako Zátopka akademie vyzdvihla debut Michala Nohejla Okupace, který barevnou i hudební stylizací provokativně míří pryč od dobového dramatu z doby normalizace. A to směrem k načernalé, absurdní historce o nehrdinství. Film, který v množství letních premiér roku 2021 zapadl, karlovarský festival k hořkosti tvůrců odmítl, ale v recenzích a nominacích se Okupace dočkala svého druhého života.

Je pravděpodobné, že si Česká filmová a televizní akademie vybere jen jednoho z těchto dvou nominovaných favoritů. Každý rok se totiž objeví snímek, který vypadá jako favorit, ale nakonec odejde skoro nebo zcela s prázdnou. Jako Toman v roce 2017 (13 nominací, ale ani jedna cena) nebo Fair Play v roce 2014 (patnáct nominací a ani jedna cena) a další. Je to dané především tím, že filmů soupeří pět a jeden nakonec jen stínuje. Letos může černého Petra držet Okupace nebo ještě pravděpodobněji jeden z filmů, které v počtu nominací následují – Atlas ptáků nebo Muž se zaječíma ušima.

Návštěvnost obou zmíněných filmů zaostala daleko za očekáváním a kritické přijetí bylo vlažné. Muž se zaječíma ušima je hořká podívaná o stárnutí jednoho spisovatele, ačkoli byl film propagován jako komedie s Miroslavem Krobotem. Atlas ptáků je scenáristicky problematický film s aktuální zápletkou digitálního podvodu s identitou v rodinné firmě, kde probíhá boj o moc. Děj doprovázejí bizarní ptačí komentáře. Olmo Omerzu se po snímcích jako Příliš mladá noc nebo Rodinný film vydal směrem blíže k mainstreamu. ČFTA ho začala cenami vyzdvihovat právě až v tento moment, se snímkem Všechno bude, který se stal nejlepším filmem roku 2018.

Pětici nominací v hlavní kategorii Českých lvů doplňují Chyby Jana Prušinovského. Ty portrétují turbulentní život venkovského páru, který se musí vyrovnat s tím, že žena se kdysi objevila v pornografii. Akademici tak dávají najevo, že do „nejvyšších“ kategorií nejlepší film a nejlepší režie nepatří dokumenty ani animované filmy. Přitom z hlediska intenzity audiovizuální výpovědi nebo emočního prožitku přinesl loňský rok například snímky Láska pod kapotou a Jednotka intenzivního života, o kterých by se takto uvažovat rozhodně dalo. (Na Cenách české filmové kritiky podobnou hranici loni konečně prolomil sledovaný snímek V síti. Český lev by nejdřív musel změnit stanovy.)

Animace prožívá dobré roky už dlouho, k mezinárodním úspěchům krátkých filmů se však letos přidaly hned dva podařené celovečerní filmy, a to Moje slunce Mad a Myši patří do nebe. Oba mají mezinárodní potenciál i schopnost oslovit například rodinné publikum, což se o řadě domácích hraných filmů říct nedá. Moje slunce Mad, film Michaely Pavlátové podle předlohy Petry Procházkové, si nicméně připsal nominace za zvuk, hudbu a scénář. V kategorii nejlepší animovaný film oba celovečerní počiny doplňují krátkometrážní Rudé boty Anny Podskalské, které český film reprezentovaly v Cannes.

Akademie zcela opomenula formálně výrazný debut Zrcadla ve tmě, do televizních seriálových nominací nepochopitelně zařadila scenáristický šlendrián Zločiny Velké Prahy, spoléhající na kriminální žánr, známé tváře a prvorepublikovou diváckou nostalgii. S akademiky rezonovala i televizní Božena a vstřícně pokynuli také aktivitám Novy a Voyo s dvěma nominacemi pro Případ Roubal.

Jsou to sice spíše jednotlivosti, ale dohromady dávají obraz akademie, která preferuje výpravně zpracovaná výrazná historická nebo kriminální témata před formálně komplikovanějšími výpověďmi o současnosti. Má nemalou setrvačnost v tom, jaký typ děl a jaké tvůrce má v oblibě. A že filmem rozumí film hraný, který moc nechce konfrontovat s animací a dokumentem.