Český komiks Srdcovka řeší vztahové bloudění na světové úrovni

Mladá umělkyně má problémy s navazováním funkčních partnerských vztahů. Seznamování pro ni končívá trapnými krachy, zklamání léčí usilovnou prací nebo útěkem do fikčních světů a do toho se dlouhá léta opakovaně vrací k povrchní známosti s odtažitým klukem, který se panicky vyhýbá závazkům a přehnané intimitě.

Podobných příběhů je současná popkultura plná a s trochu jízlivosti by se dalo říct, že není nic nudnějšího než tisíckrát popsané vztahové patálie dvacátníků. Jímavá osobní dramata totiž většinou fungují jen jako terapie pro samotného autora a jen těžko vytvářejí přesah, díky kterému by se k nim coby k univerzální zkušenosti vztáhlo i širší publikum.

Komiksové kreslířce a scenáristce Štěpánce Jislové (nar. 1992) se proto v jejím novém komiksu Srdcovka povedla mimořádná věc. Pustila se právě do oněch sebezahleděných problémů dvacátníků, a nádavkem ještě v nevděčné formě autofikce, ale z historie svého vztahového zrání dokázala vytvořit výjimečný generační manifest, který dalece přesahuje rámec obyčejné osobní zpovědi.

Nejspíš každý si dříve či později položí otázku, proč se mu v jistých situacích pořád dokola dějí stejné věci – proč jsem taková, jaká jsem. Pro nalezení odpovědi bývá nutné zrekonstruovat svůj život, a právě tuto snahu Jislová začne hned v úvodu svého komiksu zpochybňovat.

Jak hledat jasně vyklenutý příběh v životě, který zpravidla nedává logický smysl a je jen nahodilou směsí zážitků, zkušeností a vzpomínek? Jak si jej přivlastnit a s autoritou vyprávět, když jej ve skutečnosti spoluvytváří i příběhy lidí v našem okolí? A jak se poprat s faktem, že po dlouhých letech práce na autobiografické zpovědi (což je typické právě pro časově náročnou kresbu komiksu) je autor někým jiným, než byl na začátku své sebereflexe?

Nezbývá než se svůj život pokusit zachytit z různých úhlů pohledu, které tak Jislová ve svém vyprávění dovedně střídá. Optikou první osoby vypráví příběh dívky, kterou už v dětství zasáhly vztahové problémy a rozvod rodičů, její představu o lásce ohnula i záliba ve fantasy literatuře a velká romantická dobrodružství ji navzdory očekávání nepotkala ani po příchodu do uvolněného prostředí umělecké školy. Rozumí si jen se zamlklým spolužákem Michalem, se kterým se ale ani přes opakované pokusy není schopna posunout od nezávazného sexu k fungujícímu vztahu, a tak nakonec mění perspektivu a svůj život začíná analyzovat terapeutickými metodami a sledovat zvenčí.

Vyprávění se začíná prolínat se sériemi výkladů a diagramů, které popisují nejrůznější typy zdravých i patologických vztahových vazeb, a nakonec se autorka ve své introspekci prokopává až k potlačovanému traumatu ze sexuálního zneužití v dospívání. To je však v současnosti relativně nezvyklým způsobem popsáno jako velmi závažná, ale nikoliv jediná součást jejího příběhu. A do kompletní mozaiky nakonec přibývá i další pohled zvenčí, tentokrát očima neprůhledného partnera-nepartnera, který se tak usilovně vyhýbá řečem o lásce.

Nijak neobvyklý příběh jednoho citového dospívání se mění v komplexní generační manifest nejen díky tomu, jak Jislová dovedně střídá různé úhly pohledu a místo poučeného výkladu o fungování vztahů spíše klade těžké otázky. Snadné přístupnosti a atraktivity dosahuje i díky mistrovskému zvládnutí technik komiksového vyprávění, které je v českém kontextu bez nadsázky výjimečné a staví ji na úroveň přední zahraniční produkce v ranku nezávislého komiksu.

Svůj výtvarný i spisovatelský talent už projevila v celé řadě komiksů, mimo jiné třeba Češi (2016), Milada Horáková (2020), Supro: Hrdinové na dluh (2023) či v autorském albu Klášter Nejsvětějšího srdce (2017), ale v Srdcovce tematicky i formálně navazuje především na komiks Bez vlasů (2020), za který spolu s jeho scenáristkou Terezou Drahoňovskou získaly cenu Muriel za nejlepší komiks roku. V něm rozvinula méně realistický, stylizovaný styl kresby, který umožňuje mnohem přirozenější zachycení emocí a ztotožnění čtenáře s protagonisty a v tíživých momentech vyprávění také dodává potřebný odstup či humor.

Vrstvením různých vyprávěcích rovin a kreativní prací s kompozicí stránek dodává hloubku i zdánlivě banálním každodenním situacím a v některých pasážích plných roztříštěných drobných panelů, architektonických diagramů či jiných formálních experimentů Srdcovka připomíná třeba i díla oceňovaného amerického nezávislého tvůrce Chrise Warea.

K pozitivnímu dojmu z komiksu přispívá i kvalitní grafická úprava celého vydání v nakladatelství Paseka, u kterého již vyšel i zmiňovaný komiks Bez vlasů a které také v poslední době vydává řadu jiných obdobně laděných děl, jako Piruety od Tillie Walden (2021) nebo osvětové feministické komiksy Liv Strömquist. Bez vlasů již míří k zahraničnímu vydání ve Francii, Řecku či Slovinsku a lze očekávat, že podobné pozornosti se zcela po zásluze dostane i Srdcovce.

Štěpánce Jislové se podařilo vytvořit nejen v českém kontextu výjimečný komiks, a to jak po stránce obsahu, tak i formálního zpracování. Srdcovka ukazuje, že i na dosud relativně uzavřené a tematicky zacyklené lokální komiksové scéně mohou vznikat díla na světové úrovni. A unikátní kvality Srdcovky ještě umocňuje fakt, že si Jislová vybrala ke zpracování jak mimořádně složité téma, tak i náročné médium dlouhého komiksového příběhu. A pokud máte dojem, že už vám knihy či seriály o generačních vztahových peripetiích nemají co nabídnout, dejte tomu šanci ještě jednou právě se Srdcovkou – možná se v ní zhlédnete víc, než byste čekali.