Česko –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ velmoc dabingu. Jak to vypadalo na cenách Františka Filipovského?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

František Filipovský byl český vyznamný herec, který se narodil v Přelouči, kam se po celý svůj život také rád vracel. Hrál v nejvýznamnějších českých divadlech, objevil se v mnoha filmových klasikách. Nejvíce však proslul jako dabér, který propůjčil hlas francouzskému herci Luisi de Funésovi a pro Čechy tak oživil ztřeštěné příběhy Četníka ze Saint Tropez. Právě Filipovský byl jedním z průkopníků dabingu u nás –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dávalo tedy smysl, že oborové ceny budou spojeny s jeho jménem.

Kdo byl mezi oceněnými na jubilejním 30. ročníku? Například známý režisér a dabérový herec Gustav Bubník za seriál Jsou světla, která nevidíme, režisérka Jana Stejskalová za mimořádné dabingové zpracování audiovizuálního díla Básník smutných tónů. Lukáš Hlavica si odnesl cenu za nejlepší mužský herecký výkon za roli ve filmu Vězen číslo C33 a Felicita Victoria Prokešová byla oceněna za nejlepší ženský výkon ve filmu Přání. Nemůžeme opomenout ani jedenáctiletou vítězku dětského hereckého výkonu v dabingu do 15 let Valentýnu Bečkovou, která propůjčila svůj hlas Hedvice v animovaném filmu Suprákovi.

Vítězný slavnostní ceremoniál si také vychutnali herci a dabéři, kterým byla udělena cena za dlouhodobé mistrovství v dabingu. V něm si letos odnesli trofej např. herci Pavel Rímský, Petr Štěpánek nebo Eliška Balzerová.

„Samozřejmě jsem byla velmi potěšená. Už je nás mnoho, pokrývá se veliká prostora televizních kanálů a celkově se dabingová rodina hodně rozrostla. Takže jsem byla ráda, že si na mě vzpomněli,“ říká Balzerová, která už dříve získala dvě ceny Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon.

„Je to taková mravenčí práce, kterou člověk dělá desítky let. Jsem potěšen, že jsem měl možnost potkat se s vynikajícími režiséry, kolegy a vyzkoušet si řadu skvělých textů,“ doplňuje Štěpánek. „Já nejsem sběrač nějakých medailí. Nekoukám dozadu, ale pouze dopředu. Mě vždycky zajímá to, co bude, ne to, co bylo,“ pousměje se.

Dabing pro zmíněné herce představuje nejen práci, které zasvětili půlku svého života, ale především setkání se zahraničními herci, díky kterým se mohou do své role hluboce vcítit. „Ve svém dabingovém životě jsem potkala např. francouzskou herečku Catherine Deneuveovou, Američanku Glenn Closeovou nebo Jane Fondovou. Sledovat jejich práci je velmi zajímavé, protože jim takzvaně trošku vidíte do kuchyně. A navíc jim propůjčujete svůj hlas,“ říká Balzerová a dodává, že má radost, když se film divákům líbí, protože má na něm dabérka také svou malou zásluhu.

Přeloučským sálem ale pořád rezonuje jedno jméno. František Filipovský. I více než 30 let po své smrti zůstává ikonou českého dabingu. Herci k němu vzhlíží, někteří vzpomínají na společná setkání. „Měl jsem dokonce možnost dabovat s ním Louise de Funèse, kdy on tedy samozřejmě daboval a já stál vedle něj u mikrofonu. Přiznám se ale, že jsme dost často nemohli točit, protože jsme se všichni smáli,“ vzpomíná na svého kolegu Petr Štěpánek.

„Já jsem se s ním setkala v Národním divadle, kde jsem dva roky hostovala, takže jsme se tam potkávali jako kolegové. Byl skvělý a mám pocit, že i Louise de Funès jednou řekl, že byl František Filipovský lepší než on, když ho slyšel dabovat. Měli se spolu prý potkat, ale bohužel se to nějak nepovedlo. To mě mrzí, protože si myslím, že by si moc rozuměli. Měli stejný životní motor a energii,“ říká Balzerová.

Udílení cen pořádal Český filmový a televizní svaz FITES, Herecká asociace a Město Přelouč. „My tři se vždycky musíme domluvit, jak ten večer bude vypadat, co tam chceme, jaká jsou naše přání, prosby, a potom to zorganizujeme. Je to ale obrovská práce a příprava, která bez nadsázky zabere celý rok,“ vysvětluje moderátor celého večera Ondřej Kepka, který předávání cen Františka Filipovského moderoval už popatnácté.

Největší výzvou je podle Kepky ocenit ty, kteří si to nejvíce zaslouží a zároveň podpořit český a československý dabing, který je v Evropě jedinečný. „V Čechách a na Slovensku se dabing velmi chytl od samého začátku a nutno říct, že se stal uměleckou disciplínou, což mnohé země vůbec nechápou. Američtí herci jako Harrison Ford nebo Meryl Streepová nedabují filmy, takže je to takové české rodinné stříbro, možná i zlato. Jsme rádi, že tuhle tradici můžeme udržovat,“ dodává Kepka.

Pro dabéry je nejdůležitější mít velkou empatii a okamžitě pochopit, co chce herec na plátně vyjádřit. Je třeba vcítit se do role stejně, jako kdybyste ve filmu sami hráli. „Důležité je hlavně naučit se pořádně mluvit a snažit se, aby ta figura, kterou člověk dabuje, mluvila česky. Ne aby vpodstatě kopírovala třeba anglický text,“ říká Petr Štěpánek.

„Musíte se to drobnými krůčky učit a když potom dostáváte větší a větší úkoly, tak stoupáte vzhůru. Já jsem se to vždycky snažila dělat poctivě. A osobně jsem se vždycky snažila nepokrývat tím hlasem, ale s tou kolegyní to hrát,“ uzavírá své úspěšné zkušenosti Balzerová.