Ceny Anděl ovládl nepřítomný Mišík. Do Síně slávy byl uveden Ivan Mládek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Něco podobného se nyní podařilo Vladimíru Mišíkovi. Za loňskou desku nazvanou Vteřiny, měsíce a roky, svou již třetí s producentem Petrem Ostrouchovem, známý zpěvák a kytarista tuto sobotu večer obdržel dvě ceny Anděl včetně té hlavní pro album roku.

Navázal tím na úspěch nahrávek Jednou tě potkám a Noční obraz z let 2019 a 2021. První mu vynesla šest sošek, ta druhá jednu. Nyní už jich tedy má dohromady devět. Autora hitů Variace na renesanční téma nebo Stříhali dohola malého chlapečka ze 70. let minulého století přitom akademici po revoluci skoro tři desítky let přehlíželi.

Osmasedmdesátiletý Mišík dnes již kvůli artróze prstů nekoncertuje, za poslední rok byl několikrát v nemocnici a nezúčastnil se ani sobotního udílení Andělů v pražských Křižíkových pavilonech. Cenu za něj převzaly děti. „Chtěl bych vám vzkázat, abyste si užívali muziky, ať už v klubech, nebo velkých halách,“ sdělil Mišík v závěrečném předtočeném videu. Na 34. ročníku nejznámějších českých hudebních cen dále uspěly zpěvačky Kateřina Marie Tichá a Pam Rabbit, kapela Monkey Business nebo rapper Viktor Sheen.

Vladimír Mišík bodoval nejdříve v kategorii pro nejlepšího sólového interpreta, kde porazil o dvě generace mladšího Viktora Sheena a Bena Cristovaa. V závěru večera pak za něj producent Petr Ostrouchov převzal také sošku pro desku roku.

Jejich album Vteřiny, měsíce a roky vloni debutovalo na první příčce žebříčku nejprodávanějších desek. Zopakovalo tak úspěch nahrávky Jednou tě potkám z roku 2019, jejíž titulní píseň o setkání se smrtí Jednou nasbírala na platformách YouTube a Spotify přes pět milionů přehrání. Následující rok na jaře udeřila pandemie koronaviru a při netradičním předávání Andělů muzikanti nosili sošky Mišíkovi do jeho oblíbené letenské hospody. Tu na nyní oceněné desce zmiňuje. „Mířím do Vegu, kde nálada je prima / Usednu na bar, dám dvě malý piva / Venku zuří chaos, cloumá celým světem / S kumpány se bavíme, jak se daří dětem,“ vypráví Mišík v písni Ulici bičuje déšť.

Album roku mísí hospodské drobnosti ze života se zhudebněnou poezií Jana Skácela nebo Josefa Kainara, autobiografickými vzpomínkami či úvahami o stárnutí. Například song nazvaný Metál reflektuje, jak Mišík v roce 2013 odmítl medaili od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana a ocenění převzal až od jeho nástupce Petra Pavla. „Na mě je tady dneska ňák živo / Nic proti bublinkám, ale dal bych si pivo,“ glosuje hradní ceremoniál ve skladbě, jejíž text Mišíkovi napsal někdejší diplomat Michael Žantovský.

Vladimír Mišík byl na vrcholu začátkem 80. let, kdy se svou nejznámější kapelou Etc… poprvé vyprodal velký sál Lucerny. Pak ho ale komunisté zakázali a na zdech letenské budovy Elektrických podniků se objevoval opakovaně zamalovaný, posléze nicméně vždy obnovený protirežimní nápis Nechte zpívat Mišíka.

Ve druhé polovině dekády se písničkář vrátil na pódia, načež při sametové revoluci v listopadu 1989 zazpíval Variaci na renesanční téma přímo na Letné pro asi tři čtvrtě milionu lidí. Následující dvě desetiletí pak dál hrál i natáčel s Etc…, dokud se po albu Ztracený podzim z roku 2010 nedostali do tvůrčí krize. Tu prolomil Mišík teprve nynější trilogií s producentem Petrem Ostrouchovem. S muzikanty jako kytaristou Josefem Štěpánkem, bubeníkem Martinem Novákem či baskytaristou Matějem Belkem na ní míchají folk, rock a blues. Na rozdíl od prokomponovaných desek Etc… je trilogie písňovější, méně rocková, stylově i hráčsky volnější.

Ostrouchov projekt výrazně formoval. Vybral muzikanty, doporučil texty, ve studiu hrál na několik nástrojů a vymyslel většinu hudby. Díky němu je také Mišíkův hlas slyšet zřetelněji, se všemi odstíny. „Chtěl jsem, aby lidé slyšeli každé jeho nadechnutí, aby měli pocit, že jim zpívá přímo do ucha. V našem pojetí zpěv není jeden z nástrojů, zpěv je to, kvůli čemu to celé děláme,“ řekl po vydání alba producent. V závěru sobotního večera popřál Mišíkovi hodně zdraví.

Vladimír Mišík se hvězdou Andělů tedy stal v nepřítomnosti. V Křižíkových pavilonech naopak vystoupili Ben Cristovao s Davidem Kollerem nebo Ewa Farna s Annet X. K publiku promlouvalo osm moderátorů včetně Libora Boučka nebo Jakuba Štáfka.

Skupinou roku se stali Monkey Business, kteří svůj pop a funky na loňském albu Když múzy mlčí poprvé zpívají česky. „Strašně si této ceny vážíme speciálně v roce, kdy slavíme 25. výročí,“ zmínil zpěvák Matěj Ruppert a poděkoval klávesistovi Romanu Holému. Naživo pak uvedli songy Ciao! Ciao! Ciao! a Homo Sovietikus končíčí zvoláním „Běž domů, Ivane, a už se nevracej“.

Nejlepší sólovou interpretkou akademici vyhlásili Kateřinu Marii Tichou, která vloni vydala druhou desku nazvanou Plamen. Zpěvačku známou mimo jiné z inaugurace prezidenta Petra Pavla na ní doprovází kapela Bandjeez spojená s dnes již nežijícím Davidem Stypkou.

Skladbou roku je Space od mladé popové hvězdy Pam Rabbit, míchající češtinu s anglickými výrazy. Ve svém zatím největším hitu s miliony přehrání na streamovacích platformách deklaruje touhu rozhodovat sama o sobě, jít vlastní cestou, „udělat si to hezký, na chvíli být moje a ne něčí“, jak zazpívala také v přenosu s akustickou kytarou a tanečníky.

Objevem roku byla vyhlášena hudebnice Magdalena Fendrychová, která vloni zveřejnila druhou desku pod pseudonymem Kvietah. Její obrazotvorné písně vycházející z rocku i elektroniky inspirovaly mimo jiné americké aktivistky nebo ruská válka na Ukrajině. „Nečekala jsem, že objev roku může vyhrát něco, co tematizuje současnou situaci. Lidé často chodí za kulturou pro relax. Také to někdy dělám, ale zároveň je super glosovat i to, co se právě děje. Mám radost, že nehodnotíme hudbu jen podle toho, kolik má fanoušků, poslechů a views,“ řekla na pódiu Fendrychová.

Do Síně slávy byl uveden Ivan Mládek. Třiaosmdesátiletý frontman Banjo Bandu na předávání stejně jako oceněný Vladimír Mišík nebo rapper Viktor Sheen nedorazil osobně.

Několik projevů mělo přesah do politiky. „Importujte více dobré slovenské hudby a méně zlých slovenských politiků,“ doporučili Čechům členové oceněné slovenské kapely Para. Petr Ostrouchov zase půl roku před očekávaným termínem parlamentních voleb vyzval, aby lidé nepodléhali strachu či dezinformacím a „dokázali udělat správné rozhodnutí, aby Česká republika zůstala součástí svobodného západního světa a nečekala nás demontáž státu, jak ji teď zažívají na Slovensku nebo v Maďarsku“, prohlásil.

Povzbudit diváky zkusil vítěz kategorie pro nejlepší videoklip Jakub Kaifosz neboli Lazer Viking. „Deset let jsem střízlivý a čistý. Jsem léčený alkoholik a feťák. A chtěl bych říci komukoliv, kdo se na to kouká, že jestli to zvládne takový šašek jako já, máte na to také,“ apeloval.

Nejlepší společný projekt vytvořily Ewa Farna s Annet X. „Seš úplná ikona, seš můj první koncert, seš moje plakáty na stěnách, a kdyby moje devítileté já vědělo, že tu budeme stát, tak možná omdlím,“ poděkovala Annet X vedle stojící Ewě Farne. Oceněný singl To je moje holka představily také před kamerami.

V žánrových kategoriích uspěli písničkář Mirek Kemel nebo multiinstrumentalisté Irena a Vojtěch Havlovi. Manželé od 80. let minulého století tvořili často křehkou, improvizovanou meditativní hudbu. Půl roku po vydání své poslední nahrávky Four Hands, na níž hrají čtyřručně na klavír a varhany, Vojtěch Havel zemřel. Bylo mu 62 let.