Bezstarostná jízda Hardyho a Butlera. Pod drsnou maskou skrývají trápení

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dokumentární fotograf Danny Lyon prožil čtyři roky života s chicagským motorkářským klubem Outlaws v Illinois. Navzdory varování zkušenějšího kolegy Huntera S. Thompsona, který dříve dokumentoval činnost známého gangu Hell’s Angels, nezůstal jen pozorovatelem, ale stal se v letech 1966 až 1967 plnohodnotným členem skupiny často obyčejných chlapů, kteří se díky motorkám, klubovým bundám a pocitu sounáležitosti měnili v renegáty.

Vzniklý cyklus fotografií a rozhovorů vyšel pod názvem Bikeriders v roce 1967 a dokumentoval specifickou subkulturu i její pozvolnou proměnu z romantické rodiny rebelů, kteří si vzájemně vynahrazují pocit samoty a izolace, v toxický kriminální syndikát plný pochybných charakterů a psychopatů. Tato proměna korespondovala i se změnami americké společnosti, především s návratem vietnamských veteránů, kteří si v sobě nesli jizvy války a léčili je násilím a drogami.

Režisér Jeff Nichols se inspiroval sérií černobílých fotek a svědectvím jedné z žen, která s klubem žila. Příběh je tak rámovaný rozhovorem s Kathy, obyčejnou holkou, která prostě jednoho dne vejde do nesprávného baru a zamiluje se do charismatického a málomluvného rebela bez příčiny Bennyho, pro nějž je motorka skutečně jediným smyslem života a klub Vandals jedinou funkční rodinou, kterou kdy poznal. Kathy postupně proniká do drsné, ale v jádru romanticky soudržné skupiny podivínů, které šéfuje férový ranař Johnny, chlap s rodinou, barákem a dobrou prací, který se ale jednoho dne rozhodne, že bude brázdit ulice na burácejícím chopperu.

Motorkáři jsou fragmentárním příběhem, který skáče v čase a vypráví různé segmenty z historie svérázného společenství, jež si postupem času získává větší a větší respekt a rozrůstá se o další větve. Nicholsův pohled není vysloveně demytizující, naopak se na jádro skupiny dívá s nápadnou empatií a respektem. Vandals se sice pohybují na hraně zákona, ale jde spíš o provokace a porušování než o organizovaný zločin, který se s gangy postupem času asocioval.

Jeff Nichols je režisér proslulý svou inklinací k jižanské poetice a tématům křehké maskulinity, která prochází tvrdým testem. Rodák ze Severní Karolíny svoje filmy zasazuje především do důvěrně známého prostředí jižních států USA, a ačkoli se žánrově pohybuje mezi klasickým dramatem, sci-fi i hororem, jeho filmografie je semknutá, charakteristická trpělivou prací s napětím, smyslem pro vtahující tempo vyprávění a citlivým výběrem i precizním vedením špičkových herců, především svého dlouholetého kolegy Michaela Shannona. Ten se sice v Motorkářích mihne jen v jedné z menších rolí, přesto jeho lotyšský křupan, který každého, kdo nesdílí jeho hodnoty, nazývá socanem (pinkie), uvázne v paměti.

V Motorkářích je obsazení klíčem ke všemu. Film je vlastně natolik zbavený jasného dramatického oblouku, že by se pásmo často úmyslně nevypointovaných historek mohlo zcela rozpadnout, kdyby pod ostrými momentkami z dějin klubu neprosvítalo jemně naznačené charakterové drama, opřené o typově přesný casting. Mladá hvězda Austin Butler je v roli Bennyho sice místy až příliš plakátový, ale křehké charisma nepřístupného bouráka na mašině, který ve skutečnosti zoufale touží po blízkosti a ujišťování, dokáže zejména na konci prodat skvěle.

Show si pro sebe nicméně krade Tom Hardy v další ze svých typicky mručivých rolí. Šéf Vandalů Johnny má podivný akcent, trochu směšně skřípavý hlas, ale Hardy v něm nachází otcovskou jemnost, upřímnost a naléhavou dobrotu člověka, kterému se jeho velká rodina postupně rozkládá po rukama. Vztah Johnnyho a Bennyho jako svým způsobem otce a syna (nebo vladaře a jeho nástupce) je pro Nicholsovy filmy charakteristický.

Podobně jako třeba v jeho filmu Bahno z Mississippi (2012) sledujeme zdánlivě šablonovité maskulinní exempláře ostrých chlapů na hraně zákona, jejichž masky se ale postupem času drolí a odhalují, do jaké míry jde jen o romantickou přetvářku, pod níž se skrývá něco bezmála dětsky bezelstného a zoufalého. A právě ve chvíli, kdy se rodina mění v gang a Johnny s Bennym naplno odhalují svoji zranitelnost a nevyslovené pouto, se z Motorkářů stává něco víc než jen zábavný portrét chlapů na burácejících mašinách.

Velkou roli na tom nese vypravěčka Kathy, kterou s prostořekým gustem ztvárnila výtečná Jodie Comer. Její hubatá a jednoduchá holka z předměstí skvěla usměrňuje macho energii ostatních postav, dodává vyprávění nádech jakési mateřské ironie a vytváří protiváhu k dominantnímu výkonu Toma Hardyho.

Motorkáři jsou v jádru prostým a přímočarým portrétem jedné měnící se subkultury, přesto zároveň fungují jako pestrá charakterová studie a film založený na jemné nostalgii zlaté éry motorek, která se zvrhla v cosi velice temného. Jak nakonec zjistí i sám Johnny, jedna věc je kontrolovat hromadu oceli se dvěma koly, druhá ukočírovat skupinu lidí, v níž si každý v sobě přiváží jinou bolest a nejistotu.