Led Zeppelin se znovu sešli ve filmu. Skandály a největší hity ale chybí

Více než dvouhodinový snímek nazvaný Becoming Led Zeppelin mapuje vznik jedné z nejslavnějších rockových kapel všech dob. A zdůrazňuje, jak bleskově vystřelila na vrchol. První zkoušku měla britská sestava zhruba týden před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Následující rok vydala dvě alba, absolvovala několik turné a když v hitparádě předstihla Beatles, stany vyměnila za vyprodané sportovní haly. „Překypovali jsme energií a silou. Netušili jsme, co je únava,“ shrnuje dnes šestasedmdesátiletý zpěvák Robert Plant ve filmu.

Jeho režisér Bernard MacMahon vyzpovídal všechny tři žijící členy. Frontman stejně jako jedenaosmdesátiletý kytarista Jimmy Page a devětasedmdesátiletý baskytarista John Paul Jones hovoří na kameru každý zvlášť, všichni pohodlně usazeni v majestátních křeslech. Hlas bubeníka Johna Bonhama, po jehož smrti v roce 1980 formace skončila, zní z nedávno objeveného rozhovoru.

Led Zeppelin přišli dlouho po krajanech Beatles nebo Rolling Stones, s nimiž sdíleli obdiv k rokenrolu a blues. Odlišovali se důrazem na vzájemnou souhru, virtuozitou či pestrou žánrovou směsí od psychedelie přes folk-rock po severoafrickou hudbu. A především bombastickým zvukem s tvrdými riffy, jež položily základy hard rocku. Písně jako Communication Breakdown svého času inspirovaly heavymetalové sestavy od Black Sabbath po Iron Maiden.

Led Zeppelin se stali synonymem rockových 70. let. Hráli svého času největší stadionové koncerty, na něž prodávali nejdražší lístky. Patřili k prvním užívajícím velkoplošné obrazovky, kouřové či laserové efekty. Jimmy Page, vzor kytaristů po celém světě, a Robert Plant smyslně zpívající do půl těla svlečený, mávající mikrofonovým stojanem a házející kolem sebe dlouhými kudrnatými vlasy, pomohli etablovat model rockového koncertu jako spektáklu.

Tato zřejmá fakta nový snímek doplňuje méně známými souvislostmi. Některé jsou i vtipné. Když basista John Paul Jones popisuje, kterak coby dítě zpíval v kostele a hrál žalmy na varhany, diváci sledující film v pražském Slovanském domě se smějí nahlas.

Veselá je také scéna, kde už v 60. letech vyhledávaní studioví hráči Page a Jones vzpomínají na nahrávání titulní písně k bondovce Goldfinger se zpěvačkou Shirley Bassey. Dokument však umí pojmenovat význam detailu pro celek: Page a Jones absolvovali stovky takových natáčení, při nichž se naučili využít drahocenný čas ve studiu na maximum. Díky tomu pak v dobách Led Zeppelin chodili nahrávat vždy s jasnou představou.

„Beatles ve studiu trávili hodiny času experimentováním. My měli všechno nazkoušené dopředu,“ potvrzuje Page v aktuálním čísle časopisu Uncut. A zpěvák dodává, jak právě díky zkušeným spoluhráčům od začátku disponovali širokou paletou zvuků.

Robert Plant krátce před založením skupiny neměl kde bydlet. Devatenáctiletého hocha rodiče vyhnali z domova poté, co se vzepřel jejich přání pracovat jako účetní a vybral si hudbu. Měl divokou povahu, tvrdí mimo kameru hlas Johna Bonhama. „Neodvažuj se hrát s tím Planťákem, to je pohroma,“ parafrázuje bubeník svou manželku, která dvojici zažila na nočních tazích.

První společnou zkoušku v londýnském Chinatownu přirovnávají k výbuchu energie. „Úplně mě odrovnala,“ konstatuje frontman, zatímco Jones si vybavuje úžas nad charismatem „ječícího maniaka“ Planta, expresivně využívajícího svůj téměř čtyřoktávový hlas ve vokálních improvizacích a schopného emočně zabarvit baladu i syrový jekot v extatickém vytržení. „Až když jsem začal napodobovat americké bluesmany, naučil jsem se hlasem vyjádřit svoje nejhlubší naděje nebo obavy,“ komentuje to zpěvák.

Překvapivý je záznam prvních vystoupení Led Zeppelin ve Velké Británii, kde někteří diváci znechuceně odvracejí zrak od vlasatých mániček a děti si zacpávají uši před hlasitou hudbou.

I to má kontext. Anglické publikum kapelu zprvu odmítlo a tisk její první album strhal. I slavný časopis Rolling Stone psal o „slabých, nenápaditých skladbách“ nebo Plantově „nepřesvědčivém“ hlasu. Také proto Led Zeppelin zkraje roku 1969 absolvovali nejdřív turné po USA. Až když tam prorazili, vrátili se na ostrovy. „Britské novináře mohlo odradit, že kapela podepsala smlouvu s americkým vydavatelstvím Atlantic Records a holedbala se, kolik inkasovala. Vypadalo to, že jim jde jen o peníze,“ vysvětluje novinář Bob Spitz v knize Led Zeppelin: The Biography, vydané roku 2021.

Tučnou zálohu skupina dostala díky renomé Jimmyho Page, tehdy ještě člena slavných Yardbirds, kde před ním působili renomovaní kytaristi Eric Clapton a Jeff Beck. Nové spoluhráče Page původně najal ještě do této sestavy, název New Yardbirds však z právních důvodů směli užívat jen na koncertech, a tak se přejmenovali na Led Zeppelin.

Kvůli kytaristovým zkušenostem nevydávali singly. „Celý nahrávací průmysl se točil okolo singlů, ale právě singly zlomily ducha Yardbirds. Proto jsem rozhodl, že budeme dělat jen alba,“ vysvětluje Page rozhodnutí, kterého se držel i po zveřejnění desky Led Zeppelin II v roce 1969. Labelu tehdy zakázal vydat chytlavou skladbu Whole Lotta Love samostatně. „Marketingově to bylo geniální. Teenageři si nemohli koupit singl, tak kupovali celé album a to dosáhlo obřích prodejů,“ cituje novinář Spitz tehdejšího manažera Atlantic Records.

Právě z roku 1969 pocházejí nejcennější pasáže dokumentu, kdy režisér nechává zaznít celé rané hity skupiny. Například pozvolna gradující skladbu Dazed and Confused ještě z repertoáru Yardbirds, ve které Page hraje na elektrickou kytaru smyčcem. Nebo Whole Lotta Love, kde kytaristův riff těsně následovaný Jonesovou basou v jednu chvíli přetne psychedelická plocha plná ozvěn a efektů.

Některé z inovativních prvků zvuku Led Zeppelin popisuje průkopnický instrumentalista Page na kameru: experimenty s laděním, různá zkreslení, rozmisťování mikrofonů ve studiu, pouštění zvuků pozpátku či hru na kytaru se dvěma krky. Jenže pak, po vystoupení v londýnské Royal Albert Hall zkraje roku 1970, snímek zničehonic končí. Ještě předtím, než by v něm mohly zaznít některé z nejznámějších skladeb jako Stairway to Heaven, Kashmir, Black Dog, Immigrant Song nebo Rock and Roll.

Podle webu Variety.com může rozhodnutí souviset s faktem, že se jedná o autorizovaný dokument a Page s Plantem dodnes střeží image skupiny. Film tak ani náznakem nezmiňuje kontroverzní část odkazu Led Zeppelin, k níž patří nezřízené počínání některých muzikantů a managementu v době, kdy už se všichni přepravovali soukromým boeingem velikášsky nazvaným The Starship.

„V nóbl hotelech tančili na stolech, ničili pokoje, vyhazovali televize z oken a rozhazovali kolem sebe tisíce dolarů,“ vyjmenovává Bob Spitz v knize a uvádí mnohé příklady ponižujícího chování. Mimo jiné cituje reportéra Nicka Kenta, který coby svědek jedné koncertní šňůry v 70. letech tvrdí, že „v životě neviděl nikoho chovat se hnusněji“ než bubeníka Bonhama a tour manažera skupiny Richarda Colea.

Nejbulvárnější excesy zahrnující drogy, sex, zbraně či dokonce zájem o černou magii popisuje kniha Hammer of the Gods novináře Stephena Davise z roku 1985. Ne všechny historky z ní se ukázaly jako pravdivé. Naopak dnešní životopisci jsou výrazně kritičtější ke skutečnosti, že kytarista Page udržoval nezákonný vztah se čtrnáctiletou fanynkou.

Utnout film takhle brzy znamená také vynechat podstatnou část vývoje skupiny, která do čím dál promyšlenějších kompozic v dalších letech zakomponovala vlivy britského folku i arabských rytmů a počínaje nahrávkou Physical Graffiti mimo jiné provozovala vlastní vydavatelství. Ani slovo nepadne o tom, jak Planta v 70. letech poznamenaly nejprve vážná autohavárie na řeckém ostrově, později smrt pětiletého syna v důsledku virové infekce.

Především ale v dokumentu nezbyl prostor ilustrovat, nakolik zničující dopad musel mít tragický konec bubeníka Bonhama. Bylo mu 32 let, když v roce 1980 zemřel. Stalo se tak v důsledku plicního edému po vdechnutí zvratků a vedlo to k rozpadu skupiny, neboť ostatní bez kamaráda odmítli pokračovat.

Režisér sice zabírá úsměvy trojice muzikantů, když jim po letech pouští nahrávku Bonhamova hlasu, přesto mnohé zůstává nedořečené: pozdější spolupráce Roberta Planta s Jimmym Pagem, kteří v 90. letech dvakrát vystoupili také v Praze, nebo jednorázový koncertní návrat Led Zeppelin, při němž roku 2007 v londýnské O2 areně původního bubeníka nahradil jeho syn Jason Bonham. To vše a mnoho jiného by vydalo na další film.