Článek
„Pokud odhlédnu od prvoplánových kafkovských kýčů, které se prodávají v Praze jako suvenýry, pak je to asi jakýkoli zjednodušený, dvojrozměrný obraz Franze Kafky,“ odpovídá novinář, filozof a spisovatel Petr Fischer na otázku o tom nejkýčovitějším, co se v současnosti děje s odkazem slavného autora děl jako Proměna, Proces nebo Zámek.
„Stárneme jenom my a vystřídají nás další generace, které si budou lámat hlavu nad Proměnou a Josefem K. Není to úžasné?“ dodává spisovatelka Magdaléna Platzová na otázku, čím je Kafka v roce 2024 stále relevantní.
Magdaléna Platzová
Spisovatelka a autorka románu Život po Kafkovi.
1) Co je pro vás kafkovský kýč?
Pokud odhlédnu od prvoplánových kafkovských kýčů, které se prodávají v Praze jako suvenýry, pak je to asi jakýkoli zjednodušený, dvojrozměrný obraz Franze Kafky. Nejčastěji to bývá dnes už klasický vyhublý a vystrašený chlapík z expresionistického černobílého filmu, který za zvuků úzkostné hudby bloudí opuštěnými ulicemi nebo chodbami a vrhá přitom dlouhý tmavý stín, kterého se sám leká.
2) Čím je Kafka relevantní v roce 2024?
Spíše se zeptejme, čím relevantní není. Kafkovo dílo a také jeho život zachycený v denících a dopisech nepřestávají lidi inspirovat, jsou to stále otevřené otázky, které provokují k odpovědím. A u každého jednotlivce je ta odpověď úplně jiná. Záplava nejrůznějších příspěvků k „oslavám“ stého výročí Kafkovy smrti je toho důkazem. Nezařaditelné a neuchopitelné Kafkovo dílo nestárne, je věčné jako sám princip poezie. Stárneme jenom my a vystřídají nás další generace, které si budou lámat hlavu nad Proměnou a Josefem K. Není to úžasné?
Petr Fischer
Spisovatel, novinář a filozof.
1) Kafkovský kýč – zoufalý, zasněný Kafka si kreslí na zeď brouka… Kafka se uměl radovat ze života a jeho psaní je plné humoru. A nemusí se ani moc hledat, stačí opravdu číst.
2) Kafka je relevantní vším. Kafkova odpověď na lidskou existenciální situaci je vlastně po sto letech od jeho smrti dál univerzální. Stále jsme součástí programu nějakého mystického stroje, na němž sami dobrovolně pracujeme, propadáme se do něj a ztrácíme se v něm. Kafkovo „hladké“ technicistní psaní, které je cestou „z programu ven“, strhne i dnes.
Klára Vlasáková
Spisovatelka, scenáristka a novinářka.
1) Největší kýč spojený s Kafkou je kafkovský turismus. Hlava Franze Kafky na piazzettě před obchodním centrem Quadrio v Praze působí dojmem, že se Kafka otáčí za nejvýhodnějšími sezonními slevami.
2) Témata odcizení a technizace společnosti, kdy se eticky a filozoficky komplikované procesy zúží na několik praktikálií, je naléhavě relevantní od nástupu modernismu. A ještě úplně konkrétně: Kafkovští hrdinové často zažívají to, že se nemůžou dostat k autoritě, která stojí za celým (absurdním) řádem, nařízením nebo postupy. Pokud si vezmeme současné platformy od Uberu po společnost Meta, provozující třeba sociální sítě Facebook a Instagram, jsme v dost podobné situaci. Neexistuje žádná jedna helpline, platformy nemají žádnou zodpovědnost, žádnou povinnost řešit problémy konkrétních uživatelů a uživatelek. A navíc se zdá, že nad nimi vlastně už nikdo není a že se ani neobtěžují s vytvářením zdání fungující legality; jsou zkrátka legitimní ze své podstaty.
Jan Němec
Spisovatel a šéfredaktor literárního časopisu Host.
1) Jednou jsem někde viděl sovu, která měla Kafkův obličej. Ještě horší je to neustálé přirovnávání Kafky ke sfinze. Sfinga s odstátýma ušima, to bude asi ten nejhorší kýč.
2) A co když vlastně nijak zvlášť relevantní není? Výročí nás mají přimět k tomu, hledat v díle vztah k přítomnosti, to zadání je vždy silné. Přiznám se, že pro mě vždy bylo obtížné vydolovat Kafku ze vší té hlušiny interpretací a kýče. Mám v tomto případě chuť jít proti proudu a říct, že Kafka je pro mě relevantní hlavně jako odstrašující příklad toho, že učinit z autora kulturní fetiš jde zcela proti duchu literatury samotné. Ta se takovým věcem vysmívá a já jen doufám, že by se smál i Kafka, kdyby viděl, jakého maňáska jsme z něho udělali. Někde hluboko za tím vším pořád dýchá pár povídek a několik dopisů a postřehů v denících, které na mě kdysi udělaly dojem, to zase ne že ne.
Marek Torčík
Spisovatel, básník a letošní laureát Ceny Jiřího Ortena a Magnesie Litery.
1) Kýč je možná to, jak Kafku vnímáme dnes. Literární ikony, hlavně ty, co už se nemůžou ohradit, mají jen málo společného s tím, kým doopravdy byly. Za všechno mluví nejznámější Kafkův portrét z roku 1923 těsně před jeho smrtí. Má na něm utrápený, melancholický výraz a propadlé tváře. Stejně depresivně prý mají působit i jeho knihy. Problém ale je, že zrovna tenhle portrét v 50. letech německé nakladatelství Fischer Verlag upravilo tak, aby na něm Kafka vypadal více „mysticky“.
2) Mohl bych říct, že je to tisíc věcí. Relevantní je jeho černý humor, také schopnost popsat absurdnost byrokracie, ukázat na politickou moc krčící se za oponou úplně všedních událostí. Ze všeho nejvíc mě ale fascinuje, jak přesně Kafka dokázal zachytit lidskou vinu. Věděl, že určuje skoro všechno, co v životě děláme.
Sára Zeithammerová
Spisovatelka a scenáristka.
1) Vybírání „best of“ z Kafkova díla, ať už proměnu v hmyz, nebo stísňující a nesmyslnou byrokracii, a jeho aplikování na banální situaci z každodenního života. Obzvlášť pokud člověk nic od Kafky nečetl! Tento autor si zaslouží víc než být redukován na pouhý symbol. Zaslouží si být čten!
2) S „overthinkujícím“ a sebekritickým Kafkou se v dnešní uspěchané době může ztotožnit mnohý z nás. Každý má od sebe vysoká očekávání a tvrdě se s ostatními poměřujeme. Považujeme sami sebe za horší, než ve skutečnosti jsme, jen abychom (často příliš pozdě) zjistili, že nás lidé oceňují, anebo že o nás nepřemýšlí vůbec, protože se zaobírají vlastní domnělou nedostatečností.
