Amerika rozervaná násilím. Z varovné Občanské války je jen spektákl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na podzim roku 1983 vysílala televizní stanice ABC snímek Den poté (The Day After), který se snažil americkému publiku zpřítomnit, jak devastující by bylo, kdyby se studená válka stala horkou a došlo na jaderné útoky. Tehdejší prezident Ronald Reagan film viděl a byl jím otřesen – dokončení si zapsal do deníku. Podle některých zdrojů měla právě tato zkušenost přispět k jeho odhodlání vyjednat se svými sovětskými protějšky dohody o postupném jaderném odzbrojení.

Britský režisér Alex Garland, který natočil do kin mířící film Občanská válka, by zjevně byl rád, kdyby jeho film měl na americké politiky podobný efekt, jako měl Den poté na Reagana.

Občanská válka se odehrává v paralelní realitě, ve které se Spojené státy rozštěpily do čtyř znesvářených frakcí, které jsou mezi sebou v otevřeném konfliktu. Film své diváky nešetří a ihned po úvodu s proslovem nervózního prezidenta největšího zbytku USA je uvrhne do světa chaotické Ameriky, která je rozervána bratrovražedným násilím.

Příběh sleduje skupinku válečných reportérů, kteří jsou otřesení tím, že najednou nepokrývají násilí někde daleko v zámoří, ale přímo u sebe doma. Sledujeme je na cestě z New Yorku směrem k Washingtonu, ke kterému se blíží válečná fronta. Dva novináři a dvě fotografky se chtějí i za cenu osobního nebezpečí přiblížit centru dění.

Právě formátem temného roadtripu skrze válečnou zónu pak Občanská válka připomíná klasiku žánru Apokalypsa od Francise Forda Coppoly. Ta režiséru Garlandovi sloužila jako naprosto zjevný vzor. V nejlepších momentech filmu se mu podobně jako Coppolovi daří zachycovat souběžnou absurditu, děs, ale i zvrhlou spektakulárnost reálné války.

Garland je naschvál skoupý na detail ohledně toho, jak přesně k rozervání Spojených států občanskou válkou došlo. Nedozvíte se, na jakých politických otázkách se rozštěpily, jaké postoje zastává prezident, nezazní ostatně ani jeho jméno.

Před premiérou filmu se na sociálních sítích rozběhly vášnivé debaty o tom, že aliance Texasu a Kalifornie, která v Občanské válce figuruje, je nerealistická. Garland se netají s tím, že je to záměr. „Divák si musí vytvořit vlastní interpretaci. Film je záměrně mlhavý. Nutí diváka klást si otázky,“ řekl Garland pro Entertainment Weekly.

Film vám jen jednou za čas poskytne drobné detaily, které pomohou vaší představivosti vyplnit prázdná místa: Například zmínkou „maoistů z Portlandu“, nebo nedávného „rozpuštění FBI“, ke kterému měl přistoupit prezident.

To všechno funguje, dokud vás film drží v dezorientující izolaci jednotlivých scén zobrazujících brutální realitu občanské války. Dokud si kladete otázky, je vše v pořádku. Horší to je, když se Garland snaží na některé z nich odpovídat skrze ústa svých postav.

Sám v rozhovorech zmiňuje, že ho inspirovalo to, že vyrůstal mezi novináři. Je ale ku podivu, že se mu nepodařilo vykreslit mezi protagonisty realističtější dialogy. Když se snaží být oduševnělý, vše se rychle propadá do banálního patosu a mnohdy odkazům ke druhé světové válce, které uprostřed postmoderní občanské války působí jako pěst na oko. Takhle by prostě novináři pohlceni konfliktem nemluvili a vy si tak o to víc uvědomíte, že neposloucháte úvahy postav, ale jalové filozofování režiséra.

Pokud chcete zjistit, jak byste si připadali uprostřed chaotického konfliktu, Občanská válka vám to poskytne. Pokud hledáte relevantní otázky, nebo nedejbože i odpovědi ohledně směřování současných Spojených států, Garland vám je najít nepomůže.

„Myslím, že občanská válka je jen pokračováním určité situace. Tou je v tuto chvíli polarizace a nedostatek sil, které by ji brzdily,“ řekl režisér Garland pro New York Times. Na festivalu SXSW pak publiku sdělil, že dělat z volby mezi pravicí a levicí otázku dobra a zla je „zas*aně hloupé“.

Pro magazín Dazed později upřesňoval, že mluvil jen o míře zdanění a výši veřejných rozpočtů – to je hodně banální pojetí politiky na někoho, kdo se snaží filozovat nad potenciálním rozvratem americké federace.

Nejde jen o delikátní tanec, aby nepopudil tu či onu část politického spektra. Když jeho film vrcholí, nevyhnete se nepříjemným otázkám: co že se to vlastně stalo a proč by mě to mělo zajímat? Zatímco u Coppolovy Apokalypsy fiktivní příběh říká něco o reálně proběhlém konfliktu, hypotetická Občanská válka vyznívá v tomto ohledu v kritických chvílích zvláštně naprázdno.

Politické násilí je v USA v posledních letech běžnější a stejně tak je podle průzkumů veřejného mínění přijatelnějším prostředkem pro dosažení cílů pro rostoucí množství Američanů. Pro mnohé z nich pak děj Občanské války nemusí představovat něco, čemu by se chtěli vyvarovat, ale jako nutné zlo, kterému se třeba už nelze vyhnout, ne-li rovnou návod.

Občanská válka tak nejspíš takový efekt jako Den poté na Ronalda Reagana mít na své publikum nebude. Garland je příliš fascinovaný vlastní temnou vizí, kterou servíruje jako voyeurský spektákl. Jako na svědomité varování na něj bude hledět méně lidí, než by si režisér zjevně přál.