75letý spisovatel je ve vazbě. Propuštění žádají jeho české dcery i Macron

Boualem Sansal už týden nejedl. Světově uznávaný spisovatel, který získal Velkou cenu Francouzské akademie za román a jehož knihy vyšly také česky, minulé pondělí zahájil hladovku v alžírské vazební věznici. Pětasedmdesátiletý alžírský rodák s francouzským občanstvím se tam nachází od poloviny listopadu, kdy jej po návratu z Paříže na letišti nečekaně zatkla policie. Ostrý kritik režimu od té doby ani nedostal příležitost se setkat se svým právníkem. Za údajné ohrožení národní jednoty mu hrozí doživotí.

Jeho kauza vzbuzuje zájem literárního světa i politiků. K Sansalově propuštění vyzval Evropský parlament i francouzský prezident Emmanuel Macron, dle nějž Alžírsko „dehonestuje samo sebe, když odpírá léčbu vážně nemocnému člověku“. Dle agentury AFP prozaik před zadržením bojoval s rakovinou, ve vazbě však byla kúra přerušena.

„Poslední zprávy jsou velice znepokojující,“ říká francouzský politolog Jacques Rupnik, který na případ upozornil minulý týden v pražské Knihovně Václava Havla. „Boualem Sansal byl už dvakrát přesunut do vězeňské nemocnice a zjevně na tom zdravotně není nejlíp. Nemá přístup ke svému vyšetřovacímu spisu a vyvíjejí na něj obrovský tlak, aby se zřekl svého advokáta a vzal si jiného, který nebude židovský,“ vyjmenovává Rupnik.

Spisovatelův právník François Zimeray se nachází ve Francii. Když chtěl za svým klientem odletět, Alžírsko mu odmítlo vydat vízum. Zimeray s ním tak komunikuje pouze na dálku a Sansal minulý týden zahájil hladovku právě poté, „co na něj tlačili, aby si vzal nežidovského advokáta,“ řekl Zimeray deníku Libération.

Kauza má i českou stopu, neboť alžírský rodák byl před desítkami let na studijním pobytu v Československu. V toho času spřátelené socialistické zemi se Boualem Sansal oženil s českou antropoložkou. Než se roku 1986 rozvedli, narodily se jim dvě dcery. Ty dle Hospodářských novin dodnes žijí v Česku a alžírskému prezidentovi už zaslaly dopis s žádostí o milost pro otce. „Vůbec nevíme, co se s ním děje. Nemůžeme se s ním spojit, telefonní číslo nefunguje,“ vzkázaly novinám dcery, jež si přejí zůstat v anonymitě.

Za prozaika se postavili také světoví spisovatelé včetně Salmana Rushdieho nebo držitelů Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka, Woleho Soyinky či Annie Ernaux. „Text jejich prohlášení mi připomíná petice, které jsme šířili v 80. letech minulého století, když byl Václav Havel zavřený za to, co napsal. I tehdy jsme se obraceli na světové spisovatele, aby žádali jeho propuštění,“ srovnává Jacques Rupnik.

V tomto případě je situace nepřehlednější, neboť není znám přesný důvod zatčení. Někteří francouzští komentátoři za možnou příčinu označují Sansalův rozhovor pro youtubový kanál Frontières, kde nedlouho před zadržením podpořil nárok Maroka na Západní Saharu. Jedná se o sporné území ležící v severozápadní Africe. Největší kus kontroluje Maroko, část však ovládá osvobozenecké hnutí podporované Alžírskem.

Francouzský prezident Macron vloni uznal marockou svrchovanost nad Západní Saharou. Alžírsko, jež bylo do roku 1962 francouzskou kolonií, v reakci na to odvolalo svého velvyslance z Paříže. „Je možné, že Boualem Sansal svými výroky o Západní Sahaře popudil alžírský režim a stal se rukojmím této diplomatické roztržky. Je to ale absurdní, přece k takové otázce má právo se svobodně vyjádřit každý člověk,“ upozorňuje Jacques Rupnik.

Sansal získal francouzské občanství teprve vloni, přičemž ceremoniálu se osobně zúčastnil prezident Macron. Alžírsko tedy může ve Francii široce respektovaného literáta vnímat jako někoho, na kom záleží a jehož zadržením lze na Paříž vyvinout tlak. „Zároveň si ale myslím, že Sansalovo zatčení souvisí s tím, co dlouhodobě psal a říkal,“ pokračuje politolog.

Vystudovaný inženýr s doktorátem z ekonomie Boualem Sansal ještě v 90. letech minulého století pracoval na vysokém postu při alžírském ministerstvu průmyslu. Až roku 1999, po padesátce, debutoval románem Přísaha barbarů. Týkal se tehdy stále probíhající alžírské občanské války a byl silně kritický k tamní vládě. Francouzsky napsaný text Sansal vydal u prestižního pařížského nakladatelství Gallimard. To mu vzhledem k jeho působení ve státní správně nabídlo pseudonym. Sansal odmítl, knihu publikoval pod vlastním jménem a následně byl skutečně donucen úřad opustit.

Od té doby napsal dalších osm próz včetně dystopie nazvané 2084: Konec světa, za niž získal Velkou cenu Francouzské akademie za román a již v českém překladu Richarda Podaného vydalo Argo. „2084 byla první kniha, kterou jsem od něj četl. Velice mě zaujala a určitě souvisí s tím, kde se teď Boualem Sansal nachází,“ myslí si Jacques Rupnik. Próza se odehrává ve fiktivní zemi Abistánu po jaderné válce a už názvem odkazuje na klasiku britského autora George Orwella. Podobně jako ten ve svém románu 1984 ani jednou nepoužil slovo komunismus, Sansal se celou dobu vyhýbá sousloví islámský fundamentalismus, který zjevně inspiroval zde vyobrazenou diktaturu.

Díla francouzsky píšícího autora v Alžírsku nevycházejí. Už dříve kritizoval například arabizaci tamního školství, s postupujícími lety se však zostřují i jeho názory na islám. V mnohých arabských zemích také vyvolalo nevoli, když Sansal v roce 2012 navštívil literární festival v Izraeli. V reakci na to mu sponzoři z arabských zemí odmítli vyplatit odměnu 15 tisíc eur spojenou s francouzskou cenou, kterou měl obdržet.

Někoho mohl provokovat román Němcova vesnice, za nějž Sansal získal Mírovou cenu německých knihkupců. Kniha rovněž vydaná v českém překladu Kateřiny Vinšové vypráví o dvou alžírských bratrech, kteří zjistí, že jejich otec byl nacistický válečný zločinec a po válce mu přístřeší poskytli muslimští bojovníci mudžáhidové.

V jedné rovině se próza ptá, zda je člověk zodpovědný za zločiny svých předků, ve druhé linii ale sleduje radikalizaci islamistů na pařížském předměstí koncem 90. let. Sansal jde v hledání paralel daleko, jedna postava tu doslova říká, že „islamismus a nacismus jsou jedno a to samé“ a vyslovuje obavu, že až se islamisté chopí moci, „ještě nacisty překonají“.

Evropského čtenáře může Němcova vesnice zaujmout i perspektivou vypravěče, muslimského kluka z předměstí, který o válce „nic nevěděl, třeba o tom vyhlazování, nebo jen mlhavě z toho, co říkal imám ve svých kázáních proti Židům“. Ne každý arabský autor se také jako Sansal v této knize ptá, kde se mezi Araby bere „ta totální nenávist k Židům“.

Na případ Boualema Sansala znovu upozorní květnový ročník pražského veletrhu a festivalu Svět knihy, kde autor v nepřítomnosti dostane Cenu Jiřího Theinera pro osobnosti bojující za svobodu slova. V Česku žijící francouzský dramaturg akce Guillaume Basset kvůli tomu začátkem roku odletěl do Paříže, kde se v kancelářích nakladatelství Gallimard setkal se spisovatelovou agentkou. „Dlouze jsme mluvili o jeho situaci, odhodlání, dílu i o něm jako ztělesnění míru,“ popisuje Basset.

Ten nepřestává doufat, že Alžířané nakonec Sansala propustí a on si cenu přebere osobně. „Bohužel jsem ale spíše pesimista. Třeba se alespoň podaří, aby jej v Praze osobně zastoupil ředitel nakladatelství Antoine Gallimard,“ zmiňuje Basset významnou osobnost francouzského literárního světa, mimo jiné někdejšího nakladatele Milana Kundery.