456 lidí se pere o miliony, vyhraje jeden. Z dystopie je reality show

Netflix se jako globální streamovací gigant nesoustředí jen na anglicky mluvenou tvorbu, ale láduje stovky milionů dolarů i do originální produkce v Evropě nebo v Asii. Ani hlavouni v kalifornském ústředí však netušili, že se zrovna z devítidílné jihokorejské série uvedené na podzim 2021 stane vůbec nejsledovanější dílo v dějinách Netflixu, a to ještě v podstatě organickou cestou a neustávající šeptandou napříč státy a kontinenty.

Úspěch to byl přesto zasloužený, Hra na oliheň totiž také dokonale trefila dobu – příběh o izolované skupině zoufalců, pro které se smrt druhých stane normalizovanou součástí životů, a přežít může jen ten „nejvyčůranější“, mohl silně zarezonovat právě v době covidu a lockdownů. Šířeji jsem se o důvodech nevídaného úspěchu rozepsal už před dvěma lety.

Tvůrce série Hwang Dong-hyuk k tomu všemu namixoval i kritiku kapitalismu, rozevírajících se společenských nůžek, třídních rozdílů, jakož i voyerismus v podobě masochistického sledování cizího utrpení. Pokud si to už nevybavujete, celá seriálová Hra na oliheň se pořádá jako zábavná kratochvíle pro znuděné a zhýralé miliardáře, kteří vše sledují ze svého luxusního apartmá.

O to více bizarněji a zlověstněji vyznělo rozhodnutí Netflixu, že Hra na oliheň se dočká předělávky v podobě skutečné reality show. Mnozí lidé si říkali, zda to vůbec dotyční kravaťáci viděli, a pokud ano, zda vůbec pochopili, že jde v jednom z plánů i o satiru na fascinaci násilím a reality show.

Takové čtení je ovšem povrchní. Od okamžiků, kdy začaly sérii naskakovat první miliony zhlédnutí, se z ní stala primárně Značka. Svou podvratnost ztratila v okamžiku, kdy lidé začali utrácet horentní sumy za merchandising, například za kostýmy na Halloween. Těžko lze v takovém případě hovořit o pošlapání nějaké antikapitalistické myšlenky.

Netflix také počítal s jednou věcí – valné většině diváků budou podobné úvahy šumafuk. Na etiku už se v postmoderně příliš nehraje. Tento předpoklad se mu vyplnil, což potvrzují i první čísla sledovanosti, za uplynulý víkend, kdy se Hra na oliheň: Výzva držela na prvním nebo druhém místě prakticky ve všech zemích, kde Netflix působí.

Ukojení zvědavosti je jedna věc, co nám Netflix ve výsledku přinesl. A pokud pomineme všechny výše zmíněné aspekty, dostali jsme překvapivě zábavnou reality show, v níž není nouze o napětí i zvraty. Streamovací platforma na ničem skutečně nešetřila a vytvořila věrnou kopii dobře známého prostředí Hry na oliheň, kde infantilní barevnost tak ostře kontrastovala s krvavými masakry účastníků. V případě reality show samozřejmě k obětem na životech nedochází, tak daleko přece jenom ještě nejsme – prohra je signalizována nikoliv kulkou do týlu, ale explodujícím sáčkem s černou barvou.

Největší předností a výhodou formátu je jeho nepředvídatelnost a živelnost. Vzhledem k počtu účastníků, který kopíruje předlohu, tu máme skupinu 456 různorodých jedinců, kteří bojují o nejvyšší odměnu v dějinách reality shows (4,56 milionů dolarů) s často podobnou motivací jako v sérii – splatit dluhy, zajistit rodinu. Mladí, staří, muži, ženy, gayové, lesby, různých ras a vyznání.

Oproti předloze, která logicky ctila základy narace, a kde byli od počátku známí hlavní hrdinové a výrazné vedlejší postavy, procházející sérií prakticky až do konce, „realita“ je mnohem vrtkavější. Hráči a hráčky si nemohou být jistí osudem – mohou vypadnout při plnění úkolů, ale stejně tak je mohou vyloučit i ostatní hráči – jasní lídři i šedé myšky kolektivu, které se klidně první čtyři epizody neprojevovaly. Jde tak o pravý opak tradičních reality show, tvořených často malými skupinami účinkujících, které známe od začátku do konce. Tady máme na počátku lidí jak v menší české obci, které je potřeba rychle eliminovat.

Vše je ponecháno náhodě a dynamice skupiny. Neexistují žádná speciální a složitá pravidla, výhody, bonusy. Svým osudem si nemůže být jistý nikdo. Kdo se zdá v prvních dílech jako hlavní hrdina nebo padouch, nemusí tam ve výsledku být. „Organizátoři“ pouze poskytují nástroje, jak člověk může soutěž opustit, sami do ní přitom (alespoň oficiálně) nezasahují.

Reality show Hra na oliheň je tak ve výsledku možné vnímat i jako zajímavý psychologický experiment, jak lidé fungují ve skupinách, jak funguje davová psychóza, jaký úspěch má manipulace, ale i konformita nebo empatie.

Vítězem seriálové předlohy se stal veskrze tuctový a nepříjemný šejdíř a lenoch, ani příliš chytrý, ani příliš laskavý. Reality show nám proto může poskytnout odpověď na otázku, zda tomu tak bude i ve „skutečnosti“ nebo zda můžou uspět i jiné typy osobností. Rozuzlení se dočkáme až 6. prosince, kdy bude odvysíláno finále. Do té doby může Netflix doufat, že se rozjede obdobná šeptanda jako v případě série.