Na Čechy mají jiný metr než na západnější hráče, říká Kúdelův advokát

Věřil jste upřímně v úspěch před odvolací komisí UEFA, nebo bylo dopředu dané, že to je ztracený boj?

Naděje umírá poslední, ale výsledek nás nepřekvapil. Takže měli jsme nějakou víru, že by se to mohlo povést. I proto jsme do toho po dohodě s klientem a samozřejmě po konzultaci s klubem (SK Slavia Praha) šli, ale jak říkám, výsledek nás nepřekvapil.

A jak se říká, už z té „řeči těla“ lidí v odvolací komisi jste z toho neměl dobrý pocit? Nebo naopak to samotné jednání bylo férové?

Záleží, jak se na to díváte. Pan předseda byl naprosto profesionální téměř celou dobu. Párkrát mu asi utekl oční kontakt, ale chápu, že to pro něj možná bylo, řekněme, poněkud otravné vyslechnout si 4,5hodinové jednání. U jednoho z rozhodců bylo vidět, že od videa občas odbíhal, že tam řešil i jiné věci a telefonoval. Třetí rozhodce zachovával celou dobu dekórum.

Myslíte, že by to mohlo být výrazně jiné nebýt covidu, kdyby všechno probíhalo kontaktně a mohl se toho jednání účastnit i sám Ondřej Kúdela, který u toho ve středu osobně nebyl?

Tak určitě to osobní jednání je vždycky lepší, protože vidíte toho člověka „napřímo.“ Můžete i přímo předat důkazy, které chcete, aby třeba tribunál nebo svědci, které konfrontujete, viděli. Je tam ta bezprostřední reakce. Tam se nám třeba stalo při křížovém výslechu pana Zungeho, že když mu otázka byla nepříjemná, tak se vymlouval na to, že ji neslyšel a že tam byly technické potíže. Inspektor měl také nějaké problémy, když chtěl pustit nějaký videozáznam a podobně. To samozřejmě narušuje plynulost toho řízení.

Co se týče účasti pana Kúdely, tak tam jsme měli možnost, aby on se toho zúčastnil. Mohli jsme požádat o simultánní tlumočení celého jednání, ale tím by se to všechno natáhlo na dvojnásobek, protože by v podstatě každou větu bylo třeba překládat. To jednání probíhalo v angličtině a všechno by bylo potřeba překládat panu Kúdelovi. Shodli jsme se na tom, že jeho verze komentáře (tj. urážky, pozn. red.) byla od začátku stejná, byla kredibilní a konzistentní, tudíž z našeho pohledu nedávalo smysl ho znovu vyslýchat. Vyslechl ho inspektor už v té přípravné fázi. Nový inspektor, který byl poněkud nestandardně jmenován pro odvolací řízení, proto nepožadoval znovu jeho výslech. Takže nakonec jsme se po dohodě s klientem rozhodli, že on se toho řízení účastnit nebude, protože anglicky by logicky nerozuměl a s tím tlumočením by se to neúměrně natáhlo.

Na čem byla postavena argumentace pana Kúdely před odvolací komisí UEFA?

Na hlavních faktických liniích podpořených důkazy a právním posouzením. Ten první a nejzásadnější argument byl, že obsah toho komentáře vůbec nebyl prokázán. Nebyl prokázán ani inspektorem v té přípravné fázi. Nebyl prokázán ani v řízení před prvoinstanční komisí. Nebyl prokázán ani v rámci odvolacího řízení.

UEFA k tomu přistoupila tak, že je úplně jedno, co bylo řečeno, jak moc je pravděpodobné, že to mohlo být řečeno. Stačilo jim, že se pan Kamara a pan Zungu v uvozovkách „shodli“ na tom, že zaznělo „fucking monkey“. Takže celý kontext toho, co mělo být vyřčeno a všechny s tím související implikace byly úplně smeteny ze stolu a vůbec nebyly posuzovány. Samozřejmě nevíme, jaké bude odůvodnění rozhodnutí odvolací komise. Takže je možné, že teď konečně to v tom odůvodnění aspoň nějakým způsobem vypořádáno bude, ale úplně to neočekáváme.

Ta další linie obrany byla, řekněme, nevěrohodnost svědectví pana Zungeho. Třetí linie obrany byla nekonzistentnost a nepravděpodobnost celkového průběhu toho incidentu a toho, co mohlo nebo údajně mělo být řečeno tak, jak to prezentoval pan Kamara. Další linie obrany byla, když jsme poukazovali jazykovým rozborem na to, že pan Kamara klidně mohl přeslechnout nebo špatně porozumět tomu, co mu Ondra se svou velmi špatnou angličtinou a ještě ústy zakrytými rukou vlastně řekl. Když to hodně zjednoduším, že když řeknete „fucking guy“ a polknete nějaká ta písmenka, tak to může klidně znít jako „fucking monkey“, když máte zakrytá ústa.

Když navíc vnímáme sociální kontext, pokud jste v Anglii a očekáváte, že když za vámi někdo přijde a vy jste černoch, tak vás automaticky bude chtít rasisticky urazit, prostě očekáváte, že uslyšíte rasistickou urážku. Další linie obrany byla, že pan Zungu nereagoval bezprostředně na to, že údajně zazněla ta rasistická nadávka, ale jeho reakce navazovaly až na to, jak se choval pan Kamara.

A poslední linie obrany byla ta, že klient, pan Kúdela, byl od začátku konzistentní v tom, co mělo být řečeno, na rozdíl od pana Kamary, který přišel se čtyřmi verzemi toho, co mělo být řečeno, na rozdíl od pana Zungeho, který přišel se dvěma a při včerejším křížovém výslechu se třetí verzí toho, co mělo být řečeno. Klient přiznal hned po zápase, že řekl pouze „you fucking guy“.

Ale UEFA má prostě úplně jiný přístup…

UEFA má nižší důkazní standard, než jaký je aplikován v trestním řízení, a to vyplývá přímo z těch disciplinárních pravidel. V trestním řízení máte důkazní standard nade vší rozumnou pochybnost. UEFA má pro disciplinární řízení standard „comfortable satisfaction“, což je dost neurčitý termín, který je interpretován případ od případu. V zásadě hodně záleží na uvážení toho rozhodujícího orgánu. Je k tomu samozřejmě judikatura CAS – Mezinárodní sportovní arbitráže – která říká, že právě v případech závažných incidentů, jako je typicky doping, „match fixing“ (ovlivňování zápasů), ale i rasismus – to jsou ty nejzávažnější prohřešky, za ty jsou také ukládány nejpřísnější tresty – tak by ten důkazní standard měl být posuzován jako velmi blízký tomu „reasonable doubt“.

Tudíž ten rozhodující orgán by měl mít velmi vysokou důvěru v kvalitu důkazů, které jsou mu předloženy. A vedle toho existuje doktrína takzvaného „objective onlooker“, kdy byste tu situaci měl posuzovat skutečně tak, jako byste se vložil do role nějakého objektivního pozorovatele a tu situaci analyzoval v celkovém kontextu. A třetí rovina je, že existuje doktrína „the context is everything“, kdy máte posuzovat všechny související věci. Kdo řekl, co řekl, komu to řekl, za jakých okolností, na základě jakého širšího backgroundu. A to všechno my jsme v tom řízení uplatnili.

Trvali jsme na tom, že je potřeba důkazní standard vnímat v tomto konkrétním řízení vlastně jako blízký tomu trestně právnímu. A současně jsme poukázali na precedenty, na poměrně nedávnou kauzu Atalanta a hráče bundesligového Dortmundu, kde UEFA rozhodla, že ačkoliv bylo několik svědků, kteří tvrdili, že slyšeli, že došlo k urážce hráče (ze strany diváků, pozn. red.). Shodou okolností, pokud se nemýlím, tak byl také častován „ho ho ho,“ jako narážka na to, že je opice. Ale UEFA, její odvolací komise, to uzavřela, že to vlastně nebylo dostatečně prokázáno. V našem případě máme jednoho nekredibilního svědka, který přišel se třemi různými verzemi toho, co mělo být řečeno. Ani jedna z nich se neshoduje s tím, co řekl pan Kamara. S výjimkou toho, že údajně tedy zaznělo „fucking monkey“. A máme tři svědky, kteří říkali, že nic objektivně nebylo slyšet, a přesto UEFA v našem případě uzavřela, že je to dostačující důkaz.

Jinými slovy. Máte nepříjemný pocit, že tady byly aplikovány dvojí standardy ze strany UEFA?

Dvojí standardy? Záleží, jak to chápete. Ono určitě vždycky UEFA bude mít argument, že to je „comfortable satisfaction“, čili to je neurčitý pojem, který aplikujete na každý případ. Takže si vždycky najdete nějaké argumenty, proč jste to aplikoval tak, jak jste to aplikoval. A zarámujete to tak, že jste vlastně splnil tu povinnost, která vám vyplývá z pravidel. Ale chápu, kam míří ten váš dotaz. Co si z toho odnášíme, tak je nějaká pachuť, že tady nebyly aplikovány standardy, které jsou aplikovány třeba v situacích, kdy je tím obviněným hráč, řekněme, ze západnějších klubů, než jsou ty české.

Slavii samozřejmě zajímalo, jestli se do desetizápasového trestu pana Kúdely budou započítávat duely české reprezentace na nadcházejícím Euru. Jak se tedy věci mají?

Víme, že se o této věci velmi debatovalo ve veřejném prostoru, že se to řešilo i na fotbalové asociaci, samozřejmě u reprezentace. A my jsme na to konto zahájili formální jednání s UEFA, kdy jsme požádali o vysvětlení, jakým způsobem se to má počítat. Požádali jsme formálně o vysvětlení toho trestu potom, co jsme to telefonicky vyjednali. Na to konto nám včera večer bylo formálně potvrzeno, že pokud jde o zápasy národního týmu, tak tam se to počítá, když to hodně zjednoduším, automaticky.

Bez ohledu na to, jestli pan Kúdela figuruje v nominaci, nebo nefiguruje.

Ano.

Co teď bude, pane Ciencialo, dál? Jste už teď rozhodnutí podstoupit tu kauzu sportovní arbitráži v Lausanne?

Rozhodnutí padlo dnes ráno. My jsme již včera požádali o odůvodnění toho rozhodnutí, což je podmínka pro jakékoliv další kroky. A dnes ráno bylo s klientem dohodnuto, že do arbitráže půjdeme.

Třeba Petr Fousek, který se dlouhodobě v prostředí fotbalové diplomacie pohybuje, tvrdí, že právě v té sportovní arbitráži jsou šance větší i s přihlédnutím k tomu, jak to Vy sám vlastně popisujete. Jste téhož mínění?

Rozhodně. Kdybych měl – a teď neberte čísla, která uvedu, za daná, hodně to zjednodušuji – ale pokud by se šance před UEFA, řekněme, limitně blížily nule, tak tady by to mohlo být alespoň 50 na 50.

O jakém časovém horizontu se bavíme v případě projednávání případu u sportovní arbitráže?

To zahájení je velmi rychlé. Jakmile obdržíme odůvodnění, tak máme podle stanov UEFA deset dní na to, abychom tu arbitráž zahájili. Pak je potřeba učinit nějaké další kroky, které vyplývají přímo z pravidel. Takže to zahájení bude skutečně v řádu jednotek týdnů potom, co obdržíme odůvodnění rozhodnutí. Ale na základě mých zkušeností s arbitrážemi CAS, tak pak to řízení určitě bude trvat minimálně několik měsíců. Očekávám tak půl roku. Máme covid a nějaká další omezení, takže nelze vyloučit, že se to může natáhnout až ke tři čtvrtě roku, až k jednomu roku, ale určitě to bude v řádu jednotek měsíců.

Když CAS dospěje k nějakému verdiktu, je tam potom ještě nějaký další opravný prostředek?

To už byste potom musel jít ke švýcarskému federálnímu nejvyššímu soudu, protože v rámci té arbitráže je vydán rozhodčí nález, který podle švýcarského práva je považován skutečně za rozhodčí nález a aplikují se na něj pravidla jako na každý jiný rozhodčí nález. Ve Švýcarsku je možné se domáhat zrušení toho rozhodčího nálezu právě v jednoinstančním řízení přímo před švýcarským nejvyšším soudem. Takže pak bychom se museli případně odvolat ke švýcarskému nejvyššímu soudu.

A ještě teoreticky přichází v úvahu nějaká instance Evropského soudu pro lidská práva, kam se třeba dostala, to by vaši čtenáři mohli historicky zaznamenat, kauza německé rychlobruslařky Pechsteinové a rumunského fotbalisty Mutua. Nepředpokládám ale, že by se zašlo až takto daleko.