Kuberová: Z dopisu čínské ambasády jsem měla hrůzu. Bála jsem se o rodinu

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Na novoroční recepci na čínské ambasádě jste, jak jste přiznala v pořadu 168 hodin, cítila strach. Teď už ho nemáte?

Mám, pořád. Ale rozhodla jsem se, že budu konat, protože se mi nelíbí, co se s námi děje.

Obavy ve vás vzbudil i dopis od čínské ambasády, který jste našla v manželově aktovce. Jak na vás působil, když jste ho otevřela?

Měla jsem z něj hrůzu. Když jsem si uvědomila, do čeho se to řítíme, měla jsem šílený pocit. Bála jsem se o rodinu, bála jsem se o děti, nebylo to hezké.

Proč přesně jste se rozhodla o okolnostech plánované tchajwanské cesty manžela promluvit?

Cítím lítost nad tím, že nám svoboda tak strašně moc ubývá a manžel už v tom nemůže nic dělat. Tak jsem se rozhodla, že o tom budu mluvit. A i když vím, že se třeba ničeho nedopídíme, tak aspoň budu vědět, že jsem pro to něco udělala.

Co přesně myslíte tím, že nám ubývá svoboda?

V souvislosti s Čínou mám na mysli to, proč zakazují, aby někdo vyjel jinam než do Číny? Potom to vyhrožování, ten dopis zněl opravdu ošklivě. Je v nás strach. A i v jiných věcech svoboda ubývá, přibývají zákazy a příkazy. Proti tomu můj muž celý život bojoval.

Vy jste zpozorovala, že váš manžel byl krátce před smrtí jiný. Jak se změnil?

Manžel vždycky dělal legraci. Všichni vědí, že byl veselé povahy a hodně mluvil. Teď byl ale pořád zticha, a když jsem se zeptala, jaký má problém, tak mi nic nechtěl říct. Říkal, že všechno je v normálu, ale viděla jsem, že nebylo. Bylo mu špatně, nemohl spát a bylo vidět, že je prostě úplně jiný než celá léta, co jsme spolu byli. Znala jsem ho moc dobře, už od školy. Věděla jsem, že to je reakce na dění, co jsem s ním zažívala předtím.

Takže jste tušila, že za proměnou vašeho muže stojí nějaké pracovní problémy?

Myslela jsem si, že za tím stojí ta Čína. Čínský velvyslanec ho několikrát navštívil a různě se to objevovalo v tisku. Rozebíralo se, jestli je lepší na Tchaj-wan jet, nebo nejet. Působilo to na mě divně. Kdoví, jestli mu někdo nevyhrožoval. On mi to nechtěl vysvětlit, asi nás do toho nechtěl zatahovat, nechtěl rodinu ohrozit, nevím.

Takový byl jeho styl, pracovní záležitosti a obavy s vámi pan Kubera nikdy neřešil?

Pracovní záležitosti se mnou hodně řešil, protože já jsem mu dělala takovou domácí sekretářku, hlídala jsem mu telefony, hlídala jsem mu různé výstřižky, schovávala jsem mu je. Ale teď se projevoval úplně jinak.

Vy jste říkala, že manželovi nebylo dobře. Stěžoval si na nějaké konkrétní zdravotní obtíže?

Stěžoval si, že má skřípnutý nerv. Pak jsme se dozvěděli, že už dva dny předtím, než se mu to stalo, měl nějaký slabý infarkt. Stěžoval si od té doby, co byl na obědě s panem prezidentem.

To bylo po Novém roce. Rozvedl pan předseda nějak, z čeho konkrétně byl po obědě u pana prezidenta rozladěný?

Dozvěděla jsem se z televize, že ho pan prezident vzal holí po hlavě. Připadalo mi nedůstojné pana prezidenta, aby druhého ústavního činitele mlátil holí. Nevím, v jakém stylu to bylo, ale byla jsem z toho rozladěná. Manžel ze schůzky přišel, ale nijak to nerozebíral. Jenom říkal: Víš, Miloš je takovej, vždyť ho znáš.

Změnil se vztah pana předsedy Senátu k panu prezidentovi v posledních měsících?

Ne, manžel věděl, jaký je pan Zeman, ten vztah se nijak nezměnil. Akorát jsme si říkali, že za něj asi jedná někdo jiný, protože už toho asi není schopný.

To říkal váš manžel?

To jsme říkali my oba.

Koho měl pan Kubera na mysli, když říkal, že za pana prezidenta rozhodují jiní?

Koho měl na mysli konkrétně, nemohu s určitostí říct.

Vy jste v České televizi uvedla, že máte za to, že váš muž zemřel na infarkt právě kvůli tlakům s tchajwanskou cestou. „Vnímáme to tak, že ho to stálo život,“ řekla jste. To jsou silná slova, vyplývá něco takového i z poznatků lékaře, kterého máte k dispozici?

Lékař do dnešního dne, i když to už dvakrát urgoval, nedostal z patologie žádnou zprávu. Ani já žádnou nemám. S paní primářkou se pořád dohadujeme, ale odmítá nám cokoliv vydat. Takže já se domnívám, že to byl infarkt, ale vlastně nevím, na co manžel umřel.

Takže stále ještě nemáte potvrzené, že to byl infarkt?

Není to potvrzené a zřejmě asi nikdy nebude.

Váš muž byl z vysoké politiky na různé tlaky zvyklý. Byl slavný tím, že se nebál říct svůj názor, třebaže nepopulární. Předpokládám, že pár nepřátel asi měl. Jak se s tím vyrovnával?

Říct názor se nebál. Každý máme přátele a nepřátele, ale on si většinou z těch nepřátel svojí výmluvností udělal přátele. Nikdy neměl takový konflikt, aby si někoho znepřátelil, manžel se vždycky snažil všechno urovnat v legraci, to byl jeho styl. Vždycky se z konfliktu nějakým způsobem vymluvil a byli kamarádi.

Váš manžel si také dokázal stát za svým. Byl to i případ Tchaj-wanu? Jak moc si byl jistý svým záměrem tam – přes nelibost Číny – odcestovat? Byl o něm stoprocentně přesvědčený?

Byl stoprocentně přesvědčený. Protože to nebyl jenom jeho názor, ale byl to názor mnoha lidí, kteří se té cesty měli zúčastnit. On se vždycky ve všem nejdříve zorientoval, poradil se s právníky, poradil se s lidmi, kterých se to týkalo. Do ničeho nešel jen z vlastní vůle, vždycky si to nějak ověřoval. Tak to bylo i tentokrát. Uznával demokracii. A my jsme v demokratickém státě, tak si šel za svým.

Proto na té návštěvě tak trval, protože podle něj bylo jeho demokratickou volbou tam jet?

Ano, přesně tak.

S kým vším vlastně teď o této věci komunikujete?

Hlavně se Senátem.

S předsedou senátorů Milošem Vystrčilem, který se do toho vložil?

Já na něj spoléhám, že to snad někam dotáhne. Jestli mu to tedy bude umožněno. Protože Hrad s námi nekomunikuje. Ten se k tomu vyjadřuje, jako kdyby ani manžel neexistoval.

Ani poté, co jste s dcerou poskytly své vyjádření pořadu 168 hodin, žádná reakce z Hradu nepřišla?

Ne, ne. Žádná reakce. Žádné nové informace nemám.

Čím si vysvětlujete, že s vámi Hrad nekomunikuje?

Já si myslím, že Hradu je nepříjemné, že takováhle situace vůbec nastala. Já jsem se nikdy moc neprojevovala, takže si mysleli, že v tom nic dělat nebudeme a že to necháme být.

Věříte, že dojde na politické úrovni k prošetření celého toho příběhu?

Já doufám, že dojde. Strašně bych si to přála, protože to manželovi dluží.

Kdo konkrétně by měl zakročit?

Řekla bych, že Senát. Ten je na úrovni k Hradu, takže Senát by se po tom měl pídit. Ale jestli to bude v jeho moci, těžko odhadnout.

A co by tedy pomohlo vám osobně po lidské stránce?

Mně pomáhá už jenom to, že o tom mluvím.

Cítíte zadostiučinění, že se to řeší?

Ano.