Článek
Původně chtěla jet na Tchaj-wan spolu se současným předsedou horní komory Milošem Vystrčilem, a dokončit tak cestu, kterou započal její manžel. Nakonec ale neodletěla. Jak vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy, lékař jí to ze zdravotních důvodů nedoporučil.
Pozorně ale sleduje tamější dění i reakce, které přicházejí z čínské strany. Tedy i výhrůžku čínského velvyslance, že Vystrčil zaplatí nejvyšší cenu. „Co to je zaplatit nejvyšší cenu? To zaplatí životem?“ ptá se Kuberová. „Když byla prohlášena tahle věta panem velvyslancem, tak mě to nějak pořád utvrzuje v tom, že manžel přirozenou cestou neodešel,“ dodává.
Předseda Senátu Miloš Vystrčil ve čtvrtek převzal na Tchaj-wanu vyznamenání in memoriam pro vašeho manžela od paní prezidentky. Co na to říkáte?
Dívám se na televizi, sleduji je, oni mi píší, posílají fotografie a záznamy. Tak mám takový trošku pocit, že jsem s nimi. Ale je mi to hrozně líto, že jsem nemohla odjet, protože to opravdu byla mimořádná událost a strašně mě to dojalo, jak to tam pan Vystrčil přebíral. Jsem ráda, že manžel to vyznamenání dostal. Protože cena, kterou za to zaplatil, za to stála. A děkuji moc panu Vystrčilovi a celému Senátu, že to opravdu dotáhli do fáze, že na Tchaj-wan odjeli.
Vy jste měla jet původně také, proč jste nakonec neodletěla?
Měli jsme mít test na koronavirus. A když jsem šla k lékaři, který mi ho měl udělat, tak mně podle mé diagnózy nedoporučoval, abych tuto cestu absolvovala. 20 let se léčím s určitými problémy a teď zřejmě tady ta cesta by k tomu přispěla, že bych to nemusela také zvládnout.
Nějaký strach z těch čínských výhrůžek, z čínského tlaku v tom tedy nehrál žádnou roli? V rozhodnutí nejet?
Strach ve mně hrál spíš, když byl manžel po smrti. To jsme se celá rodina báli, protože jsme najednou zjistili, že tedy jdou do detailu, když vyhrožovali, a pak se stalo to, co se stalo manželovi. Ale teď jsem strach z té cesty neměla, protože člověk nějak otrne a už jsem si říkala, že když to takhle dotáhli daleko, tak vůbec jsem neuvažovala o nějakém strachu. Byla jsem přesvědčená, že to je správné, co děláme, a že se nemůžeme bát přece pořád.
Čínský ministr zahraničí hned na cestu pana předsedy reagoval, řekl, že překročil červenou čáru a že za ni zaplatí vysokou cenu. Čekala jste takovou reakci? Co na to říkáte?
Po zkušenostech s mým manželem jsem popravdě takovouhle reakci nečekala, protože jsem si říkala: Když už byli takoví krutí k mému manželovi… Tak jsem nečekala, že si budou troufat i takhle na pana Vystrčila. Co to je zaplatit nejvyšší cenu? To zaplatí životem? Nevím, co si pod tím mám představovat. Nejvyšší cena je život. A jak může takhle velvyslanec cizí země vyhrožovat člověku, který za svoji zemi někam jede? Tomu vůbec nerozumím.
Na jaře, když jsme spolu poprvé hovořily, tak vy a vaše dcera jste říkaly, že máte pocit, že tlak, kterému čelil váš manžel ten poslední týden před smrtí, hodně přispěl k jeho infarktu. Teď s odstupem času hodnotíte to stejně?
Nehodnotím to stejně, protože s těmi výhrůžkami, co teď vyvstaly, se čím dál tím víc přesvědčuji v tom, že asi manžel neodešel přirozenou cestou. Protože všechny možné potíže tam byly s pitvou, neudělali nám toxikologii, řekli nám, že si vymýšlíme, že děláme nějakou propagandu tady tomu všemu. A teď když byla prohlášena tahle věta panem velvyslancem, tak mě to nějak pořád utvrzuje v tom, že manžel přirozenou cestou neodešel.
A dostali jste nějaké odpovědi, ať už třeba z pitevní zprávy, nebo jestli se tím zabýval někdo od policie?
My máme odpovědi po třech měsících úporného vymáhání pitevní zprávy. Až přes lékařskou komoru jsme po třech měsících dostali pitevní zprávu jenom takovou, že tedy to byl infarkt. Ale nic jiného tam nebylo, toxikologii nám odmítli udělat, nevím proč. A vyšetřovali to vedoucí z ochranky. A od těch jsme dodneška žádnou odpověď nedostali, jinak se o to nikdo nezajímal. Pan Vystrčil ještě v té době nebyl zvolený. Teď měl jiné starosti, takže doufám, že se třeba tady tím, že vyhrožují i jemu, že se trošku bude něco podnikat.
Vy jste tehdy čekali i na to, až vám Hrad odpoví na některé otázky - kdo dal tehdy na novoročním obědě vašemu manželovi ten tzv. čínský dopis, a pak také, jestli je pravda, že si to Hrad nějakým způsobem vyžádal. To, jak na to reagoval Hrad, stačí vám to, nebo na ty odpovědi stále čekáte?
Popravdě na odpověď ani moc nečekám, protože Hrad se k tomu nějak nevyjadřoval. Akorát pan Mynář si vymýšlel takové nějaké různé báchorky, bych mohla říct, protože to nebyla pravda, co povídal. A jinak Hrad se k tomu vůbec nevyjadřuje a vůbec dává od toho ruce pryč, jako kdyby to nebylo.
A co byste chtěla nejvíc zodpovědět?
Zajímalo by mě, jak se ty dopisy k němu dostaly. Jestli to tedy pan prezident nějak řešil. Proč to manželovi takhle předávali, aby o tom nikdo nevěděl, proč se něco nedělalo předtím. Ochranka s ním nebyla ani na té schůzce s čínským velvyslancem, což mě také zarazilo, nebyla to plánovaná schůzka. Tam jsou takové okolnosti, které napovídají všemu možnému, jenom ne normálnímu pořádku a jak se všechno má dělat. Takže pořád jsem utvrzena v tom, že to nebylo všechno přirozené a že se něco dělo.
Pokud mám správné informace, tak pan prezident hovořil o tom, že vašemu manželovi udělí státní vyznamenání. Přijmete ho? Kontaktovali vás kvůli tomu?
Prezidentská kancelář mě kvůli vyznamenání pro manžela minulý týden kontaktovala, ale moje odpověď zněla, že toto vyznamenání nechci přijmout. Protože prezidentská kancelář se do dnešní doby o nic nezajímala. A najednou mně přijde takové nespravedlivé, aby manžela vyznamenávali, ten by si to určitě nepřál touto formou.
Ani přesto, že to vypadalo, že váš pan manžel má s panem prezidentem vlastně docela přátelské vztahy? Nebo ty se ke konci nějak i změnily?
Můj manžel měl s každým přátelské vztahy, on byl takový nekonfliktní člověk. A ze všeho si dělal legraci, což je o něm známé. A s panem prezidentem se znali velice dlouho, co vlastně po tom 89. se politika změnila. A poslední dobou, když pan prezident prohlásil, že přestal být můj manžel s cestou na Tchaj-wan jeho kamarádem, tak… i na tom obědě, že ho vzal tou holí po hlavě… prostě mně to připadá neuctivé a nemíním se v tomhle angažovat.
Cesta pana předsedy Vystrčila na Tchaj-wan je jakýmsi dovršením toho, o co usiloval váš manžel. Je to i pro vás nějaká tečka za tím jeho životním příběhem a říkáte si třeba, že teď už si odpočinete?
Jsem hrdá na to, že vůbec tu cestu pan Vystrčil podnikl a že to dotáhl do konce za mého muže. Protože ten nemínil ustoupit, i když mu vyhrožovali. A pan Vystrčil se toho chopil úplně úžasně. Trošku jsem si dělala naději, když bych tam jela, na ten Tchaj-wan, tak že tu tečku udělám, ale… stalo se, co se stalo. Takže snad ano.
