Článek
Celou Výzvu si můžete pustit v úvodním videu. Níže vám předkládáme textový přepis.
Pane předsedo, řekl byste o sobě, že jste provokatér?
To vůbec ne.
A co některé vaše výroky, které často plní média. Vy jste řekl, že nežijeme v době historické, ale hysterické, tak jaké příklady byste dal z poslední doby, které jste zažil?
Na tom musím trvat, protože skutečně ta doba je současně historická, ale také hysterická. Nakonec i ta smutná událost, jako je úmrtí Karla Gotta, ukázala v plné šíři tu hysterii, kdy pan předseda vlády reagoval rychleji, než přemýšlel o tom, co je státní pohřeb, aby poté musel brát zpátečku, ale to je opravdu nevinné. Jsou daleko horší příklady.
A nedělají tu hysterii nakonec politici?
No, to je otázka, jestli k ní nepřispívají. To já nepopírám, ale myslím si, že i to, co se děje ve světě, ono se to vůbec netýká pouze České republiky, všimněte si, jak jsou rozdělené společnosti prakticky napříč světem, od Spojených států přes Evropu. Žádná idylka to není a nás to samozřejmě nemíjí. Ale co mě vždycky vadí, že někdo vykřikne nějaký nápad a on se hned ujme a projde celým světem díky dnešním sociálním sítím a médiím.
To znamená, stačí zareagovat na Twitteru a celý svět tím žije?
Tak to bohužel je. Já to velmi kritizuji. Víte, že já nejsem na žádných sociálních sítích, já se vždycky z doslechu dozvím, co tam bylo.
Senát jako instituce se tam snaží být.
To je v pořádku, aby tam informoval občany, ale já když sleduju ty diskuze, z kterých se mi donese, jak to tam funguje, tak tam se ta hysterie projevuje v plné míře.
A nevytváří tu hysterii sami politici, když se třeba Donald Trump vzbudí, začne tweetovat a najednou celý svět je na nohách?
Ano, to je přesně tak. Ale nejsou to jenom politici, jako politici jsou přece vždycky obrazem svých voličů, vždycky je to tak, že lidé volí a dva měsíce po volbách říkají: Proboha, co jsme si to zvolili, jako všechny vlády světa, kromě nějakých diktátorských režimů, jsou výsledkem svobodných voleb.
Takže jsme všichni hysteričtí?
To ne. To zase ne. Je nás spousta, kteří si umí udržet chladnou hlavu.
Kdo je to v české politice, kdo si umí udržet chladnou hlavu?
No, já to teda taky nejsem.
Jste hysterik?
Ano, já jsem také občas emotivní, někdy bez emocí se samozřejmě nedá žít, ale mělo by to být vždycky v nějaké uměřené míře. Ten svět to dnes příliš neumožňuje. Šedesát pohlaví a podobné věci, to je jenom jedna z maličkostí, přechylování jmen a další. To jsou zdánlivé drobnosti, ale vidíte celostránkové debaty o tom, a nehledě na sociální sítě, kde jsou ty debaty ještě širší. Vtip je v tom, že ty debaty na těch sociálních i na internetu, co já sleduju, takže něco se odehraje, my tady teď spolu mluvíme a už třetí příspěvek nebude o tom, o čem my se tady bavíme, ale vzájemné napadání těch diskutujících.
A neměla by se potom omezit nějakým způsobem ta diskuze?
Ne, tak to je to poslední. Nemá to řešení.
Neomezilo by to hysterii?
Ne, já si myslím, že to bohužel nelze. Ve chvíli, kdy začnete cenzurovat, tak kdo bude ten správný cenzor? A kdo bude cenzor nad cenzorem?
To znamená, že tam může zaznít cokoliv? Což jsme viděli i v minulých letech, nebo v minulých dnech, příklady, kdy lidé jsou opravdu agresivní, třeba přejí někomu něco špatného, tak jestli už tam není právě na místě zasáhnout?
Když něco přeje, tak to ještě není samo o sobě trestný čin. Tam jsme právě u té hranice, kde, když už někdo vyzývá, nedej bože, když už koná, tak je to rozdíl. Typické je to ve Spojených státech, kde se dlouho držela svoboda slova, až teď v posledních letech už i tam začíná snaha tu svobodu slova omezovat. Svoboda slova vlastně uškodit nemůže. Ta je virtuální. Nikdo slovem nemůže nikoho zabít. Může ovšem slovem někoho jiného vyprovokovat…
Anebo ovlivnit.
Anebo ovlivnit, aby něco udělal, ale jakmile se pokusíte to nějakým způsobem, teď o tom nedávno mluvila slovenská prezidentka na schůzce V4, že by se mělo udělat nějaké opatření, aby se ty nenávistné projevy omezily, ale ono jak a kdo to bude rozhodovat? Co je už a co není? Tam se dostanete na tenký led.
A není právě politika od toho, abyste se o tom bavili a rozhodovali třeba o tom, kdo by měl být tím arbitrem?
No, ono toho arbitra nenajdete, kdo by to měl být, politici, nebo nějaký nezávislý orgán? Žádný nezávislý orgán neexistuje…
Co třeba soud, nebo policie?
Tak policie – to už jsou trestně právní věci, kde může policie stíhat, když dojde k trestnému činu, ale to nemá se svobodou slova nic společného. Jinak přece by nebylo možné a mě ta věc trápí už velmi dlouho, aby nejpopulárnější světovou osobností byl stále Adolf Hitler.
Denně se o tom můžete přesvědčit. Podívejte se do dnešního programu, minimálně na pěti kanálech budou opět Hitlerovy milenky, Hitlerův vzestup, Hitlerův pád a přesto tento zlosyn ovládá mediální svět jaksi v množství, které je naprosto nepřijatelné. Co s tím uděláme?
Není to cesta, jak se o této historické osobě dozvědět co nejvíc? A aby nezapadl, řekněme, třeba v propadlišti dějin a lidé měli pořád v paměti to, co udělal? Není to cesta?
No to si právě nejsem úplně jistý. Já si myslím, že nejlepší reakcí je, a typické je to třeba u prezidenta, kdy on něco sdělí, nějaký provokativní výraz a celá mediální politická scéna ho komentuje a reaguje na něj. Kdyby byla potichu, tak ten výraz zapadne.
To znamená, že máme o tom mlčet, jako média?
Někdy je lepší mlčet.
A podle čeho bychom my jako média, měly rozhodovat, kdy máme mlčet o prezidentovi a nebude nám vyčítáno, že jsme o tom neinformovali?
Není podle mě žádoucí, aby všichni všechno komentovali. Když se stane nějaká událost, tak média obvolají všechny politiky, včera jsem dostal dotaz, jestli se mají zdanit roboti…
A odpověděl jste?
Odpověděl jsem, že většinou je snaha zdanit všechno, co se hýbe, ale roboti… Nás trápí přece jiná věc, a to je právní postavení robotů. A tam si neví celý svět, právníci, nejlepší právníci světa si zatím s touto věcí neumí poradit.
Tak tento oříšek asi necháme právníkům. Pane předsedo, vy sám, myslíte, že nepřispíváte k tomu, že každý váš výrok je občas komentován, protože vy také často komentujete cokoliv jako třeba klimatické změny a podobně, tak jestli i vy nenastolujete někdy tu agentu tímto způsobem?
Tak klimatické změny komentuji, protože si myslím, že se na ně máme připravovat, ale ne proti nim bojovat, protože já jsem přesvědčen o tom, že tady byly, jsou a budou a ty miliardy, které se investují, budou vyhozené.
Pardon, že vám do toho vstupuji, ale vy jste řekl: „Za chvíli zavřou i toho, kdo řekne, neexistují klimatické změny, to už se chystá.“ Tohle není provokativní výrok?
No, tak ty věci už se samozřejmě dějí.
Už byl někdo zavřen za klimatické změny?
No, zatím nebyl zavřen, ale vyhozen z práce. Jako je tady snaha, je to jako zpochybňování holokaustu, že kdo zpochybňuje klimatické změny, ale abychom byli přesní…
A můžete říct, o jakém příkladu mluvíte teď?
Klimatické změny přece nikdo nezpochybňuje. Zpochybňuje se to, jestli jsme schopni ovlivnit, o kolik stoupne nebo klesne teplota planety. To je zpochybňováno.
A také, jak velký vliv je tam člověka.
Přesně, jak velký vliv je tam člověka.
A můžete říct o tom případu, který jste zmiňoval, že někdo byl zavřen za to, že zpochybňoval klimatické změny?
Zavřen, to nevím, jestli už byl zavřen. Tuším, ve Švédsku nějaký takový případ byl, že byl trestně stíhán.
A vyhozen z práce?
Vyhozeno z práce už jich bylo.
A můžete mi říct konkrétní příklad a jméno?
To jméno nevím. Já vám řeknu jeden příklad, který se sice netýká klimatických změn, ale politické korektnosti, kdy byl v NASA vyhozen mladý úspěšný vědec, protože si přinesl nějaké tričko do práce, na kterém byla nějaká žena vyfocená a oni to považovali za nekorektní.
Ale u těch klimatických změn tedy nevíte konkrétní jméno, nebo to jen tak říkáte?
No ne, ti lidé, kteří to zpunktují, jsou dehonestováni.
Ale vy jste mluvil o tom, že byli vyhozeni z práce, tak proto se ptám, kde to berete?
No nevím, jestli byl někdo vyhozen za to z práce, to nemůžu potvrdit. To nevím, to zas tak hluboce informován nejsem, ale určitě byl dehonestován.
Ale říkal jste to. Proto se ptám, kde jste vzal ten příklad?
Kde jsem to říkal? Tady teď možná.
Tak proto tedy nemáte konkrétní důkaz. Pojďme se podívat dál, vy jste v Interview ČT24 mluvil o tom, že, když to shrnu, mladí lidé, kteří nezažili minulý režim, jej kritizují příliš příkře a to by neměli. To znamená, že mladí lidé by se neměli k tomu vůbec vyjadřovat, nebo jak jste to myslel?
Ne, to vůbec ne, ale samozřejmě, a teď to bohužel spojím s těmi smutnými dvěma událostmi, dneska člověk, který to nezažil, tak může velmi kritizovat chování třeba Karla Gotta v jisté době, nebo paní Chramostové v jisté době, protože v té době nežil.
Já jsem měl svého předchůdce, který byl politickým vězněm, a ten vždycky, když někdo odsuzoval, že někdo někde vypovídal na StB, tak vždycky říkal: opatrně, protože vy nevíte, co s ním dělali, a to nemluvím o lidech za druhé světové války, kteří třeba vypovídali na gestapu a byli považováni za kolaboranty nebo zrádce, ale nikdo nevěděl, co tam s nimi dělali.
Takže on vždycky se vyjadřoval tak, že s tím odsuzováním lidí velmi opatrně. Samozřejmě děti, nebo lidé, kteří se narodili před rokem 89, proti nám, kteří pamatujeme rok 68, 69, někteří starší lidé pamatují ještě další časy, takže ta jejich životní zkušenost je mnohem vyšší než u lidí, kteří se narodili po roce 89. To je evidentní a není to nic zvláštního ani hodno kritiky. To je normální.
Nebyl to jenom zájem mladých lidí o to, co se dělo v minulosti?
No, to je sice možné analyzovat, ale nemyslím si, že je to vhodné zrovna v případě, když ti lidé zemřou. To je věc pro historiky, aby to hodnotili, ale využívat to k nějakým politickým hrátkám, si nemyslím, že je úplně seriózní.
Pane předsedo, vy když jste se minulý rok ujímal právě funkce předsedy Senátu, tak jste řekl, že chcete zlepšit obraz Senátu, že nechcete, aby to bylo vnímáno jako odpadliště, nebo odložiště politiků, co jste pro to udělal, zatím?
Tak zatím jsem pro to udělal, to bych si musel vzít brýle.
Tak si klidně vezměte brýle.
Já jsem slíbil, že budu navštěvovat senátní obvody, takže do této chvíle to bylo Liberecko, Jablonecko, Poděbrady, Ostrava, Táborsko, Strakonicko, Brno, Jihlava, Vrchlabí, Hluboká a teď mě čeká ještě Olomouc a Cheb. Jezdím do těch obvodů. Většinou tam mám i nějakou besedu s občany za přítomnosti toho senátora, jezdím tam bez ohledu na to, z jakého politického uskupení je ten senátor a snažím se tam mluvit o tom, jaký význam Senát má.
Samozřejmě Senát i díky panu prezidentovi, který proti němu útočí z důvodů dobře známých. Je nehodno ústavních činitelů, aby navzájem takto na sebe útočili, je to dlouhodobá záležitost.
Centrum pro výzkum veřejného mínění, když se podíváme na důvěru lidí v Senát, tak v září 31 procent, předtím 33 procent. Víceméně se to dlouhodobě pohybuje kolem té 30procentní hranice, tak jestli je tady vidět výsledek těch cest?
Vidět nemůže být, protože mezitím přišla žaloba na prezidenta a ve chvíli, kdy udělá někdo výzkum, tak samozřejmě příznivci Miloše Zemana odpoví, že Senát zrušit, to je celkem logické, a protože těch příznivců je velký počet, tak se to v tom průzkumu projeví. Je to podobný průzkum, jako že Václav Klaus mladší předstihl v popularitě premiéra Babiše…
Jak se díváte na slova prezidenta Miloše Zemana, který dlouhodobě útočí na Senát a tvrdí, že to je vlastně zbytečná instituce? Nemrzí vás to jako předsedu Senátu?
Tak to je dlouhodobý spor. Někdy mu Senát nezvolil jeho kandidáty do Ústavního soudu a kritizoval prezidenta Zemana v různých oblastech. Obráceně prezident kritizoval Senát, ale já jsem zastánce, že politický spor se má vést o věc a nikoliv osobně.
Bohužel, a to je možná taky znak politiky u nás a nakonec nejen u nás, teď je to vidět na té aféře prezidenta Trumpa s Bidenem, kdy se všechno zosobňuje a přenáší se to do osobních útoků. Já paní ministryni Maláčovou, mimochodem naši velkou spojenkyni, protože ta nám pomůže porazit Andreje Babiše, díky své rozhazovačnosti, to máme takového trojského koně tam nasazeného, tak přestože s ní bytostně nesouhlasím, tak lidsky k ní mám dobrý vztah, vůbec to nemá vliv na naše přátelské vztahy, přestože ideologicky jsme úplně na druhé straně barikády.
Takže Jana Maláčová je alternativa proti Andreji Babišovi?
No jasně. Protože přijde chvíle, kdy nebude z čeho dávat a ta se blíží velmi brzy. Já jsem dneska přijímal německého velvyslance a jak víte, na Německu jsme velmi závislí a tam začíná ekonomika zpomalovat a to samozřejmě bude mít vliv na nás a my na to bohužel nejsme připraveni.
A zpátky k tomu obrazu Senátu, vy budete jednat s prezidentem Milošem Zemanem, uvidíte se ve čtvrtek na schůzce nejvyšších ústavních činitelů, je to něco, co chcete v debatě s prezidentem i zvednout, aby takto nemluvil o Senátu?
Tak já mu především dám senátní kravatu jako dárek k jeho narozeninám. Jako důkaz usmíření, ale bude to velmi těžké.
Bude to stačit? Senátní kravata?
Já myslím, že to nebude stačit. To je dlouhodobý spor prezidenta se Senátem. Například v případě jmenování ústavní soudců, já jsem ho mnohokrát žádal, aby přišel toho kandidáta představit osobně do Senátu, protože to má daleko větší váhu. Tam ten odpor je dlouhodobý. Já vždycky říkám, když se řekne Senát a mně někteří voliči vyčítají to, co Senát přijímá nebo jak hlasuje, tak já vždycky říkám: Podívejte se na sjetinu, kdo jak hlasoval. Senát není homogenní instituce a musíte se vždycky podívat, kdo jak hlasoval. A ne to zobecnit, že Senát to a to. Kdo v Senátu pro co hlasoval, to je velmi důležité.
Ono to není jenom prezident Miloš Zeman, který se takto vyjadřuje o Senátu, ale také třeba naposledy ministryně financí Alena Schillerová, která citovala z dopisu o senátní špíně v Poslanecké sněmovně v souvislosti s ústavní žalobou na prezidenta.
Citovala z mailu, já jsem to samozřejmě sledoval.
Jak se na to díváte, že ministryně financí takto mluví v Poslanecké sněmovně o senátorské špíně?
Tak, ona na to byla reakce přímo ve Sněmovně, která jí vytkla tento způsob. A myslím, že ji to mrzí, že to takhle použila. Samozřejmě někdy člověk podlehne emocím, a to si myslím, že byl tento případ. Jinak ministryně financí je celkem racionální dáma, a tady to samozřejmě není její parketa, ona daleko lépe umí vystupovat ve věcech financí a tak trošku bych řekl, že si naběhla na chromované vidle.
A myslíte si, že ji to skutečně mrzí? Vy jste s ním o tom mluvil?
Já jsem s ní od té dob nemluvil, ale určitě s ní budu o tom mluvit, až přijde zas s nějakým zákonem do Senátu.
Takže to je ještě téma, které jí vrátíte.
Určitě. Ale vrátíte. Já jí nebudu nic vracet, já jí o tom jenom řeknu.
Vy jste o premiérovi Andreji Babišovi v České televizi prohlásil, že bez prezidenta je to bezvýznamná osůbka. Stojíte si za tímto názorem? A na základě čeho si to myslíte?
No, ta jeho závislost je evidentní. Je to vidět na mnoha případech, kdy on potřebuje přátelství Miloše Zemana a bylo to nakonec vidět i v těch posledních výrocích prezidenta, kdy nejprve doporučoval za své nástupce kandidáty předsedu odborů Středulu a Vladimíra Dlouhého a po dvou dnech řekl, že by volil premiéra Babiše prezidentem, pokud by kandidoval.
Já se na to ptám i z důvodu, že Andrej Babiš vévodí průzkumům veřejného mínění. Tak jestli to není Andrej Babiš, který tady vyhrává volby, i bez Miloše Zemana.
No tak řekněte, jak vévodí Miloš Zeman v tom samém výzkumu.
To znamená, že podle vás jsou to dvě nádoby?
No Miloš Zeman má ještě větší podporu než Andrej Babiš. V těchto výzkumech.
To znamená, tedy bez Miloše Zemana Andrej Babiš není schopen…
Ne, je to v tuto chvíli dvojka, ale možná jste si všimla na případu Pavla Rychetského, který komentoval úmrtí Vlasty Chramostové, že okamžitě na to prezident reagoval slovy, že se plete do politiky a že by radši měl rychle vyřizovat jeho stížnosti.
Jak se právě díváte na takovýto výrok prezidenta Miloše Zemana na adresu předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského?
Já jsem to řekl, že byl naprosto zbytečný. On Pavel Rychetský nic jiného neměl na mysli, než to, protože ji samozřejmě dlouho znal, takže by si zasloužila podobné pocty jako Karel Gott po úmrtí. Prezident Zeman nemusel ten komentář vůbec říkat, ale zase, vztah mezi Pavlem Rychetským a prezidentem, kteří byli mimochodem kdysi velcí kamarádi, tak se v průběhu času změnil. Je to jako v rodině, když se manželé rozvádějí, tak také to není žádná selanka, přestože když se brali, tak říkali, že to bude na celý život.
A jaký je váš vztah teď s prezidentem Milošem Zemanem? Protože vy sice jste na těch opačných politických spektrech, řekněme, na druhou stranu on vám několikrát vyjádřil podporu, mluvil o vás s respektem.
Já o něm mluvím s respektem přes jeho zdravotní handicap. On pořád je politik s velkým P, protože má obrovské zkušenosti, a je to přesně o tom, o čem jsme mluvili. Já s ním budu nesouhlasit, ve čtvrtek se s ním budu o Kosovu velmi tvrdě hádat, ale nebude to žádná osobní nenávist.
To znamená, že s tím nápadem, aby Česko oduznalo Kosovo, u vás neuspěje?
Ne. On neuspěje nejenom u mě, on neuspěje vůbec, to už víme. Samozřejmě, že on už sám komentoval, že ví, že neuspěje, takže bude oslovovat ostatní politiky. Tomu výroku nerozumím, co tím myslí, to se dozvím ve čtvrtek.
A myslíte, že to byl spíš jenom provokativní výrok anebo tím Miloš Zeman něco sleduje?
Já nevím, ono to souviselo s jeho návštěvou Srbska. Ale v každém případě i ta diskuze o tom, a mě to dnes potvrdil velvyslanec Spolkové republiky, už jenom to, že tady ta diskuze vznikla, znejisťuje západní Balkán, kde jak Česká republika, Evropská unie, dokonce i předsedové senátů z celé Evropy mají eminentní zájem na tom, aby západní Balkán se udržel v Evropě, aby se nedostal do osidel jiných mocností. A s tím právě souvisí přijetí zemí západního Balkánu do Evropské unie.
A musel jste to vy i jako předseda Senátu třeba někde vysvětlovat? Protože přece jen zahraniční politiku má formovat a mluvit vláda. V tomto případě prezident Miloš Zeman teda takto znejisťuje region, jak jste o tom mluvil.
Tak já jsem to vysvětlil velvyslanci Spolkové republiky, že může být naprosto v klidu, on přišel vlastně za tím účelem, jak vidím vážnou tu situaci.
To znamená, že vy teď vysvětlujete kroky pana prezidenta?
Ano, je to bouře ve sklenici vody, která ale není bez dopadu. I když to žádný význam mít nebude, Kosovo zůstane uznáno, tak to samozřejmě na Balkáně vyvolává nejistoty.
Rozumím, vy jste tady v pořadu Osmička, který Seznam vysílal, řekl v roce 2018 o prezidentovi Milošovi Zemanovi, že v nadcházejícím hlasování vyhraje, což vám tedy vyšlo. Ale mandát nedokončí. Ne ale kvůli zdravotním důvodům, jde o psychiku, Zeman má stejně jako Václav Klaus starší velmi silné ego. Já ho znám dlouho, když zvítězí, tak má splněno. Pak už zbývá jen Vysočina a krásný pohled na televizní obrazovku, jak ti noví kandidáti bojují o ohlodanou kost. Proč vám to nevyšlo?
Kdo říká, že mi to nevyšlo?
Tak prezident Miloš Zeman je stále tedy prezidentem, vy jste řekl, že do roka skončí.
No, tak do roka a do dne, to je přesně, vždycky v médiích se zeptáte: A kdy to bude ten zákon? A když vám to ten politik řekne, tak ho, jak uplyne ten termín, tak říkáte: Vždyť jste říkal, že ten zákon bude 15. a on tady ještě není.
Ne, to jsou jenom vaše slova, vy jste mluvil o tom, že to bude do roka.
No, dobře, ale to bylo do roka a do dne jako. Já pořád nechápu, proč tady nerozumíme nadsázce, já jsem říkal, že kdyby premiér navrhl prezidentovi jmenovat Ferdu Mravence, tak by ho měl jmenovat, a samozřejmě někteří lidé to vzali vážně a psali mi maily. To samozřejmě bylo myšleno obrazně, přesně jako tohle. Já jsem to myslel tak, že nemusí dokončit to volební období, a to nikoliv kvůli zdravotnímu stavu, ale protože se tak rozhodne.
A trváte na tom stále? Myslíte si, že to je ta cesta, kterou se nakonec Miloš Zeman vydá?
Já si to myslím, ale samozřejmě prokázat to nemůžu, to ukáže čas.
A na základě čeho si to myslíte?
No, protože člověk na sobě cítí, že je unaven. A Miloš Zeman určitě už je unaven. A dokonce, i když se podíváte na Andreje Babiše, jehož pracovitosti se obdivuji mimochodem, přestože ideově to není můj kamarád, tak co se týče pracovitosti, tak nepochybně je velmi pracovitý, a je to na něm vidět, že i on už začíná být unavený.
Rozumím. Vy už jste to sám zmiňoval, už se tady objevila některá jména nových nástupců prezidenta Miloše Zemana, jak pan Středula nebo pan Dlouhý. Tak tedy pan prezident Miloš Zeman zmínil i možného svého nástupce Andreje Babiše, kdo vám by se líbil?
Já myslím, že nikdo z těchto lidí prezidentem nebude, protože právě v té genderové mánia hysterii mimochodem, když jste mluvila o té, to je přesně ta genderová.
Tak to bude žena?
Ano, bude to žena. Nechtějte jméno.
Nemám chtít jméno, ale nepřijde s tou ženou třeba ODS?
Myslím, že to nebude ODS.
A proč ODS nedokáže postavit kandidáta na prezidenta, který by měl reálné šance…
Nejsou lidi.
Nemáte ve straně žádnou ženu, která by se toho mohla ujmout?
Ne.
Anebo muže, který by mohl tedy porazit ty vaše genderové stereotypy, jak říkáte?
Je to velmi jednoduché, to nejde o genderové stereotypy. Kandidát, který nezíská hlasy Miloše Zemana, nemá šanci. Může být ze všech nejlepší. Ale musí získat hlasy Miloše Zemana. Kandidáti, kteří jsou sice u jisté skupiny obyvatel oblíbení, ale nezískají voliče Miloše Zemana, nemají šanci. Proti tomu, komu se to podaří.
A vy sám už jste se vzdal té myšlenky, že byste kandidoval na Pražský hrad?
Já odpovím: Všechno je možné, i nemožné je možné. Jak říkal Bohumil Hrabal.
To znamená, že se jí nevzdáváte?
Já ji nekomentuji, protože když to budu komentovat, tak vy to zítra zveřejníte, že jsem jako Babiš, který říká: Nedá se nic vyloučit.
Dobře. Nicméně, vidíte v českém prostředí někoho, kdo by mohl být takovouto osobností. Nemyslím, že byste mi řekl jméno, to nečekám, ale spíš, jestli někoho takového vidíte? Protože vy říkáte: Nejsou lidi. Ale nejsou lidi jenom v ODS anebo nejsou lidi v české společnosti?
Nejsou lidi obecně. Vzhledem k tomu, jak se nevyplácí býti politikem, je lepší býti podnikatelem, tak ti lidé, kteří by měli tu šanci, tak do toho nepůjdou.
Oni vidí, do jakého prostředí by se vydali. Andrej Babiš má pravdu, že kdyby nebyl v politice, tak o Čapím hnízdě by nevěděl vůbec nikdo. V tom má absolutně pravdu. Protože u nás, když se dáte do politiky, tak samozřejmě čelíte obrovskému větru ze všech stran, a ne každý je připraven to snášet. Já jsem to teď zažil na cestě do Mongolska. Vůbec netušíme, jaké máme úžasné firmy s českým kapitálem, s českými zaměstnanci, a my si myslíme, že jsme závislí jenom na zahraničním kapitálu. Není to vůbec pravda.
A když mluvíte o zahraničním kapitálu, omlouvám se, že vám do toho vstupuji, ale jak se díváte na to, že Praha chce vypovědět sesterskou smlouvu s Pekingem? Zatím to tedy musí ještě schválit zastupitelstvo. Nicméně tak to tedy rozhodla rada hlavního města v pondělí.
Ta první chyba se stala, že článek tam ukvapeně dávali, aniž si to rozmysleli. A mě trošku na tom mrzí, že ta smlouva není jenom tento článek 3.
To znamená uznání jednotné Číny.
Ta smlouva je velice obsáhlá. A je škoda, a to jak z čínské strany, a dokonce i prezident na recepci Číny řekl, že by Čína měla být poněkud velkorysejší a nevnímat to tak, že všechno, co je pražské včetně pražské šunky, je teď poté, co Praha chce vypovědět tu smlouvu, nepřijatelné.
Samozřejmě asi není možné, mě to mrzí, že by ten článek 3 zmizel a smlouva zůstala. Na to zase pravděpodobně nepřistoupí Čína. A je to škoda, protože můžeme si myslet, co chceme, ale Čína je určitě velmoc a s Čínou musíme udržovat korektní vztahy, tak jako s jinými zeměmi. A to nám ale vůbec nebrání, abychom kritizovali to, co je kritiky hodno. Ale zase, nesmí to být spojeno s hysterií. A občas Čína se chová příliš, jak bych to řekl, úzkoprse.
Jak se podle vás chová Čína k Hongkongu? Jsou tam podle vás porušována lidská práva?
Samozřejmě. Samozřejmě, že jsou. A velmi mě mrzí, že vlastně, a je to logické, že ty demonstrace, které byly původně poklidné a šlo vlastně jenom o to vydávání lidí do kontinentální Číny, takže většinou se to bohužel stává, že původně pokojná demonstrace se zvrhne v násilnou, a potom už je to těžké pro všechny, protože ta správkyně zase čelí tomu, že vlastně nezasahuje proti tomu, když se ničí majetek. Nakonec viděli jsme to velmi hezky ve Francii, když byly ty demonstrace žlutých vest, které zpočátku také byly nenásilné a nakonec se zvrhly v násilí. V násilí se může zvrhnout v podstatě všechno. Jak to dopadne? Mě to mrzí, že to trvá tak dlouho, že to nevede k žádnému zdárnému konci, protože Hongkong je prosperující nebo může být prosperující země. A já si myslím, že ona už částečně ustoupila, ale těm demonstrantům už to nestačí. Takže uvidíme.
Vy jste jednal s Petrem Kellnerem. Proč jste se sešel takto za zavřenými dveřmi?
To nebylo vůbec za zavřenými dveřmi. Peter Kellner požádal o schůzku.
Pan senátor Fischer, který vede senátní výbor, který se týká zahraniční bezpečnosti, ho chtěl pozvat na jednání svého výboru. A tam pan Kellner nepřišel.
Protože nejsme ve Spojených státech a Petr Kellner je soukromý podnikatel, tak není povinen chodit nikam, kam chodit nechce. On se sám objednal. Já jsem ho přijal. Větší část hovoru nebyla vůbec o těchto problémech, ale o jeho podnikatelských aktivitách a jeho motivaci, která mě zajímala spíše psychologicky, u těchto lidí mě zajímala motivace…
A co jste psychologicky vyčetl, pane předsedo, z té schůzky?
Vyčetl jsem z toho to, že těmto lidem už nejde v podstatě o peníze, ale zrovna Petr Kellner se dal teď do farmaceutického výzkumu. Výzkumu léků a je to velice riskantní projekt, protože tam můžete investovat miliardy a nic na tom nevyděláte. A já jsem se hlavně ptal na tu motivaci, které já nerozumím.
Protože všichni tito lidé by v podstatě nemuseli do smrti nic dělat. A oni stále jsou motivováni k tomu, aby rozvíjeli nové obchody. Tak to mě spíš zajímalo. Mimochodem Petr Kellner je velmi uzavřená povaha. Já jsem hlavně od něj chtěl slyšet a to jsem slyšel a to bylo mimochodem předmětem jednání nejvyšších ústavních činitelů, kde jsem já vsunul do toho větu, že musíme hájit především, v tom prezidentově textu bylo hájit zájmy českých podnikatelů a České republiky. Já jsem to otočil, což bylo velmi zásadní, ty dvě slova, že nejdřív musíme hájit zájmy České republiky a poté českých podnikatelů. A mimochodem Petr Kellner mně řekl, že pokud by nějaké zákony směřovaly k nějakému z naší strany omezování, takže on se tomu nepochybně podřídí.
Pane Kubero, děkuji za rozhovor a na shledanou.
Také děkuji a hezký den.
