Křivka, v níž se skrývá naděje. Jak číst čísla o koronaviru

Každý den vychází nová čísla s celkovým počtem nakažených, z různých koutů vyskakují grafy ukazující vývoj pandemie a nevypadá to, že by měla čísla jakkoliv zpomalovat, natož snad klesat. Přesto se to děje.

Následující křivka ukazuje celkový počet případů v Itálii. Je na ní evidentní, že stále relativně rychle stoupá. Je také velice těžké určit, zda bude křivka dále stoupat exponenciálně, nebo zda naznačuje, že se vývoj bude v brzké době zlepšovat.

Itálie totiž již před třemi týdny zavedla celonárodní karanténu. A protože inkubační doba viru je podle WHO 1 až 14 dní, pak by se efekty karantény měly už teď na datech objevovat, tak jak je tedy možné, že je ani po třech týdnech na grafu nevidíme?

Díváme se totiž na špatný graf.

Na celkovém kumulativním počtu je obtížné zjistit, jestli se v Itálii epidemie láme. Tento graf spolehlivě ukazuje, jakým způsobem rostl počet potvrzených nakažených v posledních týdnech, ale nepomůže nám zjistit, jak vypadá aktuální situace. Musíme se místo toho podívat na graf, který ukazuje, kolik případů v zemi přibude denně. Takový graf už dokáže odhalit podstatně víc informací o současném průběhu:

Na této křivce už je vidět, že se něco děje. Vzhledem k tomu, že exponenciální růst vypadá tak, že číslo předchozího dne se vždy násobí, na tomto grafu už je poznat, že se někdy okolo 20. 3. tento vývoj zlomil.

Proto, když se dozvídáme, že denní počet potvrzených případů přestal stoupat, neznamená to, že nových případů nepřibývá. Znamená to, že se zastavilo tempo, kterým přibývaly a jež se nezadržitelně zvyšovalo.

Zlom v boji proti epidemii tedy nemusí znamenat jen to, že celkový počet nakažených vůbec neroste, nebo snad rovnou klesá. Je potřeba ho hledat už v denním počtu nakažených anebo v procentech, o kolik se počet potvrzených nakažených zvyšuje. To ukazuje pro změnu následující graf:

I ten je schopen nám srozumitelně říct, jestli existuje nějaký trend ve vývoji nákazy. Pokud by nárůst měl zůstávat přirozený pro šíření viru, křivka by musela být zhruba vodorovná, tedy setrvat pořád například na 50 %. Pokud klesá, může to znamenat pořád zdánlivě vysoký nárůst nakažených denně, protože nárůst 14 % ze sta tisíc je stále více než 50 % z deseti tisíc. Zároveň můžeme ale vidět, že se počet přenosů snižuje, což ukazuje právě procentuální křivka. Tedy jeden člověk už nenakazí tolik dalších, jako na počátku epidemie. Číslo R se tak snižuje.

Čísla, která můžeme každý den vidět u nás, mají současně velice podobný vývoj. Na následujícím grafu vidíme obě dvě hlavní křivky přes sebe.

Na tečkované, která ukazuje celkový kumulativní počet nakažených, vyčteme jen to, že stále stoupá a asi nejspíš ještě nějakou chvíli stoupat bude. Na sloupcích ale můžeme vidět, že denní počet nakažených neroste exponenciálně.

Na počet potvrzených nakažených může mít také vliv počet provedených testů. Odborníci z celého světa se s až nevídanou jasností shodují, že plošné testování populace je jedním z klíčových nástrojů k zastavení pandemie. Testování příliš malého počtu osob by totiž mohlo mít za následek, že příliš mnoho případů proklouzne a budou se šířit nepozorovaně.

Testování i menšího počtu osob ale ukazuje určitý vzorek (na tomto principu jsou koneckonců postaveny všechny průzkumy), a pokud i s rostoucím počtem testů ubývá pozitivních nálezů, pak i tyto údaje mohou naznačovat, že v populaci nakažených dramaticky nepřibývá. Jestli tomu tak skutečně je, nám může říct graf ukazující nejen počet testů, ale i procento, kolik jich bylo pozitivních:

Znovu nejde příliš o to, že modrá křivka v posledních dnech poklesla, důležité je to, že s přibývajícím počtem testů nestoupá.

Ještě ale není vyhráno. Kvůli tomu, jak snadno může reprodukční hodnota viru stoupat i klesat, je důležité dávat pozor na různé výkyvy. Malá ohniska epidemií mohou znovu nastartovat denní nárůst nakažených a znovu zrychlit tempo, které různá opatření zastavila. To se nejlépe zobrazí právě na grafu nových nakažených za den nebo na procentuální křivce.