Krize, o nichž se nemluví. Trpí země Afriky, sužují je konflikty i příroda

Sobota 20. června je Světový den uprchlíků – den, který se týká milionů lidí, o kterých se často moc nemluví. Devět z deseti těch vůbec nejzanedbanějších a zároveň velmi závažných krizí se odehrává v Africe, jedna pak v Latinské Americe.

V současnosti nejvážnějším krizím čelí podle Norské rady pro uprchlíky (NRC) Kamerun, Demokratická republika Kongo a Burkina Faso. Dokládá to žebříček pro rok 2019, s nímž organizace přišla na začátku měsíce. Zohlednila v něm jak mediální pozornost, tak i humanitární pomoc, kterou země získala. A také lokální politické snahy situaci stabilizovat, případně zlepšit.

„Hluboké krize, které znamenají miliony vysídlených Afričanů, jsou zas a znovu světově ty nejvíce podfinancované, ignorované a upozaďované. Sužuje je diplomatická i politická paralýza, jen slabé operace pomoci i malá mediální pozornost,“ uvedl generální tajemník NRC Jan Egeland.

Ty nejhorší humanitární krize světa se mají podle norské organizace letos ještě prohloubit. Zejména kvůli koronavirové pandemii. „Covid-19 se šíří Afrikou a spousta těch nejzanedbanějších komunit už teď pociťuje ekonomické dopady pandemie,“ uvedl Egeland s tím, že právě tyto komunity potřebují víc než kdy jindy solidaritu.

Vůbec nejzasaženější zemí světa – stejně jako v žebříčku pro rok 2018 – je Kamerun s více než 26 miliony obyvatel. Stát, který leží na středozápadě afrického kontinetu u Guinejského zálivu, sužují různé pohromy.

Na severu země operuje islámská fundamentalistická skupina Boko Haram, na západě pokračuje válečný konflikt a celkově na Kamerun dopadá i uprchlická krize ze sousední Středoafrické republiky. Do země se z ní přemístilo celkem 280 tisíc lidí. Od počátku ozbrojených konfliktů v roce 2016 přitom přišlo v Kamerunu o domov 700 tisíc lidí a víc než 50 tisíc Kamerunců uprchlo do sousední Nigérie. Jen za březen a duben tohoto roku do Nigérie uteklo asi 8 tisíc lidí.

Demokratická republika Kongo (DRC), která je na druhé příčce neveselého žebříčku, prošla ke konci roku 2018 se změnou prezidenta politickou obrodou. Podle NRC byly ale naděje na proměnu celkových poměrů ve společnosti plané – zejména na východě země žijí lidé ve strachu z ozbrojeného konfliktu, který oblast sužoval v roce 2019. Kvůli násilí ze země uprchlo 1,7 milionu obyvatel, což je vůbec nejvíc na africkém kontinentu. Lidé v DRC museli čelit i nákaze eboly, která měla více než 2200 obětí, a nedostatku jídla. V médiích se o obrovské humanitární krizi ale prakticky nemluvilo.

Burkina Faso se se na žebříčku „zanedbaných krizí“ objevila poprvé. Čelí masivnímu vysídlování – v roce 2019 bylo v rámci státu vysídleno skoro 500 tisíc lidí. Do země se totiž před několika lety přelilo násilí ze severního Mali. A ačkoliv na začátku roku 2019 vláda Burkiny Faso ustoupila ozbrojeným skupinám, boje pokračovaly. Situace vedla mimo jiné k vytvoření etnických rozdílů mezi obyvateli, což vyústilo v lokální a teroristické útoky. Při nich zemřelo asi 2200 lidí. Do roku 2019 také potřebovalo potravinovou pomoc víc než 1,2 milionu lidí, nespočet lidí také opustilo kvůli konfliktu své pozemky s úrodnou půdou, které jejich rodiny vlastnily po generace.

Čtvrtá nejzasaženější (a světově nejzanedbanější) země je Burundi, která leží na východ od DRC. Tamní politická i ekonomická situace je vysoce nestabilní, kvůli prezidentovi Pierrovi Nkurunzizovi, který počátkem června zemřel, tam lidé měsíce protestovali a po nepovedeném puči se po zemi rozhořely násilné nepokoje, kvůli kterým tisíce lidí opustily své domovy. Země navíc čelila ataku malárie, na niž zemřelo víc než 3100 lidí. A od roku 2015 opustilo kvůli politickým nepokojům zemi víc než 333 tisíc Burunďanů, kteří žijí v exilu v sousedních zemích – asi 80 tisíc z nich se do země do konce loňského roku vrátilo, i přesto odtud utíká každý měsíc mezi pěti sty až tisícem lidí.

Na počátku roku 2019 se ve Venezuele – jediné zemi mimo africký kontinent na tomto žebříčku – začalo protestovat ve velkém. Stovky tisíc lidí vyjadřovaly v ulicích při demonstracích svou touhu po změně politického vedení, v čele protestů stát opozičník Juan Guaidó. Politický boj zůstal dosud bez výsledku. Země navíc sužuje hluboká ekonomická krize, která měla devastující humanitární důsledky pro víc než sedm milionů Venezuelanů, kteří neměli přístup ani k těm nejzákladnějším službám. Nebo jídlu, jehož cena raketově stoupla. Odpovídající humanitární pomoci se Venezuele nedostalo a zemi v dubnu loňského roku opouštělo asi pět tisíc lidí denně.

V zemích Sahelu vypukla regionální krize – jednou ze zasažených zemí je Mali. Brutální násilí sužuje tamní komunity a konflikt se rozšířil ze severu i do střední a západní části země. Došlo k vnitřnímu vysídlení asi 208 tisíc lidí, což je o skoro sto tisíc lidí víc než v roce 2018. Při útocích zemřelo skoro 1000 lidí. Organizace spojených národů se spolu s Francií a lídry skupiny G5 Sahel snažili vojensky stabilizovat situaci – bez větších úspěchů. Krize se ale nedostala do hledáčku médií, větší pozornost vzbudil pouze masakr v regionu Mopti, kde zahynulo 150 lidí. Do května letošního roku opustilo své domovy asi 73 tisíc lidí, někteří z nich už poněkolikáté.

Jižní Súdán v roce 2019 podnikl k politické stabilitě jen opatrné kroky. Kvůli bojům, které se rozšířily po jednotlivých státech Jižního Súdánu, byly vysídleny desítky tisíc lidí. Dalších 900 tisíc tamních obyvatel ovlivnily rozsáhlé záplavy, které měly ničivý dopad na tamní zemědělství a další živobytí. V zemi proto zavládl hlad a některé už tak náchylné komunity byly uvrženy ještě dál do hlubin nedostatku. Asi sedm milionů lidí nemělo v roce 2019 dostatečný přístup k potravinám, okolo 16 procent obyvatel trpělo podvyživeností. Život víc než dvou třetin lidí v Jižním Súdánu závisel na humanitární pomoci. A situace se s přelomem roku nijak nezměnila, což ovšem (až na politickou šarvátku v nejvyšších patrech politiky) pozornost médií ani světa nepřitáhlo.

Nigérie se nedostala z konfliktu, který v zemi stále doutná mezi vládními silami a ozbrojenými skupinami, mezi nimiž jsou i islámští fundamentalisté z Boko Haram. Země trpí i suchem, požáry a také rozsáhlými povodněmi. Kvůli ozbrojenému konfliktu i přírodním podmínkám opustilo své domovy víc než 100 tisíc lidí. Přes sedm milionů lidí potřebovalo k přežití humanitární pomoc – šlo zejména o nejzasaženější oblasti Adamawa, Borno a Yobe. Humanitární organizace ale nemají možnost pomáhat třeba na severovýchodě země kvůli útokům, problematická je i tamní infrastruktura.

Ozbrojený konflikt ve Středoafrické republice trvá už od roku 2013 a více než polovina tamních obyvatel (tudíž přes dva miliony lidí) je závislá na humanitární pomoci. Za více než sedm let válčení své domovy opustily stovky tisíc lidí – a další stále prchají. Asi čtvrtina obyvatel zamířila za hranice, usadila se v sousedním Kamerunu, DRC nebo Čadu.

I přes mírné pokroky v mírovém vyjednávání na počátku roku 2019 ozbrojené skupiny pokračovaly v porušování lidských práv, víc než dvě třetiny země se do konce roku dostaly pod kontrolu nové vlády. Terčem útoků se stávají i humanitární pracovníci – několik jich zemřelo a přes 40 utrpělo zranění. Zatímco média informovala o vývoji mírové dohody, fakt, že je v zemi rozsáhlá humanitární krize, zůstal podle Norské rady pro uprchlíky mimo mediální hledáček.

Severně od Nigérie leží stát Niger, jedna ze zemí Sahelu. I tu postihlo hned několik ran – ozbrojený konflikt, klimatické změny i chronický hlad. Niger také ovlivňují konflikty v okolních státech, bezpečí v zemi v roce 2019 hledali lidé z Nigérie, Burkiny Faso i Mali, v Nigeru je totiž stále stabilnější politická situace než u nich. Obyvatelé Nigeru nicméně také opouští své domovy, nutí je k tomu útoky ozbrojených skupin, gangy, lokální nepokoje a další faktory. Vysídleno bylo asi 440 tisíc lidí. Nedostatek jídla sužoval 1,6 milionu lidí. A 227 tisíc lidí zasáhly v minulém roce i povodně.