Křetínský z boje neutíká. Prodává Prahu, v teplárenství ale zůstává

České teplárenství reprezentované obřími kotelnami, jež zásobují pomocí centrálních rozvodů desetitisíce či statisíce domácností najednou, stojí na osudové křižovatce. Uhelné teplárny se musí přeorientovat na zelenější paliva. Rostoucí ceny emisních povolenek je drtí už dnes, do budoucna je jejich existence s touto zátěží neudržitelná.

Přechod na čistší plyn či „zelené“ spalování biomasy a odpadu ovšem přijde na stamiliony až miliardy korun. Za dnešních podmínek se náklady na tuto změnu investorům nevrátí. Někteří z nich se o tom už na vlastní kůži přesvědčili.

V příštím roce navíc skončí podpora pro teplárny provozující vysoce efektivní kotelny na současnou výrobu elektřiny a tepla – takzvané kogenerace. Na ně dnes provozovatelé dostávají 1,7 miliardy korun ročně. Kogenerační teplárny ovšem jedou většinou na uhlí. A dotace na jeho spalování, byť v nejúspornější možné podobě, už Česko prostě v Bruselu neobhájí.

Suma sumárum: teplárenský byznys v současné podobě končí. Pokud nezasáhne stát, systém centrálního zásobování z velkých kotelen se samovolně rozpadne. Už dnes se totiž někteří spotřebitelé odpojují od centrálních rozvodů tepla, které kvůli povolenkám i nutným investicím zdražuje. A pořizují si malé domovní kotelny na plyn. Malé zdroje nemusí kupovat emisní povolenky, navíc je plyn dnes rekordně levný. To vše decentralizaci nahrává.

V pondělí uspořádal ministr průmyslu Karel Havlíček tiskovku, na níž prohlásil: „Teplárenství je na hraně přežití, tikají mu energetické hodiny. Jeho transformace je jedna z největších výzev energetiky příštích let.“ V týž den Křetínského skupina EP Industry oznámila odchod z Pražské teplárenské i z maďarské Budapesti Erömü.

Znamená to, že Daniel Křetínský, známý svou schopností předvídat vývoj v energetice, hází jako první v branži flintu do žita a boj s „tikajícími energetickými hodinami“ vzdává?

Zatím to tak zřejmě není. „Vůbec to nesouvisí. Prodej tepláren Veolii – to byla prostě byznysová příležitost,“ tvrdil včera jeden z Křetínského manažerů, který nechce prodej energetických aktiv komentovat oficiálně. Podle dvou zdrojů z Křetínského manažerského týmu skupina EP Infrastructure z teplárenství v této chvíli rozhodně necouvá a o odchodu z dalších teplárenských firem neuvažuje.

Křetínský i po prodeji Pražské teplárenské zůstane v Česku v oboru největším hráčem. Jeho Elektrárny Opatovice, United Energy či Plzeňská teplárenská (o kterou se dělí s městem Plzeň) i bez Prahy budou dál zásobovat teplem téměř 140 tisíc domácností.

A jeho lidé přinejmenším zatím zůstávají také hlavními lobbisty za zájmy českých teplárníků. Jak doma v Praze, tak v Bruselu.

Zatím je stále za co lobbovat. Přestože – slovy ministra Havlíčka – jsou teplárny na hraně přežití, jejich konec zatím není neodvratný. Není totiž v zájmu státu. A to hned ze tří důvodů.

Jednak mohou být desítky živelně rostoucích a obtížně kontrolovatelných domovních kotelen v obcích pro životní prostředí větší zátěží než velké uhelné elektrárny, které podléhají přísné regulaci a fungují pod dohledem úřadů. Zadruhé se decentralizace nemusí spotřebitelům dlouhodobě vyplatit, protože plyn bude pravděpodobně časem zdražovat. Rozpad centrálního zásobování teplem, který slouží více než třem milionům Čechů, by tak mohl znamenat i sociální rizika.

A konečně zatřetí: s krachy a zavíráním velkých kotelen by přišel státní provozovatel rozvodné soustavy, společnost ČEPS, o dodavatele takzvaných podpůrných služeb. Teplárny totiž patří ke zdrojům, které dokážou rychle startovat i tlumit produkci elektřiny, takže jsou vhodné pro vykrývání výpadků v energetických sítích.

Proto také ministr Havlíček na pondělní tiskovce ujišťoval, že stát teplárníkům s přechodem na obnovitelné zdroje pomůže, a to jak investičními, tak provozními dotacemi. Havlíček potvrdil, že podpora kogeneračních kotelen skončí v příštím roce a pro velké firmy bez ní může být další výroba nerentabilní. „Zvažujeme ale formu nějaké udržovací podpory ještě na rok 2022,“ uvedl. Hlavně ale teplárenství slíbil peníze z evropských rozvojových fondů.

„S investiční podporou počítáme ve výši asi 40 procent podle velikosti podniku,“ dodává náměstek MPO René Neděla. „Provozní podpora bude rozdělena na tři typy – zachování výroben v provozu, modernizaci zdrojů a na nové zdroje. U modernizovaných a nových zdrojů předpokládáme garanci na 15 až 20 let, u udržovací podpory počítáme s provozní podporou maximálně tři roky,“ upřesnil.

„Nenecháme nikoho na holičkách, ale budeme vyžadovat i součinnost provozovatelů tepláren,“ podotkl k tomu ministr Havlíček.

Teplárny také budou moci od příštího roku žádat o dotace v nových operačních programech MPO, v nichž bude k dispozici několik dalších miliard korun. Kromě toho slibuje Energetický regulační úřad přehodnocení modelu cenové regulace v teplárenství. Nebude už centrální zásobování teplem považovat za monopol, protože čelí konkurenci decentralizovaných zdrojů.

Teplárníkům ale samotné sliby miliard v rozvojových fondech nestačí. A jak sami říkají, stále mají za co lobbovat. „Jde hlavně o tři hlavní problémy,“ vysvětluje pod podmínkou anonymity již dříve zmiňovaný zdroj z vedení EP Infrastucture. „Pro náš obor budou rozhodující podmínky čerpání peněz ze zmiňovaných fondů. Dále otázka, jak se přistoupí ke stávajícím závazkům tepláren, které už do změny svých technologií investovaly. A konečně, co bude s dlouhodobými smlouvami, které máme uzavřené na dodávky uhlí,“ vypočetl.

Stát by mohl podle teplárenských lobbistů firmám pomoci například úpravou odpisů. Nebo intervencí u státní společnosti ČEZ ohledně jejích dlouhodobých kontraktů na odběr uhlí. Na podobných detailech bude záviset osud českého teplárenství v budoucích letech. Křetínského lidé se o prosazení svých představ zatím hodlají přinejmenším pokoušet.