Křetínského muž chce, aby Sparta vyhrávala. A kráčela cestou Ajaxu

František Čupr otevřeně promluvil i o tom, jak složité je naplnit vysoký rozpočet klubu. Dotkl se tématu, jak se Sparta na českém přestupovém trhu potýká s konkurenční Slavií.

A prozradil, jak výrazný pokrok si slibuje od nových technologií. Naznačil také, že v letních měsících lze očekávat výraznější změny v kádru.

Můžeme se spolu pokusit objasnit, jak tedy Sparta funguje? Jak mají lidé ve vedení klubu rozdělené kompetence? Začněme, prosím, svrchu, od majitele a předsedy představenstva. S jakou intenzitou do vedení klubu zasahuje?

Dan Křetínský má ke Spartě neuvěřitelně silný vztah. Zároveň to ovšem není osoba, která by do provozních záležitostí klubu zasahovala na operativní úrovni. Objevuje se prakticky na všech zápasech, když mu to čas dovolí. Anebo je sleduje online. Ale řízení klubu přenechává na managementu. Za tu dobu, co tady jsem, nikdy nezabránil ani jednomu příchodu či odchodu některého z hráčů, nevstupuje do debat o jejich odměňování, nechodí za hráči do šatny. To je práce sportovního ředitele Tomáše Rosického.

Mimochodem: Jak často se tedy Tomáš Rosický ocitá přímo v kabině, mezi hráči?

Denně. V kabině předává svoje postřehy i v poločasech zápasů.

Zpět k osobě Daniela Křetínského… Z vašich slov plyne, že stojí mimo rozhodovací procesy. Opravdu je to tak?

Dan je o dění v klubu informován. Ale třeba vize o možných příchodech hráčů vycházejí od Tomáše. A ta informace pak vždy směřuje ke mně jako generálnímu řediteli a také k Danovi. Stejně tak, když hráče prodáváme, chce být Dan informován, jak s těmi penězi dále naložíme. Ale nezažil jsem, aby se transfer neuskutečnil proto, že by se Dan rozhodl jinak než výkonný management klubu.

Upřímně… Z toho, jak jsem měl dosud možnost Daniela Křetínského osobně poznat, a z toho, jaké informace o jeho osobní angažovanosti ve vedení Sparty po léta z Letné plynuly, a to prakticky unisono, není úplně snadné uvěřit tomu, že by se poslední dobou takhle změnil. Skutečně v otázce řízení klubu prakticky zcela vyklidil pole?

Za tu dobu, co jsem tu já, to je od září 2018, to funguje tak, jak jsem popsal. K tomu, co případně bylo dříve, se asi úplně neumím vyjádřit.

Fajn. Popišme si současné nastavení na konkrétním případu, na nedávném odchodu trenéra Václava Jílka. Majitel klubu Daniel Křetínský tedy nebyl iniciátorem jeho výměny? Ani na něm nebylo finální rozhodnutí o nástupu Václava Kotala?

Bylo to takhle: V sobotu se hrál zápas s Libercem. Zklamal naše očekávání, stejně jako mnohé předchozí… A po zápase jsme tu seděli s Tomášem, bavili se o tom, že progres ve hře není patrný, chybí automatismy, které by mužstvo mělo mít vžité, a že z týmu necítíme ani potřebnou energii. V neděli Tomáš přes telefon oslovil pana Kotala, zda by byl připraven převzít A-tým, pokud bychom se rozhodli pro změnu. Konzultovali jsme to v té chvíli i s Danem Křetínským. Dan nám odpověděl, že s postupem, který navrhujeme, souhlasí. Jestli se v minulosti zapojoval intenzivněji, nevím. V úterý jsme si pak sedli s Vaškem Jílkem, působil rezignovaně… Tomáš věděl, že zodpovědnost půjde do značné míry za ním, protože si Václava Jílka vybral. Když jsme loni v květnu trenéra přiváděli, i mně přišlo, že právě Václav Jílek je jednoznačně správná volba. Bohužel se to ale nepovedlo.

Proč? Co nefungovalo?

Odpověď nám možná do značné míry poskytnou další zápasy této sezony. Uvidíme, jestli se pod vedením jiného trenéra, tedy Václava Kotala, některé věci změní, nebo ne. V zásadě jde o to, že v uplynulých kolech tým nepředváděl, co se po něm chtělo. Vize byla jasná: Tlačit na balon, napadat vysoko, hrát po křídlech. Trenér to po hráčích chtěl. Ale jak přišel zápas, tyhle prvky chyběly, bránili jsme obvykle až na vlastní polovině, například.

Proč se ten proces někde na trase mezi vizí, trenérským pokynem a realizací hroutil?

Na to, bohužel, neumím odpovědět. To je otázka, kterou možná dokáže zodpovědět nový trenérský tým. Uvidíme, jak to pod jiným trenérem půjde. Už teď lze ale asi předpokládat, že k realizaci našich představ budeme muset v létě uskutečnit i nějaké změny v kádru.

Proč Sparta už v zimě nepřivedla stopera schopného dobré rozehrávky pravou nohou? Zdá se, že velmi chybí…

Řešili jsme to. Tomáš společně se sportovním úsekem vytipoval hráče z belgické ligy…

…Maximiliana Caufrieze z Beverenu?

Ano, to jméno proběhlo médii. Jednání se vedla, ale byla neúspěšná. Z dnešního úhlu pohledu je zjevné, že nám ten pravý stoper opravdu hodně chybí.

Nechci si hrát na chytrého, ale když klubu chybí nějaká pozice, obvykle si na ten bolavý post vytipuje třeba tři hráče, těm přidělí priority – a když neuspěje u jednoho, zkouší druhého, případně třetího…

Vytipováno bylo více hráčů, nakonec bohužel nepřišel žádný. Což bylo dáno neochotou druhých stran tyto hráče uvolnit. Mohli jsme stáhnout i někoho z hostování, neudělali jsme to. Dnes vidíme, že to byla chyba. Musíme se z toho poučit.

Jak se vám spolupracuje s Tomášem Rosickým?

Je třeba vnímat věc tak, že je pro něj práce sportovního ředitele stále nová. Je to ale velice pracovitý a inteligentní člověk. Vůbec není namyšlený, nezneužívá toho, co ve fotbale historicky dosáhl. Má velkou vůli učit se a bere svoji novou roli s velkou pokorou.

V hierarchii Sparty je to váš podřízený?

Ano, je to tak. Já ve Spartě působím v pozici generálního ředitele, pod kterého spadá i sportovní úsek.

Co dalšího máte na starosti?

Zodpovídám za chod celého klubu. Tomáš se mnou konzultuje záležitosti spojené s působením A-týmu a B-týmu. To je jeho zásadní kompetence. Akademie, z pohledu vyššího managementu, je mojí zodpovědností. Přičemž má své vlastní vedení jednotlivých úseků a kategorií. Mám na starosti celý provoz a chod klubu, včetně stadionu, řeším rozpočet, investice a všechny návazné procesy, finanční zázemí, spolupráci se svazem, ale i jednotlivosti jako třeba nový autobus.

Prý jste velkým fanouškem nových technologií?

V tom se shodneme s Tomášem. GPS vesty, kamerové systémy, analýzy zápasů i tréninků, to jsou záležitosti, do kterých se opravdu vyplatí investovat, školit personál nebo získávat kvalifikované lidi. To je cesta, která Spartu určitě posouvá dál. O tom jsem přesvědčen. Denně dostávám medical report, zdravotní zprávu o stavu hráčů. A i v tom zklamání, co nám obecně přinesl úvod jara, je pro mě skvělou zprávou, že nepočítáme-li Václava Kadlece, kterému už koleno bohužel neumožnilo pokračovat v kariéře, a brankáře Nitu, který řeší méně závažné zdravotní problémy, jsou teď všichni ostatní hráči zdraví a schopní přinejmenším tréninkového procesu. Dlouhodobě zranění Václav Drchal a Filip Panák už nastoupili k zápasu B-týmu, to pro mě bylo skvělé zjištění, za to jsem moc rád.

V roli generálního ředitele Sparty jste se objevil po takzvaném stramaccionovském období, kdy se roční výdaje Sparty vyšplhaly až k hodnotě 1,5 miliardy korun. Kam jste je stlačili nyní?

Hluboko pod miliardu.

Je to pro vás ta nejlepší, nejdůležitější zpráva za dobu, co v klubu působíte?

Tou nejlepší zprávou je pro mě stav, kdy na Spartě fungují standardní procesy, mezilidské vztahy, porady vedení nebo sportovních komisí, do kterých se zapojují i trenéři. A Sparta funguje jako jeden velký živoucí organismus. Je ale samozřejmě potřeba být úspěšní ze sportovního hlediska. Pak budou fanoušky zajímat třeba i tyto procesy. Chápeme, že pro ně je odrazem práce klubu, převážně výkonnost A-týmu.

Jak si ten organismus stojí co do ekonomické životaschopnosti? Například z pohledu Financial Fair Play, tedy systému regulací, jimiž UEFA nabádá kluby směrem k ekonomické soběstačnosti?

Otázkou zkoumání takzvaného break even jsme si opravdu prošli. I proto, že jsme jako klub získali významné příjmy z operace spojené s převodem pozemku na bývalém tréninkovém hřišti na Letné, máme teď od UEFA potvrzeno, že z hlediska Financial Fair Play nemá Sparta žádné potíže.

Na pozemku už probíhají čilé zemní práce, vyroste tu hotel. Sparta jako klub inkasovala za převod pozemku na jinou firmu spojenou s jejím majitelem kolem 800 milionů korun. UEFA to do bilance Financial Fair Play bez problémů započítala? Nezpochybňovala tu transakci?

S emisary UEFA jsme tu věc podrobně probrali, podstatné je, že to hřiště už nespadalo do tréninkové části procesu přípravy, která probíhá na Strahově. Všechno proběhlo korektně a plně vyhovělo všem nařízením a regulím. Máme na to od UEFA písemné potvrzení. Na Strahově mimochodem chystáme investici spojenou se stavebními úpravami, jež navýší všechny potřebné kapacity natolik, aby se už z hlediska profesionálních týmů a mládeže nadále nepřekrývaly.

Jaký je vlastně váš osobní vztah ke Spartě? Jak hluboké má kořeny?

Hluboké a dlouhodobé, na Spartu jsem chodil už jako kluk, mým největším oblíbencem byl tehdy Jirka Novotný. A velmi dlouho se znám i s Danem Křetínským. V EPH (Energetickém a průmyslovém holdingu) pracuji od roku 2005, v té době jsem hodně začal jezdit i na výjezdy, poznávat spoustu lidí, co ve Spartě pracují nebo jsou s ní nějak spojeni. Ale nikdy jsem neměl ambici v ní pracovat.

Přiznejte: Rýpali jste tehdy s kolegy ve firmě do Daniela Křetínského, když výsledky Sparty zůstávaly za očekáváním?

Tak možná v humorné rovině někdy něco takového i proběhlo. Ale když mě pak Dan oslovil a když jsem se ocitl uvnitř Sparty, tak to teprve člověk zjistí, že zvenku se to všechno jeví opravdu mnohem jednodušší, než to ve skutečnosti je.

Například pokrývání rozpočtu?

Například. Oproti řadě jiných zemí máme výrazně nižší příjem z prodeje televizních práv. Třeba turecké kluby z nich běžně pokrývají 60–70 procent rozpočtu.

To se musíte přeptat Dušana Svobody, svého kolegy z vedení Sparty a šéfa Ligové fotbalové asociace, proč v Česku kluby z televizních práv dostanou ročně jen něco přes 10 milionů korun…

Každopádně je to výrazně méně než v řadě jiných srovnatelných zemí, bohužel. Vezměte si, že z ticketingu, tedy z toho, co zinkasujete za vstupenky, pokryjete tak 5 procent rozpočtu. Nějakých 40 procent vám garantují sponzoři, pak tu máte nějaký příjem z transferů… A zhruba 20–30 procent ročního rozpočtu prostě musíte nějak sehnat.

Jak se to dělá?

Různě… Řešíte to s majoritním akcionářem nebo seženete dalšího sponzora…

À propos, jak teď vlastně přesně vypadá akcionářská struktura klubu?

Já věci řeším s Danem, to je pro mě klíčová osoba z hlediska komunikace s vlastníky klubu. Ale vím, že v akcionářské struktuře jsou i další právnické osoby.

Rozpočtu by bezpochyby pomohla účast v evropských pohárech, že?

Samozřejmě. V Lize mistrů můžete vydělat hodně přes půl miliardy, ve skupině Evropské ligy třeba sto milionů. Ale také je to celé složitější, protože na případnou účast v těchto soutěžích pamatují smlouvy s hráči nebo smlouvy o přestupech z jejich předchozích klubů. V nich jsou zaneseny různé bonusy, které by se v případě účasti v pohárové Evropě aktivovaly. Takže sotva postoupíte, velká část peněz vám hned odteče.

Ano, to i ve Slavii dobře znají. Ale pořád je bezpochyby lepší tu soutěž hrát, než se na ni jen dívat v televizi. To se asi shodneme. Sparta ovšem na rozdíl od Slavie při rámcově srovnatelných výdajích na hráče ty poháry nehraje. A příjem z nich nemá. Co s tím?

Jednak pevně věříme v to, že se to změní. A jednak vycházíme ze strategie, která na tom není přímo závislá. Naším cílem je budovat klub na principu klubů se silnými akademiemi, které jsou například v Portugalsku, nebo exportních klubů typu Ajaxu a Salcburku. Investovat maximum do výchovy mladých talentovaných hráčů, na těch nejlepších budovat vlastní A-tým. A následně pak klub financovat z jejich dalších transferů do velkých zahraničních klubů. To všechno lze samozřejmě realizovat snáz, pokud přitom ty hráče prezentujete i v Lize mistrů.

Pokud je tohle dlouhodobá strategie Sparty, pak si asi nelze představit protichůdnější vybočení z ní než to, co se stalo v létě 2017, kdy přišel trenér Andrea Stramaccioni a s ním spousta zahraničních fotbalistů za zenitem. Tam pak moc prostoru pro vlastní odchovance logicky nezbývalo…

V té době jsem tu nepůsobil. Nedávná minulost Sparty prokázala, že to celé nebyl nejšťastnější krok. S majitelem jsem o tom samozřejmě hovořil, chtěl vývoj klubu rychleji nastartovat, dostat ho rychleji na úroveň Ligy mistrů. Nepodařilo se to. Myslím, že se Sparta poučila, strategie, kterou jsem popsal, se nyní drží. A do žádných šílených závodů v nákupech a přeplácení hráčů se s nikým pouštět nebudeme.

Máte vlastně nějaký ekonomický limit na posily?

Prostředky na investice do kádru v řádu jednotek milionů eur bezpochyby k dispozici jsou. Není to tak, že by nám někdo dal konkrétní sumu a řekl: Teď si s ní dělejte, co chcete. Zkoumáme každý jednotlivý případ, jestli za požadované odstupné námi vytipovaný hráč stojí, nebo jestli už nám přijde cena přemrštěná. A jak jsem řekl, s nikým nebudeme závodit. I proto se stalo, že někteří hráči, s nimiž jsme jednali, skončili nakonec ve Slavii. Jestli se červenobílým vrátí, co do těch hráčů dali, to ukáže čas.

Myslíte třeba Patrika Hellebranda? Tam se hovořilo o tom, že Sparta nabídla Slovácku 10 milionů a Slavia 30.

Z naší strany to bylo o něco víc, ale v zásadě ten příběh ilustruje skutečnosti, které jsem teď obecně popsal.

Jak se vlastně vám, jako muži, který přišel z byznysu, jeví fotbalové prostředí? Je to tlupa hochštaplerů a komediantů, jak vše vnímá významná část veřejnosti?

Slýcháte samozřejmě spousty historek a potkáváte lidi s určitou minulostí, ale jako spolek komediantů bych český fotbal určitě nepopsal. Pracuje v něm spousta pracovitých a inteligentních lidí. A je to práce opravdu intenzivní a permanentní. Nemůžete se jen tak sebrat a odjet na dva týdny na dovolenou. Chce to každodenní zaujetí.

Vy přitom máte i jiné pracovní povinnosti než jen Spartu, ne?

V rámci EPH mám na starosti i několik projektů spojených s energetickou infrastrukturou, a to především na Slovensku. V praxi to funguje tak, že fyzicky jsem na Spartě někdy tři, někdy třeba pět dní v týdnu, ale realita je taková, že Spartu řeším pořád, i když jsem třeba zrovna v Bratislavě. Pořád vše řešíme přes SMS, e-maily, telefony, dnešní technologie umožňují podílet se na každodenním řízení klubu, i když zrovna nesedíte ve své kanceláři na stadionu. Naštěstí nehraji golf, ten už bych tedy nestíhal.

Zrelaxujete od druhé části svých úkolů víc, když přepnete z fotbalu do energetiky, nebo naopak?

Upřímně… Chvilkovou úlevu člověku přinese, když na chvíli uteče od fotbalových starostí. Člověka to pohltí. I na Danovi bylo v těch prvních letech vidět, jak moc ty věci prožívá, býval nervóznější, časem se s tím naučil žít. Ale nikdo z nás by neměnil, Sparta za to rozhodně stojí a já pevně věřím, že bude zase vítězná. Děláme pro to maximum.