Článek
„Nyní si stanici za týden naladí zhruba sto tisíc posluchačů. Ne vždy jsou to věřící, někdy jen milovníci vybraných hudebních žánrů. K významnému milníku si rádio nadělilo nové prostory u Životského ulice. Nastěhuje se tam zřejmě po Novém roce,“ řekl zakladatel a ředitel rádia Martin Holík.
S vysíláním chtěl Holík začít už v roce 1989. „I za železnou oponou jsme věděli, že v mnoha zemích vysílají rádia v rukách křesťanů, a i když je to drahé, je to udržitelné. Už v létě 1989 jsme plánovali, až to praskne, jak to všechno uspořádat, co vysílat a jak získat tehdy nedostupné technologie,“ uvedl.
V roce 1990 vznikla Nadace Radia Proglas, první vysílač byl spuštěný až o pět let později. „Bylo to dlouhých pět let přesvědčování představitelů církve, shánění odborníků, žádní nebyli, vysoké školy potřebné obory nevedly, a podávání mnoha žádostí o licenci, z nichž vyšla úspěšně až ta v červnu 1995 na kmitočet 90,6 MHz na kopec Svatý Hostýn. To bylo pro nás symbolické, neboť je zde slavné poutní mariánské místo,“ řekl ředitel.
Posluchači rádia nejsou podle něj jen katolíci či křesťané. Stanici si ladí také zájemci o vážnou a duchovní hudbu i ti, kteří mají rádi měkčí hudební žánry od folku přes world music až po jazz. „Ne nadarmo od letoška hudební redaktor Proglasu Milan Tesař vede panel desítek redaktorů z evropských států World Music Charts Europe. Ti měsíc co měsíc sestavují žebříčky písní z celého světa a určují hranost písní ve stovkách světských, soukromých i veřejnoprávních rádiích. Odborníci na média vám řeknou, že mix rádia pro děti, pro mladé, pro mámy na rodičovské a pro seniory je nesmysl. Nám funguje,“ dodal Holík.
Zhruba 12 procent pořadů je modlitebních či náboženských, zbytek jsou pořady obecného charakteru, například vzdělávací či zábavné. Obsahují pohledy odborníků na různá témata, aniž by byl jasný jejich vztah k víře.
Radio Proglas není ani veřejnoprávní, ani komerční stanicí, ale nekomerční soukromoprávní. Žije z darů, které nemusí danit. Pracuje v něm více než 50 lidí. „Ve vysílání jsme při první vlně pandemie přidali to, o co lidé v reálu přišli. Více přenosů bohoslužeb, pro školáky nepovinnou výuku náboženství v rozhlasové verzi a rozšířili jsme zpravodajství. Posluchači to kvitovali mimo jiné i štědrostí. Počet darů se letos v dubnu zvýšil o částku, kterou jsme zvládli zaplatit respirátory, štíty, rukavice, dezinfekci či nakoupit ozonizéry a ionizátory,“ uvedl Holík. Obdobná byla situace na podzim.
Krize typu koronavirové pandemie podle něj na víru vliv nemá. „U poněkud povrchních lidí se může stát dvojí. Jeden řekne: ‚Bůh není, tohle by přece nedopustil.‘ Jiný opáčí: ‚Bůh je, a tohle je trest za umělé potraty a za další hříchy.‘ U víry poctivé, hluboké nezmění doba covidová nic. Moje zkušenost víry říká, že nás Bůh svolává, abychom si navzájem víc pomáhali, byli si lépe nablízku, vážili si svých seniorů,“ řekl Holík.
Nepatrnou změnu ve zvýšeném zájmu o víru spatřuje například v období Vánoc, i když to jsou především vnější projevy víry podtržené slavnostní atmosférou, výzdobou či betlémy. „Mám velkou radost, že se lidé navzájem obdarovávají, znamená to, že přemýšlejí, co by druhého potěšilo. Věřící člověk se od nevěřícího liší snad tím, že zná o něco určitěji pravý význam Vánoc. Ale radost je u těch i u oněch, myslím, stejně opravdová,“ doplnil.
