Článek
Biatlonista Michal Krčmář je jedním ze šesti sportovců, kteří z letošní zimní olympiády v Pchjongčchangu přivezli celkem sedm medailí. O překvapivý úspěch se postaral ve sprintu na deset kilometrů, ve kterém si dojel pro stříbro. O medaili se mu podle jeho slov ale nesnilo ani poté, co závod dokončil: „Přijel jsem do cíle a byl jsem na druhém místě, za mnou ale bylo dalších čtyřicet závodníků. Říkal jsem si, že do desítky bych snad mohl vydržet.“
Vrchlabský rodák doufá, že v příštích sezonách přidá další úspěchy. Ve svém závodění vidí stále nedostatky, na kterých je potřeba pracovat. Chtěl by získat větší stabilitu ve střelbě i běhu. V letošní sezoně se soustředil ze 75 procent na olympiádu. Světový pohár šel do pozadí. „Ve světovém poháru bylo více chyb a více věcí, na které se zaměřit. Je to věc, jež mě motivuje v další práci,“ říká Krčmář.
V posledních dnech se v souvislosti s biatlonem skloňuje především autobiografie Gabriely Koukalové s názvem Jiná. Popisuje v ní své problémy s anorexií a bulimií, čtenářům ale také nabízí pohled do zákulisí biatlonové reprezentace, která podle ní není taková, jak se prezentuje. Sedmadvacetiletý závodník ještě neměl čas knihu přečíst, nicméně úryvky z autobiografie mu díky mediální pozornosti neunikly.
„Já jsem to s Gabčou měl vždycky tak, že jsme spolu dokázali u jídla hodinu sedět a bavili jsme se. Alespoň já to tak cítím, že jsme k sobě byli naprosto upřímní,“ tvrdí Krčmář. Vzpomínky na drsné podmínky v mládežnických kategoriích s autorkou ale nesdílí: „Já jsem vyrůstal v jiném klubu a pod jinými trenéry,“ vysvětluje: „Já jsem podmínky měl perfektní, nedám na to dopustit. Asi to záleží na klubu i na určitých trenérech.“
