Článek
Podle Krause je vnímání holocaustu, neboli přesněji šoa, v ČR na poměrně dobré úrovni, od 90. let totiž toto téma proniklo do osnov základních, středních i vysokých škol. Kraus přitom připomíná, že ještě před sametovou revolucí tomu přitom tak nebylo.
„Většinou to bylo prezentováno jako utrpení českého protinacistického odboje, který byl pod vedením komunistické strany,” připomíná Kraus reflexy dějin holocaustu za minulého režimu. Celkově podle něj vzdělávací soustava zamlčovala, že většinou obětí nacistické perzekuce byli Židé.
Nedostatek povědomosti o holocaustu či dokonce zpochybňování je přitom v poslední době opět častější. Podle Krause to souvisí také s nárůstem extremismu, ale také s demografickým nárůstem některých osob arabského původu, který pozvolna probíhá od 60. let minulého století.
„Od malého věku jsou vychováváni k nenávisti vůči Izraeli. Spojí si to, že Izrael rovná se Židé. Přijedou do Evropy a pak někteří mladíci, právě v této zkratce, podpalují synagogy.” V nenávisti vůči Židům se přitom podle Krause shodnou pravicoví i levicoví extremisté.
Mapa Jiřího Hoška: Popírání holokaustu. Nebezpečný fenomén, se kterým se dá bojovat.Video: Jiří Hošek, Seznam Zprávy
Kontroverzní výroky o „pseudokoncentrácích”, které se objevily v proslovech některých politiků, pak Kraus přičítá hlavně nedostatečnému povědomí o tématu.
Kraus nicméně upozorňuje, že tragických výročí v souvislosti s genocidou Židů kromě dne památky holocaustu je více. Připomíná také březnové výročí vyvraždění tzv. „rodinného tábora” v Terezíně. Při něm zahynulo během jedné noci 3 500 lidí.
Pro právo na popírání holocaustu v rámci svobody slova přitom podle Krause ve společnosti není místo.
„Víme velmi přesně, co se stalo, víme přesně, jak k tomu došlo, my víme i příčiny. Takže pokud člověk alespoň trochu chce, tak ví, že něco takového nemůže říkat,” hovoří Kraus o množství nezvratitelných důkazů, které genocidu Židů, ale i Romů a dalších národností dokazují.
