Král tužek Bříza postavil hotel svých snů. A osobně nás jím provedl

Více než 200 milionů korun. Cena, za kterou král tužek Vlastislav Bříza z Koh-i-nooru pořídil a zrekonstruoval svůj nejnovější čtyřhvězdičkový hotel na šumavském Zadově.

Otevřený byl však jen ve zkušebním režimu a jen jeden měsíc. Pak do Česka přišla nákaza. Od té doby účet za prázdný hotel narostl. Jen v provozních nákladech o další tři a půl milionu.

Stejně jako ostatní hoteliéři, musel v minulých dnech i Vlastislav Bříza procházet prázdné pokoje a věřit v obrat v letní sezoně. „Naše další hotely v Třeboni a na Lipně jsou na léto vyprodané. Otázkou ale bude podzim,“ říká Bříza s tím, že vouchery pro turisty by měly směřovat právě k podzimnímu období.

V tomto hotelu je navíc velký kongresový sál, největší na Šumavě s kapacitou až 150 míst. A kolem kongresové turistiky a velkých konferencí teď také visí otazník. Právě tyto náklady firmy většinou škrtají jako první. „Na druhou stanu platí, že když máte poslední dolar, máte ho dát do reklamy,“ dodává Bříza. Přiznává však, že i Koh-i-noor teď marketingové akce utlumil, zvláště ty na zahraničních trzích.

S tím, že by se mu v dohledné době investice do zadovského Sporthotelu Olympia vrátila, vlastně ani nepočítá. Jak sám říká, je to úchylka. Když se o koupi zmínil synům, řekli mu, že je to „ekonomický nesmysl“, ale pochopili ho. K místu má totiž celá rodina velký vztah.

„Když měla manželka o víkendech v nemocnici pohotovost, trávili jsme tu s dětmi čas na běžkách,“ vysvětluje Bříza a ukazuje chátrající zimní areál hned za hotelem. V roce 1983, kdy byl hotel postaven, se tu konal šampionát v běhu na lyžích. Ze Zadova byl tehdy takový český Aspen. Majitel Koh-i-nooru by stadionu opět rád vrátil lesk, ale bohužel pro něj není na prodej. Stejně jako lyžařské vleky v okolí.

Do Sporthotelu Vlastislav Bříza promítl všechny své představy a požadavky. I svou pověstnou preciznost. Sami jsme svědky toho, jak ho rozčílí o půl centimetru nedoléhající sloup na terase. Pod projektem přestavby je totiž sám podepsaný.

„Já jsem strojař. Strojař může dělat stavařinu, opačně to nejde,“ vysvětluje. Sám tady vymýšlel uspořádání nábytku v pokojích a sám vybíral dokonce i barvu závěsů. Přiznává, že to s ním stavaři neměli jednoduché. „Tohle předělejte, tohle zbořte a dejte tam příčku,“ vzpomíná, když nás provází hotelem.

Pokojům dominuje dřevo. Jsou laděny do horského stylu. „Hodně jsem se inspiroval v zahraničí,“ dodává Bříza. „Neměli jsme generálního dodavatele. Všechno jsme si dělali sami. Na tom jsme ušetřili minimálně 40 až 50 milionů korun,“ říká Bříza. Dřevěné cedulky s čísly pokojů vznikly přímo v Koh-i-nooru.

Další vybavení je zase od Břízových kolegů. „Čeští podnikatelé by měli držet spolu,“ vysvětluje. Vybavení do koupelen proto nakoupil od Jaroslavy Valové, majitelky společnosti Siko. Travní koberec zase dodal Jiří Hlavatý, majitel Juty.

V hotelu má Vlastislav Bříza i svůj apartmán o velikosti pěkného rodinného bytu – se zavěšeným krbem, hezkou terasou a především krásným výhledem do údolí. Jak však sám říká, „jen ten Temelín v dáli ten pohádkový výhled nepatrně kazí“.