Krajské koalice proti ANO? Nácvik situace po parlamentních volbách 2017

Co Andrej Babiš předvídal v sobotu večer, nebo spíš věděl dávno před volbami, to se také děje. Minimálně ve třetině krajů, kde ANO zvítězilo, se proti němu spojí jeho soupeři a vytlačí ho úplně z krajské rady.

Nic, na co by Babiš nebyl připravený, nic, z čeho by byl smutný.

Zábavné je, že Babiš vlastně říká totéž, co jeho soupeři: Jsem chyba/virus v systému, a proto mě v něm nechtějí. Jen tomu asi obě strany rozumějí opačně. Babiš to považuje za výhodu a doufá, že volič považuje za problém spíše celý systém a fandí tomu, kdo jej zevnitř rozkládá.

A pak je tu tedy samozřejmě ještě ten fakt, že Babiš sám je tím nejčistším produktem systému, jak se tu 25 let tvořil, to se mu ale skutečně mistrovskou prací jeho politického marketingu daří po celou dobu skrývat a nemalá část voličů stále věří.

Argument, který zaznívá už několik dní, je docela srozumitelný: Koalice, jejichž jediným smyslem je odstavit ANO od moci, naopak ANO k moci jen přiblíží, protože to jeho voliče utvrdí v dojmu, že má Babiš asi pravdu, když tvrdí, že se jej ostatní bojí, protože by mohl zarazit jejich zlodějny. A kradou přece všichni, to už volič od Babiše ví.

Ano, tak to být může, i když Babiš opakuje, že je sám proti všem už tři roky, takže si to ten, kdo tomu chce věřit, nejspíš pamatuje. S podporou ANO nečekaně přispěchal už prezident Miloš Zeman, který spojenectví obcházející ANO označil za „nesportovní zradu na voličích”. Moment. Tohle není sport, třeba fotbalová liga, kde dostane pohár pro mistra ten, kdo má nejvíc bodů. Tohle je politika. Politika, kde jediné, o co se hraje, je většina. Což zrovna prezident Zeman ví tak dobře, jako málokdo.

A že by to byla zrada na voličích, je samozřejmě nemysl, protože kdyby to bylo tak, samo ANO by se jistě k ničemu takovému nesnížilo. Dobře, ale co pak třeba Semily, jak na to na Twitteru upozornil poslanec TOP09 a někdejší starosta Semil Jan Farský. Když „jeho” Volba pro Semily vyhrála se 35 procenty hlasů, nerozpakovalo se sedmnáctiprocentní ANO ani chvilku, přibralo do party tři další strany (mimo jiné ČSSD a lidovce, abychom to měli kompletní) a odsunulo Volbu pro město do opozice - samozřejmě pouze do dalšího převratu, který přišel už o rok později.

Koalice proti ANO nevzniknou ale ve všech krajích. Je to logické, protože v každém kraji rozhodli voliči jinak. Babišovi ale bude určitě vyhovovat, když se tak stane ve čtyřech, pěti krajích, protože pak stačí najít jednu „nevýhodnou” nebo prostě „podezřelou” (ať už to znamená cokoliv) smlouvu a až do příštích voleb můžete opakovat: Vidíte, proto nás odstavili, tohle chtěli zakrýt, co všechno bychom mohli najít i v jiných krajích. Ještě horší by to bylo, protože všichni kradou. A tak pořád dokola, až do voleb.

A teď jde samozřejmě o to, co bude po nich, protože krajské koalice jsou jen secvičnou před situací, která nás čeká po říjnu 2017. Základní otázka je vcelku jednoduchá: Bude Babiš stejně odstaven i po sněmovních volbách, které má velkou šanci vyhrát?

Samozřejmě, stát se to může, tahle myšlenka je na Malé Straně už přítomna dlouho, zesílila po přijetí zákona o střetu zájmů Andreje Babiše společnou rukou zbytku koalice s opozicí a na různé varianty se chystají všichni závodníci, včetně Babiše, samozřejmě.

V Česku by to nebylo nic nového, zažil to už Jiří Paroubek, když s ČSSD vyhrál parlamentní volby v květnu 2010, jenže se proti němu už ve volební víkend utvořila zdánlivě mohutná většina 118 hlasů koalice ODS, TOP09 a Věcí veřejných. Vznikla Nečasova vláda… a zbytek znáte.

Větší úspěch s taktikou „všichni proti vítězovi” měla protimečiarovská národní fronta, která se spojila po volbách 1998 na Slovensku a v hodně široké koalici - a občas za pomoci metod, které by na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci jistě nenechali jen tak - udržela Mečiara a jeho HZDS v izolaci dlouhých osm let, i když Mečiar vyhrál i volby v roce 2002. (A dokonce výrazněji než v roce 1998.) Dzurindova vláda změnila Slovensko - a pak už přišel Robert Fico.

Úvahy o širokém spojenectví proti Babišovi ovšem narážejí na jistý problém. Neznáme výsledek voleb. A záležet pak bude na mnoha věcech. Především na zisku samotného ANO, protože dokud se budou motat kolem 22 procent, pak tu riziko „bypassu” samozřejmě je. Pokud se dokáže Babiš vytáhnout až třeba na 30 procent, což je jeho volební potenciál, bude to už mnohem obtížnější, protože bude moci také mnohem víc nabízet. A zásadovost není zrovna vlastnost, na kterou by se dalo v české politice sázet.

Pak je tu další neznámá, počet stran, které do sněmovny proniknou přes pětiprocentní hranici, protože to samozřejmě ovlivní počet mandátů rozdělovaných za stejně velký zisk. (Nebo možná srozumitelněji: Kolik hlasů propadne?) A kolik stran s často nevypočitatelnými poslanci, kteří mají pochopitelně svou cenu, by se muselo spojovat.

A konečně nevíme, ani co všechno se po volbách může dít třeba v sociální demokracii, že?

Blokáda Babiše samozřejmě nezajistí jeho velký návrat v případě, kdy se mnohobarevné spojenectví rozpadne. (Ještě jednou vzpomeňme na Petra Nečase a jeho all star team.) Tady plánovači budoucích koalic počítají s dvěma příznivými okolnostmi - nebo v ně spíš doufají. Za prvé: věk předsedy ANO. Babišovi bude příští rok 63 let a i když vypadá ve velmi dobré kondici, je otázka, jestli se mu bude třeba chtít čekat na další šanci do 67 let. (Pokud by šlo vše podle plánu.)

A za druhé, což souvisí s bodem číslo jedna: Už dlouho existuje teorie, podle níž nejspolehlivějším způsobem, jak Babiše dostat z politiky, je posadit jej na tři měsíce jako řadového poslance do hospodářského výboru. Pak to prý radši vzdá sám. (Autorství teorie patří novináři a právníkovi Tomáši Němečkovi, díky.)

A takhle by se ve všech možných variantách a podvariantách a dalších alternativách dalo pokračovat ještě samozřejmě dlouho. Jen by u jejich spřádání neměli autoři z „tradičních” stran zapomenout na jeden podstatný detail: Babiš možná je „virus” v systému. Ale nikdo není schopen onen systém oslabit jako oni sami. Až k úplnému zničení.