Krajní pravice slaví úspěch ve Španělsku. Zabodovala s tvrdým plánem proti katalánským separatistům

„Je to strana, která vznikla z bývalých politiků a bývalých voličů Lidové strany, kteří ji opustili poté, co si prošla různými korupčními skandály. A když se v roce 2017 začala vyhrocovat situace okolo Katalánska, coby protireakce se v ostatních španělských regionech začaly formovat ty nacionalistické ideály,” vysvětlil politolog Martin Mejstřík. „Ty byly ve Španělsku dlouho tabu, teď se ale začaly dostávat na povrch a tato strana je podchytila. A díky tomu je úspěšná,” řekl.

Právě nekompromisní postoj vůči katalánským separatistickým snahám straně přinesl v nedělních volbách nebývalou podporu. „Té straně vyhovuje napětí a eskalace. Lidem, kteří by s Katalánskem rádi jednali tvrději, než to dělá současná vládní politika, nabízí Vox jednoduchá řešení,” podotkl pro Seznam odborník na danou oblast.

Nacionalistická strana volá po rozhodnějším postupu vůči separatistům. „Nechce jim dovolit žádné ústupky, nechce se s nimi vůbec bavit. A jestliže si bude někdo vyskakovat, tak by měl jít podle Vox za mříže. Jako k tomu došlo už dříve u některých katalánských politiků,” dodal Mejstřík.

Španělský nejvyšší soud v říjnu rozdělil mezi devět katalánských separatistů tresty v celkové délce 100 let za mřížemi. A to za protistátní činnost, které se měli dopustit snahou o oddělení Katalánska od zbytku země. Nejdelší, třináctiletý trest dostal bývalý viceprezident autonomního regionu Oriol Junqueras.

Na úrovni ostatních krajně pravicových stran v Evropě má Vox podle odborníka nejblíž k italské Lize Mattea Salviniho. U bývalého šéfa italského resortu vnitra se měl ostatně i lídr katalánské strany Santiago Abascal v mnohém inspirovat. „Lídr Vox se často se Salvinim fotil, ta názorová inspirace u Itálie je jednoznačně vysledovatelná,” uvedl odborník. Určitá náklonnost je evidentní – v přiloženém tweetu přeje Salvini svému Abascalovi a jeho straně hodně štěstí do nedělních voleb.

Ústředním tématem Salviniho Ligy je boj s migrací. Tomuto tématu se přitom španělský Vox příliš nevěnuje. „Ve Španělsku migrace není takové téma jako v Itálii. Vox je částečně protievropská, tedy proti Evropské unii, je i částečně proti migraci a určitě jí to přineslo nějakou část voličů. Ale nemyslím si, že je to to hlavní, co stojí za jejím současným vzestupem,” soudí Martin Mejstřík.

Krajně pravicoví nacionalisté slaví úspěchy po celé Evropě. Německá AfD, tedy Alternativa pro Německo, získala ve svých vůbec prvních volbách do Spolkového sněmu v roce 2017 necelých třináct procent hlasů – a stala se z ní v současnosti největší opoziční strana. A maďarská vládní strana Fidesz s krajně pravicovou orientací čím dál víc koketuje – poslední volební kampaň se postavila na boji s migrací a protievropských myšlenkách.

Švédští demokraté, strana s neonacistickými kořeny, před rokem získala v parlamentních volbách zhruba osmnáctiprocentní podporu. Odmítá multikulturalismus a požaduje striktní imigrační kontroly. A i v sousedním Finsku se letos ve volbách na jaře poprala krajně pravicová Strana Finů o první místo se sociálními demokraty. A nezanedbatelnou podporu mají další taková politická uskupení, třeba i v Estonsku, Česku, Slovinsku, Nizozemsku a dalších zemích.

Politolog Mejstřík ale naznačil, že v některých státech jsou krajně pravicové strany zase na ústupu nebo jejich úspěch stagnuje. „V Itálii Salvini zmizel z vlády, v některých zemích už ty strany dosáhly svého maxima. A co se v tomto kontextu týká Španělska – ta vlna, kterou jiné země absolvovaly už před několika lety, tam dorazila teprve teď,” řekl k výsledku předčasných voleb v jihoevropské zemi.

Dohodnout se na podobě složení vlády bude ještě těžší než po hlasování na jaře – levice ani pravice nezískala v parlamentu většinu. Zatímco třeba nejsilnější socialisté si sotva udrželi svých zhruba 120 míst v parlamentu, pravicové strany posílily. Třeba konzervativní Lidová strana si polepšila od minulých voleb o více než dvacet křesel a má teď 88 mandátů. A právě nacionalisté z Vox získali oproti dubnovým volbám dvakrát větší podporu. Do jednání o příští vládě tak jdou s dvaapadesáti poslanci.

„Ta situace je teď mnohem horší, než byla na jaře. Jestli ji chtěl premiér Sánchez pro svoji stranu vylepšit, tak dokázat pouze obhájit to, co získal předtím. Jeho potenciální spojenci, třeba Ciudadanos, ale získali menší podporu,” řekl Seznamu politolog Martin Mejstřík z FSV UK. „Když teď sečteme hlasy pravice a levice, mají stejně hlasů. Dovedu si jako jedinou variantu představit nějakou menšinovou vládu podporovanou jakousi velkou koalicí. Ale na to ve Španělsku není politická kultura,” uvedl. Pravděpodobný je podle něj vznik další vlády v demisi.