Článek
Některé země se pomalu vrací k normálu a životu před koronavirovou pandemií. Vlády některých zemí uvažují o postupném rušení omezujících opatření, obavy z další vlny nákazy ale zůstávají. Šíření by mohlo zamezit plošné nošení roušek – jedno z nejdiskutovanějších nařízení pandemického období.
Pocit bezpečí v rostoucím nebezpečí?
I co do omezování původně zdrženlivý britský premiér Boris Johnson se pokouší do britské společnosti vnést jejich nošení jako prvek bezpečí. „V rámci uvolňování opatření si myslím, že používat obličejové masky bude užitečné,“ řekl Johnson na začátku měsíce a dodal, že roušky mohou veřejnosti „dát důvěru v brzký návrat do práce“.
Vyhlídka na společnost s novou tváří „bez tváře“ ale vznáší obavy nad bezpečností ve společnosti a vyšetřováním trestných činů. „Množství lidí se zakrytým obličejem může přinést problémy,“ řekl pro CNN Francis Dodsworth, docent kriminologie na University of Kingston nedaleko Londýna. „Mohly by vznikat příležitosti pro lidi, kteří si tvář chtějí zakrýt z neblahých důvodů. Zakrytí kriminálníci teď nebudou podezřelí.“
V kontextu dlouholetého nošení roušek v asijských zemích, které si prošly SARS a rouškami se brání i nekvalitnímu ovzduší, se tyto úvahy mohou jevit jako přehnaně hysterické. Ve Spojených státech a západní Evropě už se ale objevilo několik incidentů, kdy nevinné a zodpovědné nošení roušek skutečně zakrývalo tvář pachatele.
Španělské ministerstvo vnitra minulý měsíc oznámilo zatčení teroristy Islámského státu, který se od útěku ze Sýrie ukrýval v Andalusii. V prohlášení vláda uvedla, že „pachatel přizpůsobil své chování pandemii. Když vycházel ven, vždy se zakryl rouškou, a nebyl tak dlouho odhalen“.
Podle odborníků by zavedení plošného nošení roušek mohlo komplikovat i vyšetřování trestných činů vzhledem k důležitosti rozpoznávání obličejů očitými svědky. Jejich už tak komplikované svědectví by mohlo dostat zásadní ránu. „Výpovědi očitých svědků jsou problematické už dnes. I když jednomu zločinu přihlíží celá skupina lidí, jeden vidí někoho s knírem a kloboukem, druhý vousatého člověka s brýlemi,“ vysvětluje Dodsworth.
Mnohdy jediným důkazem při vyšetřování tak zůstávají záběry z bezpečnostních kamer, řekla Eilidh Noyesová, lektorka kognitivní psychologie na University of Huddersfield v severní Anglii. „V tuto chvíli nevíme přesně, jak masky na obličeji ovlivní přesnost identifikace obličeje člověka,“ dodala.
S tímto potenciálním problémem už nabídla pomoc Čína. Jedna z firem již prohlásila, že vyvinula software, který dokáže lidi se zakrytým obličejem identifikovat s přesností. Jiní odborníci tvrdí, že je zapotřebí ještě mnoho výzkumů k vyvinutí algoritmu schopného identifikovat tváře za všech okolností.
Zakrývání tváře může dělat problémy i při vymáhání práva, zejména pokud jde o stanovení toho, co znamená „podezřelé chování“. V loňském roce například Hongkong a Francie prosazovaly zákony, které zakazují zakrývání tváře během protestů.
Odhalit pravou motivaci lidí zakrývajících si obličej bude nyní složité, vysvětluje Dodsworth. „Podezřelé chování se bude definovat těžko. Policie bude muset zvažovat otázku veřejného zdraví v případech, když někoho zastaví a bude ho chtít zkontrolovat.“ Policie však už během pandemie několikrát schytala kritiku za zbytečně vyhrocené a horlivé jednání. Znepokojené jsou zejména menšiny, u nichž je dle CNN pravděpodobnější, že je policie zastaví, bude jim méně důvěřovat a v krajním případě častěji použije zbraň.
Nápor na emoce
Ze všech preventivních koronavirových opatření budí masové zakrývání tváří největší emoce. Ve většině západních zemí jejich nošení povinné není – i kvůli obavám z porušování lidských práv a narušování soukromí. Určité stigma se v takových případech může přesunout od těch, kteří roušku nosí, k těm, kteří ji nenosí. „Lidem je doporučováno, aby se pohybovali sami a aby navíc nosili roušky. Potkat někoho v roušce by normálně vzbuzovalo obavy,“ myslí si Dodsworth.
Tyto pocity sdílejí hlavně někteří Američané. Starosta Rhode Islandu Jorge Elorza dokonce prohlásil, že nošení roušek „společensky zostuzuje“.
Ztráta schopnosti rozpoznat tvář, identifikovat, jestli se jedná o známého či neznámého člověka, nebo rozpoznat potenciální nebezpečí může pro někoho znamenat psychickou zátěž.
„Když vidíte obličej, děláte dvě věci najednou. Jednak se snažíte odhalit totožnost člověka, jednak se snažíte odhadnout jeho emoce,“ vysvětluje Noyesová. „Rozpoznávání emocí je důležité z evolučního hlediska, pomáhá nám posoudit hrozbu a může také usnadnit pozitivní sociální interakce. To platí jak u lidí, které dobře známe, tak pro naprosto cizí.“
Pokud by přece jen k zavedení plošného nošení roušek došlo, nevyhnutelně to ovlivní interakce lidí a mohlo by to vést k napětí ve společnosti. V horších případech by mohla utrpět i bezpečnost. „Pro naše přežití musíme vědět, jaké jsou úmysly lidí, se kterými se setkáváme. Nebudeme-li toho schopni, přirozeně se staneme opatrnějšími a defenzivnějšími, což v některých případech může vést k násilným střetům,“ uvedl Ian H. Robertson, profesor psychologie na Trinity College v Dublinu. „Naše kultura zakrývání obličeje nezná,“ dodal Dodsworth.
Ne všichni ale vidí situaci tak černě. Katie Grayová z University of Reading, která se specializuje na zpracování emocí, uvedla, že se lidé pravděpodobně rychle přizpůsobí. „Myslím, že si velmi rychle zvykneme na přijímání sociálních a emocionálních podnětů z tónu hlasu nebo řeči těla,“ řekla.
