Článek
Knížky o lichožroutech zatím vyšly tři, film je jeden. „Myslím, že je navždy jeden, ale řídím se heslem ,nikdy neříkej nikdy‘. U práce se musím bavit – a teď si nejsem jistá, jestli bych se několik let bavila u druhého dílu Lichožroutů. I když… S básníkem Pavlem Šrutem máme začátek scénáře,“ připouští Galina Miklínová.
V rozhovoru dále prozradila, že na vysokou školu se dostala až na čtvrtý pokus, při kreslení téměř nepoužívá počítač – a přesto si nepřipadá trpělivá. „Když mám manželovi držet žebřík, za dvě minuty odcházím, protože mi to postávání připadá dlouhé.“ Největší zkouškou trpělivosti bylo čekání na děti. „Propadala jsem depresím, i sedm hodin denně jsem sjížděla servery o neplodnosti, chtěla jsem o tom dělat animovaný dokument. Pomohly mi rozhovory s ženami, které mluvily o umělém oplodnění. Tenkrát jich moc nebylo, to téma bylo tabu.“
Když se narodila Rozárka, Galina právě pracovala na seriálu O Kanafáskovi, tak na rodičovské dovolené zůstal její muž Jiří. A jakmile po několika marných pokusech otěhotněla podruhé, zavolal jí producent Lichožroutů Ondřej Trojan, že se mu podařilo sehnat peníze. „Těhotenství jsem mu pár měsíců tajila. A když se Jonáš narodil, jezdila jsme do studia s ním. Přesvědčila jsem se, že zvládnout se dá všechno.“
