Košíky vystačily. Supermarkety přežily první páteční špičku s novým opatřením

Starší paní v pletené čepici se trochu zmateně rozhlíží před vstupem do supermarketu v pražské Michli kolem sebe. Stojí asi metr od cedule, na které se tučným písmem vysvětluje, že do obchodu nesmí bez nákupního košíku.

„Mám pro vás dárek,“ volá na ni zaměstnanec ochranky a podává jí jeden z vozíků.

Téměř filmový idylický moment střídá vzápětí muž, který vychází z obchodu a rozčíleně chrlí vulgarismy.

Zákazníci prožili první páteční podvečer, jenž podle obchodníků platí za jeden z nejvytíženějších časů, s nově platným opatřením, které omezuje počet lidí v supermarketech. Nejjednodušším a nejčastěji využívaným řešením je přitom omezit počet košíků a nepouštět lidi bez nich.

V místech, které reportéři Seznam Zpráv navštívili, přitom ani během páteční špičky systém nenarazil na limit, zákazníci na košíky nemuseli čekat.

Atmosféra u nákupních vozíků v pátek nárazově houstla, jak zákazníci chodili ve vlnách. Na lidech přitom bylo znát, že jdou z práce a chtějí být co nejdříve doma. Každé i nepatrné zdržení je dráždilo.

Zhruba každých pár minut musela ochranka ze vchodu někoho vracet zpět a vysvětlovat mu, že bez košíku je nepustí. Pokaždé přitom následovala velmi podobná gestikulace, z které jasně vyplývalo, že tito lidé jdou jen pro jednotlivost.

„Nevím. Neznám to. Šel jsem si jen pro cigára,“ vysvětluje nakrátko ostříhaný ramenatý muž ve středních letech, který se musel vrátit pro vozík.

„Ať jdou do p*dele!“ trousí mladší pár, který se musel také vrátit pro vozík. Přitom ještě před chvílí si v dobré náladě vyprávěli o tom, co by udělali, kdyby vyhráli v loterii.

Mladík v kapuci čeká před obchodem, až jeho kamarád nakoupí brambůrky. „Je to blbost. Vadí mi, že lidi nutí tahat ty velké košíky a těch do ruky nechali jen pár,“ říká Stanislav. Vadí mu i to, že se na jedné straně pouští děti do škol a na druhé mají v obchodech dodržovat 15 metrů na jednu osobu. „Stejně nebudou mít lidi takové rozestupy,“ kroutí hlavou mladík.

Ne všichni ale kleli nebo nad opatřením naříkali. Například vyšší pán v předdůchodovém věku omotaný šálou se také musel vracet pro nákupní vozík.

„Nemám s tím problém v téhle situaci,“ reagoval na dotaz, co si o opatření myslí.

Další muž, který přijel s vlastní nákupní taškou na kolečkách, nejdříve řekl, že mu to nevadí. Během složitého nandavání svého vozíčku na kolečkách do nákupního vozíku ale názor trochu změnil: „Už se těším, až to skončí,“ řekl a vydal se do obchodu.

Konkrétně v supermarketu v Michli šlo sledovat, že ochranka složená z mladíka a staršího pána pracuje velice citlivě. Po vozíčkářce ani po maminkách s kočárky nevyžadovali, aby si brali nákupní vozík, rozčílené zákazníky dokázali uklidňovat.