Rychlejší šíření omikronu? Velmi pravděpodobné, zní ze země, co ví nejvíc

Dánský Statens Serum Institut (SSI) má k dispozici nejspíš vůbec nejpřesnější data nezbytná pro pochopení klíčových otázek týkajících se nové varianty koronaviru omikron.

Troels Lillebæk, který v SSI zodpovídá za vedení Mezinárodní referenční laboratoře pro mykobakteriologii (IRLM) řekl, že o tom, jak se omikron dokáže šířit proočkovanou populací, bude jasno už za pár dní. Už teď to ale podle něj vypadá, že nová varianta v rychlosti šíření předčí dosud dominantní deltu.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy vědec rozebral i epidemickou situaci v zemi. Dánsko by podle něj v případě, že omikron nezmění pravidla hry, mohlo i přes letní rozvolnění restrikcí zůstat „v pohodě“.

V Jihoafrické republice je rychlejší šíření omikronu v porovnání s jinými variantami už zřetelné, mnoho západních vědců ale říká, že se to potvrdí a vyvrátí až v Evropě, souhlasíte s nimi?

Tady chci zaprvé říct, že naši kolegové v JAR jsou extrémně kompetentní. Jsou to výborní vědci a lékaři. Takže tohle nemá ten důvod, že by v Africe neměli schopnosti a kapacitu informovat svět na velmi vysoké úrovni o tom, co se tam děje. V tom byli i velmi stateční.

Jde spíš o to, že v JAR je nízká proočkovanost, je tam jiná úroveň imunity po prodělání covidu z předešlých vln a tak dále. Kdybych měl rozebrat další důvody, proč jsou pro nás data z Evropy lepší, tak například tady v Dánsku je všechno registrováno a každý člověk má svůj zdravotní kód. Když má někdo pozitivní test, okamžitě o něm všechno víme, víme, jakou dostal vakcínu, kdy ji dostal a kolik dávek.

Takže takhle by se na to myslím mělo nahlížet. Není to o tom, že by byl někdo neuctivý k jihoafrickým kolegům, ale o tom, že je potřeba vidět, jak se omikronu vede v proočkovanější populaci. V Dánsku máme 77% proočkovanost celé populace, takže tady to bude hodně zajímavé.

A vidíte něco už teď? Dánsko má nejvíc potvrzených případů omikronu z celé Evropy, což je nejspíš tím, že má jako jediná země o šíření varianty na svém území úplný přehled…

Ano, u nás jsme omikron zaznamenali poprvé ve vzorku z 21. listopadu, byl to jeden případ, nyní jsou denní přírůstky této varianty už ve stovkách. Takže i v našem malém vzorku vidíme, že varianta určitě roste. Na začátku se případy omikronu týkaly jen lidí, co buď přímo přicestovali z Afriky, nebo měli nějakého takového člověka ve svém okolí, například v rodině. Nyní už vidíme známky komunitního přenosu, což jednoduše znamená, že nedokážeme spojit případ s konkrétním zdrojem nákazy.

My vidíme, že počty případů omikronu se stále zvyšují, ale pořád si ještě nemůžeme být jisti, jestli to bude pokračovat a jestli omikron předčí v rychlosti šíření deltu. Je ještě trochu brzy, aby to šlo říct s jistotou. Hodně lidí ale říká, že to jde tímto směrem a i já si myslím, že to tak vypadá. Jistí si budeme asi tak za týden, to už by případná dominance nad deltou měla být vidět i po celé Evropě. Zatím bych se ale držel formulace, že je to velmi pravděpodobné.

Důvod, proč máme v Dánsku tolik případů, je ten, že i když jsme malá země s 5,9 miliony obyvatel, děláme každý den 120 až 200 tisíc PCR testů. Testy jsou pro každého zdarma a lidé jsou k nim povzbuzováni. K tomu děláme navíc asi 200 tisíc antigenních testů, které, když jsou pozitivní, zkontrolují se ještě PCR testem. Každý, kdo je pozitivní, je otestován i PCR testem detekujícím konkrétně variantu omikron.

Takže my máme detailní přehled o tom, kolik případů způsobil omikron. Vidíme všechny případy. Jsem si skoro jistý, že kdyby to samé udělali ve Švédsku, Norsku, Německu nebo kdekoliv v Evropě, bude to stejné. Nemyslím si, že Dánsko je nějakým ohniskem omikronu. Nemáme žádné zvláštní napojení na Jihoafrickou republiku ani nic podobného, tak proč by to u nás mělo být jiné než jinde.

Opravdu si myslíte, že za týden bude v otázce rychlosti šíření omikronu jasno?

Ano. A myslím si, že velmi brzy se dozvíme i ještě jednu věc.

Mým kolegům se totiž podařilo izolovat virus varianty omikron z pozitivního vzorku, takže teď máme živý virus, a to je unikátní situace. Nyní se bude v laboratoři zkoušet, jak na něj fungují protilátky očkovaných lidí, to už se dělalo i s alfou, betou, gamou, deltou a některými jejími subvariantami. Poskytne nám to srovnání imunitní odpovědi. Je to samozřejmě pouze laboratorní test, ale když se tam ukáže třeba výrazný pokles v efektivitě, budeme vědět, že máme problém.

Kromě toho samozřejmě sledujeme počty případů a velmi brzy budeme mít informace o tom, kolik z nakažených omikronem bylo očkovaných, kolik měli dávek, jakých dávek, jak byli staří a tak dále. Jestli bude šíření omikronu v Dánsku pokračovat tempem, které si drží v posledním řekněme týdnu nebo 10 dnech, za týden budeme mít solidní data.

Dánsko je známé jako země, kde je zkoumání nových variant koronaviru na nejlepší úrovni v celé Evropě, ba možná i v celém světě. Jak jste to dokázali?

Soudit, jak jsme dobří, to není na nás, to přenechám ostatním. Ale souhlasím s tím, že jsme v unikátní pozici.

Máme velmi silný monitorovací systém, jsme malá země, máme o všem přehled díky systému identifikačních kódů každého pacienta, náš systém je vysoce centralizovaný. Musím ale zmínit i to, že v Dánsku máme také lidi, kterých sice není moc, ale hodně pracují. Obzvlášť to platí, když se objeví nová varianta. Třeba někteří moji kolegové už kvůli omikronu pracují 10 dní v kuse, takže z tohoto pohledu jsme i trošku zranitelní.

Řekl bych ale, že jsme prostě malá země s relativně dobrými zdroji a také silnou tradicí monitoringu nemocí. Hodně lidí se tady zabývá sekvenováním, molekulární biologií a tak dále, já sám se tím třeba zabývám přes dvě dekády. Důvodů, proč je Dánsko v této pozici, je tedy víc.

Chtěl bych ale říct i to, že velmi dobře pracuje i mnoho dalších kolegů z jiných zemí. Velkou roli hraje i možnost sledovat omikron speciálními PCR testy. Sekvenování celého genomu se hodně věnujeme také, ale to zabere o něco víc času.

Pociťujete kvůli tomu zvýšený zájem o vaši práci ze strany zahraničních vědců a médií?

Nemyslím si, že tomu tak je u vědců. Tam už je ta tradice velmi blízké spolupráce silná delší dobu. Všichni jsou velmi ochotní ve sdílení dat a je to už normální. Jediný problém je čas, všichni jsou pod tlakem a sdílení informací nějaký čas stojí.

Co se týče mezinárodního zájmu médií, nějaký zaznamenáváme. Projevila ho už třeba americká média jako New York Times nebo Washington Post a z Evropy jsme zaznamenali zájem třeba z Německa. Neřekl bych, že je to nějaký extra velký zájem, ale nějaký je.

Jaká je obecně současná epidemická situace v Dánsku? Dá se říct, že nebýt omikronu, nemuseli byste se bát nějakých problémů, potažmo dalších opatření?

Ano. Myslím si, že nebýt omikronu, byli bychom poměrně v pohodě v tom smyslu, že máme dost pozitivních případů, ale nemocnice nejsou pod velkým náporem. Právě teď jsou počty lidí v nemocnicích a na jednotkách intenzivní péče daleko od maximálních limitů. Obáváme se ale, že omikron může způsobit víc těžkých případů a víc hospitalizací. A i kdyby byla varianta v uvozovkách jen více infekční a nezpůsobovala těžší případy, počty se můžou natolik zvýšit, že to bude nebezpečné. Myslím si, že nebýt omikronu, je pravděpodobné, že by Dánsko nová opatření nepotřebovalo.

My tady v tuto chvíli máme covid pasy, které mají lidé buď díky očkování, nebo negativním testům, musíte to ukazovat například, když chcete jít na koncert, do restaurace nebo na mnoha pracovištích. Pro očkované je to poměrně jednoduché, pro ty, kteří se musí testovat, to může být poněkud otravné, ale myslím, že to fungovalo dobře. V následujících dnech se to v závislosti na tom, jak se bude chovat omikron, může změnit.

Tohle už ale není jen rozhodnutí zdravotnických úřadů. Je to i záležitost dalších ministerstev a je to politické rozhodnutí, takže já to ani nemůžu moc komentovat. Myslím si nicméně, že pokud se zdravotnické úřady shodnou, že situace je špatná, ostatní je poslechnou. Řekl bych, že v Dánsku je spolupráce zdravotnických úřadů s politiky dobrá.

Vysoká je u nás i obecně důvěra veřejnosti. Samozřejmě se tu vedou i debaty jako kdekoliv jinde, ale lidé obecně dost důvěřují úřadům, což se týká i očkování. Jsou tu pochopitelně i lidé, kteří se očkovat nechtějí za žádných okolností, ale obecný přístup je tady takový, že úřadům se dá věřit a mělo by se jim naslouchat. To nám v pandemii hodně pomohlo.

Čím si podle vás úřady tuto důvěru veřejnosti vybudovaly a udržely?

Základem je poskytovat důvěryhodné informace, být transparentní a nic neskrývat. Když tady byly diskuze o tom, že některé vakcíny, konkrétně se to týkalo těch od firem AstraZeneca a Johnson & Johnson, mohou vzácně způsobovat krevní sraženiny, úřady k tomu přistoupily velmi otevřeně a hned si spočítaly, že v naší situaci bude lepší ty vakcíny nedoporučovat mladším lidem. V konečném důsledku to pak podle mě nevytvořilo k vakcínám nedůvěru, ale naopak důvěru. To samé se ukázalo v otázce očkování dětí. Čekalo se, až bude dost dat z jiných častí světa, než se to doporučilo.

Také si myslím, že náš parlament v těžkých časech dokázal pracovat společně spíš než se hádat. Ale jak už jsem řekl, politiku tady ze své pozice nechci komentovat.

Vypíchl byste k dění ve vaší zemi ještě něco, co se v zahraničí přehlíží, a přesto je to podle vás důležité?

V některých zemích možná přetrvává dojem, že Dánsko v létě úplně rozvolnilo a od té doby bylo všechno možné. Ve skutečnosti to ale bylo trochu jinak. Změnila se definice covidu-19, ale jen z té pozice nemoci s nejvyšší úrovní nebezpečnosti pro společnost řekněme o jednu úroveň níž.

To znamenalo, že některá opatření už nebylo možné právně vynutit, protože platila jen pro nemoc kritickou pro společnost. Ale neznamenalo to, že by lidé, kteří už byli mimochodem dost proočkovaní, přestali mít volný přístup k dobré diagnostice, dál se trasovalo, pozitivní lidé dál dodržovali karanténu, testovalo se ve školách a zůstala také některá pravidla ve formě doporučení.

Chci tím jen zdůraznit, že to nebylo tak, že by si jednoho dne Dánsko řeklo, že koronavirus už není problém, bylo to spíš tak, že už ho přestalo vnímat jako problém kritický. Hodně restrikcí tak nemohlo být vynuceno, mnoho jich ale zůstalo ve formě doporučení a myslím si, že většina ředitelů škol a dalších tato doporučení dodržovala, protože je jasné, že když se něco pokazí kvůli tomu, že někdo nedodržel doporučení, nebude to pro něj dobré. Řekl bych, že ten život tedy byl velmi blízko normálnímu životu, ale něco se stále dodržovalo.

Nyní se opíráme hlavně o covid pasy, takže když nejste očkovaní, musíte se otestovat, nebo mít doklad o nedávném prodělání nemoci, pokud někam chcete jít. Ve vnitřních prostorách a ve veřejné dopravě se používá i ochrana dýchacích cest.

Jaký máte názor na opačný přístup, který uplatňují některé země s nižší proočkovaností, kdy k získání „covid pasu“ nestačí test, ale je nutné očkování?

Tohle je zásadní, ale opět poněkud politická otázka. Můžu jen říct, že to, co jsme udělali v Dánsku, mělo úspěch. Myslím si, že to přispělo k důvěře společnosti k úřadům a nemáme tady tak velkou polarizaci společnosti.

Kdybychom udělali to, co jste zmiňoval, mohla by se situace změnit. Takže já prostě říkám, že my máme dobrou zkušenost s povzbuzováním lidí k bezpečnému chování a starání se o sebe. Většina to dělá. Myslím si, že vždycky je lepší nejdřív zkusit lidi motivovat než je k něčemu nutit. Když se ale o to snažíte, musíte s nimi mluvit tam, kde jsou. Všichni nemají čas sledovat média a číst si podrobně, co smí a nesmí, takže pokud máte nějaké skupiny, ke kterým je tyto informace těžké dostat, musíte zvolit správné informační kanály.

Obecně jsem tedy pro komunikaci a důvěru spíš než pro restrikce a sílu, protože tím se nemusí dosáhnout toho, čeho se dosáhnout chce. Znovu podotýkám, že tohle je jen můj názor a nejsem politik. Zároveň jsem ale neslyšel, že by se touto otázkou vynucování v Dánsku vůbec někdo reálně zabýval.