Za odměnu do Mekáče. Začalo očkování nejmladších, včetně budoucího prezidenta

Do dveří pediatrické kliniky vstupuje tmavovlasá třicátnice a za ruku vede své dva syny. „Já jsem Martínek a je mi pět,“ říká menší z nich, brácha Sebastian je o rok starší.

„Jsem trochu nervózní,“ připouští jejich maminka a s třesoucíma se rukama do desek uklízí očkovací průkazy. Pak už to ale jde rychle, v ordinaci si kluci vyhrnou rukáv, „píchne je včelka“ a v mžiku už jsou zase zpátky na chodbě. „Bylo to v pohodě,“ hodnotí to Martínek a dlaní si drží místo, kam před chvílí dostal očkování proti covidu-19.

V pražské Fakultní Thomayerově nemocnici začalo očkování dětí ve věku pět až 11 let v nejrychlejším možném čase. „V úterý dorazily dětské vakcíny a my už dneska očkujeme, myslím, že snad jako úplně první v Praze,“ říká mluvčí nemocnice Petr Sulek. Hned na první den mají registrovaných více než 40 dětí.

„My jsme přijeli až z Tábora, protože tady se očkuje už dneska. Jel bych ale klidně až do Ostravy,“ říká jeden z tatínků, který na chodbě před ordinací čeká na svou osmiletou dceru. „Za odměnu půjdeme ještě do Mekáče,“ chlubí se Veronika, která se s maminkou vrací z ordinace.

Mezi prvními se do očkování nejmladší věkové kategorie tady v Thomayerově nemocnici pustila doktorka Hana Cabrnochová z České vakcinologické společnosti. „Dneska sem přichází ti rodiče, kteří jsou rozhodnutí, neváhají a jsou vděční, že tu možnost mají,“ odpovídá na otázku, na co se jí v rámci očkování maminky a tatínkové ptají. „Chtějí to stihnout před Vánocemi, protože během svátků nebudou děti chodit do kolektivů, a snižuje se tak možnost nákazy mezi dávkami,“ dodává.

Pediatrička Hana Cabrnochová také uvádí dva hlavní benefity očkování i této nejmladší skupiny: „Je to individuální ochrana, přestože víme, že děti nemají většinou tak těžký průběh. Jde ale také o snížení rizika šíření viru, zejména ve školních kolektivech. Je to ale stále dobrovolné rozhodnutí rodičů,“ dodává.

Thomayerova nemocnice schválně organizuje vakcinaci nejmladších dětí mimo klasické očkovací centrum. Rozhodla se prozatím vyčlenit právě tuto jednu ordinaci přímo v budově dětské kliniky. „Jde hlavně o klid rodičů, kdyby se cokoliv dělo, je tu plný dům odborníků a zázemí přímo pro děti,“ komentuje mluvčí Sulek. Teplými barvami vymalované zdi, obrázky a hračky v ordinaci působí vstřícněji i pro samotné děti.

V čekárně sedí také paní Iva s devítiletým Edou. Ten už odpočívá po svém očkování a za odměnu si může v rámci dvaceti minut, které musí strávit v klidu, hrát na tabletu. „Hrozný to bylo,“ odpovídá s dramatickým výrazem ale zároveň potutelným úsměvem malý Eda, jak to v ordinaci šlo. Maminka kroutí očima: „Už na to čekám hodně dlouho, vyhlížela jsem to a využila jsem hned první chvíle, kdy jsem mohla. Já i manžel jsme naočkovaní, mluvíme o tom i se synem. Věděl o tom a počítal s tím,“ dodává.

Dopolední očkovací blok se téměř chýlí ke konci. K ordinaci ale ještě přichází další maminka se synem. „Byli jsme tady za rohem na plicním, radila jsem se s paní doktorkou, jestli nechat syna očkovat, protože je astmatik. Řekla mi, že je to daleko lepší, než aby dostal covid, tak jsme tu,“ říká žena v kulichu a začíná vyplňovat příchozí formulář.

I osmiletý Tobík je z očkování trochu nervózní. Svůj lehký strach skrývá tím, že baví celou čekárnu. Vysvětluje složité záhady oblíbené hry Minecraft, jejíž logo má i na tričku.

Když po chvilce vychází ven, má na tváři vítězoslavný výraz. „Myslel jsem si, že to bude horší, ale bylo to v pohodě,“ svěřuje se a prozrazuje, že si Ježíškovi napsal o Xbox a milion korun a vypráví dál – až bude velký, chce se stát prezidentem. „Ještě nedávno jsi říkal, že chceš být policajt,“ oponuje maminka. „To už nechci,“ říká rozhodně Tobík. Za odměnu po očkování jdou rovnou z ordinace na chlebíček, který je v místní kantýně prý jeden z nejlepších v okolí.