Článek
Ruská invaze na Ukrajinu bude mít v Česku mnoho dopadů společenských, ale také ekonomických a politických. Ten nejjednodušší lze popsat už nyní. Bude to stát hodně peněz. Nejde jen o aktuálně účtované stamiliony za materiální pomoc Ukrajincům, které postupně možná přejdou v jednotky miliard. Ruská nevybíravá vojenská agrese proti evropskému státu, jenž má podepsanou asociační dohodu s EU a několik let deklaruje zájem vstoupit do NATO, od základu mění vnímání bezpečnostní situace v celé Evropě.
Zprvu váhající Německo nakonec začalo posílat na Ukrajinu i vojenský materiál, ale hlavně oznámilo okamžité dorovnání výdajů na obranu na alianční závazek dvou procent HDP. Bylo by s podivem, kdyby Česko tento příklad nenásledovalo. Naplnění dvouprocentního závazku má vláda i v programovém prohlášení, ale aktuální situace a chvályhodně „jestřábí“ postoj české vlády volají po tom, aby se tento slib naplnil co nejdříve.
To znamená, že obraně přibude v rozpočtu jedním nebo dvěma skoky zhruba 40 až 50 miliard korun. Připočtěme náklady na sociální pomoc těm, které ohrozí další roztočení inflace a zdražování energií v důsledku sankcí, připočtěme nutné investice do energetiky postupně zbavované ruského plynu, možné kompenzace firmám zasaženým sankční politikou či ruskými protisankcemi, a máme pohromadě vyšší desítky miliard korun, které budou někde chybět. A protože vláda principiálně odmítá zvyšovat daně, bude nejspíš muset pracovat s úsporami v tom, co má. Včetně peněz na zdravotnictví.
Nemusí to nutně znamenat, že zdravotnictví bude odteď pískat kudlu a z původně jednorázového ústrku, kterým bylo snížení letošní platby za státní pojištěnce, se stane dlouhodobá politika. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek dokonce ještě minulý týden sliboval, že automatická valorizace plateb za státní pojištěnce bude platit už od příštího roku (což by byl tedy velký legislativní kvapík).
Příznačné ovšem bylo, že z jednání s odboráři, po němž toto prohlášení přišlo, musel Válek předčasně odejít, protože utíkal na mimořádné jednání Bezpečnostní rady státu svolané kvůli zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Tak uvidíme.
Může se prostě docela dobře stát, že výdajové priority příštích rozpočtů budou v příštích letech jiné, než slibovalo programové prohlášení vlády. Zdravotnictví má určité štěstí v neštěstí v tom smyslu, že v uplynulých dvou covidových letech příjmy veřejného zdravotního pojištění výrazně narostly.
Tím vznikl určitý „polštář“, který například umožnil bez většího rozruchu posunout úhrady nemocniční péče zase o něco blíže k efektivnějšímu systému DRG. A s opadnutím covidové hrozby přece jenom vzniká určitý potenciál vnitřních úspor. S rozpočtovými důsledky ruské invaze na Ukrajinu bude zřejmě nutné věnovat zvýšenou pozornost právě těmto vnitřním rezervám, protože transformační náklady větších „vnějších“ systémových změn nebude z čeho zaplatit.
Panuje celkem obecná shoda na tom, že vnitřní rezervy český systém má, jen je neumíme systematicky hledat a využívat. Do této snahy se musí zapojit všechny úrovně systému.
Stát se může zaměřit na podporu digitalizace a elektronických registrů, které při správném využití dokážou zamezit zbytečným duplicitním vyšetřením a zkrátit či „napřímit“ cestu pacienta systémem. Zároveň by se měl přestat vyhýbat politicky nebezpečnému tématu hledání nové, efektivnější struktury české nemocniční sítě.
I samotní poskytovatelé péče budou nuceni hledat úspory, jakkoli v nemocničních rozpočtech, v nichž polovinu (v menších nemocnicích i dvě třetiny) spolknou osobní náklady, to samozřejmě není snadné.
Zdravotní pojišťovny by zase měly opustit „covidovou“ toleranci (managementům pojišťoven bylo z pochopitelných důvodů hloupé posílat kontrolory do přetížených nemocnic) a zpřísnit kontroly vykazování péče a cíleně hledat, kde ze systému utíkají peníze za zbytečné, nebo rovnou úplně fiktivní výkony.
Odbory budou muset realisticky kalibrovat své mzdové a platové požadavky, aby odpovídaly nové finanční situaci.
Stručně řečeno, zdravotnictví bude muset nějaký čas vyjít plus minus s tím, co má, a růst prostředků na péči bude muset pocházet primárně z vnitřní efektivity. Každoroční injekce v desítkách miliard jsou patrně na dlouho minulostí. A jestli na hranicích EU zamrzne rozsáhlý rusko-ukrajinský konflikt, budou se české veřejné finance muset naučit fungovat ve zcela novém režimu.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba vysvětlení lékařského pojmu „orphany“ nebo zajímavé tipy na články nejen z oblasti zdravotnictví. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
