Článek
Rád bych se pustil do odvážných prognóz toho, co se v nadcházejícím roce přihodí, ale ze dvou důvodů to neudělám. Jednak jsem mizerný prognostik a drtivá většina mých předpovědí, když už se do nějakých pustím, se nikdy nevyplní. A jednak je budoucí vývoj pořád zahalen covidovou mlhou, která ještě zhoustla příchodem varianty omikron.
Proto bych chtěl v této zmenšené „mezisváteční“ Vizitě jen vypíchnout pětku nejdůležitějších výzev, které hned první měsíce nového roku položí před nového ministra zdravotnictví a které jsou platné bez ohledu na to, kolik písmen řecké abecedy se ještě budeme muset naučit. Nepochybuji o tom, že alespoň některým z nich se v dalších Vizitách budeme věnovat podrobněji.
Zruší soud české zdravotnictví?
Napjatě se očekává verdikt Ústavního soudu, který by měl rozhodnout o stížnosti na klíčový zdravotnický zákon 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Původně mělo rozhodnutí padnout na podzim ještě před volbami, ale soudcům ztížila práci novela tohoto zákona, kterou schválili poslanci v září a která pozměnila i některé paragrafy, jež stížnost napadala.
S mírnou nadsázkou lze říct, že na základě této stížnosti mohou ústavní soudci prakticky zrušit české zdravotnictví, jak ho dnes známe. Střízlivěji, aniž bychom se pouštěli do podrobností, můžeme říct, že stížnost se týká samotných základů financování péče v Česku (včetně institutu úhradové vyhlášky), a pokud by jí soudci v plném rozsahu vyhověli, musel by se celý systém postavit znovu prakticky od nuly.
Politický paradox celé věci spočívá v tom, že pod stížností, jež leží v Brně už více než dva roky a kterou inicioval senátor Ivo Valenta (Soukromníci, zvolen s podporou ODS), je podepsáno 51 senátorů většinou ze stran, které dnes tvoří vládní koalici, včetně zvučných jmen jako Tomáš Czernin, Martin Červíček, Jiří Čunek, Miloš Vystrčil, Jan Horník, Zbyněk Linhart nebo Vystrčilův předchůdce v čele Senátu, dnes již zesnulý Jaroslav Kubera. Spoluautorem stížnosti je tehdejší zdravotnický expert Pirátů Ondřej Dostál.
Dnešní vládní koalice nastražila na ministra Adama Vojtěcha silnou výbušninu, která skutečně mohla vládu Andreje Babiše donutit k zásadním systémovým změnám ve financování zdravotní péče. Jenže k detonaci nedošlo v plánovaném časovém intervalu a teď nové vládě ke všem dalším problémům reálně hrozí, že jí její vlastní nálož každým dnem vybouchne přímo do obličeje.
Budou stačit peníze?
Hned v prvních týdnech roku 2022 čeká ministra zdravotnictví Vlastimila Válka těžké rozhodování o dalším zvýšení plateb za státní pojištěnce pro rok 2023. Válek je vicepremiérem vlády, která nastupuje s úspornou písní na rtech. Jenže covid do ní vysílá mnoho falešných tónů.
Válkův předchůdce Adam Vojtěch pro roky 2023 a 2024 s navyšováním platby za státní pojištěnce nepočítal. Jenže nepočítal ani s pátou vlnou epidemie, která znovu zastavila odkladnou péči, znovu šponuje náklady na dlouhé pobyty covidových pacientů na JIP a nepochybně znovu vyvolá úvahy o dalších odměnách pro vyčerpané zdravotníky.
Aktuální návrhy zdravotně pojistných plánů, což jsou vlastně rozpočty zdravotních pojišťoven, jsou přitom už teď silně deficitní a v podstatě počítají do konce roku 2022 s vyčerpáním po léta složitě budovaných rezerv. Ačkoli státní příspěvek do fondu veřejného zdravotního pojištění naroste v roce 2022 na více než 140 miliard (tedy dvojnásobek oproti roku 2019), tlak na to, aby růst platby za státního pojištěnce pokračoval, bude velký.
A rozhodnutí musí padnout brzy, protože zdravotní pojišťovny začínají s poskytovateli zdravotní péče jednat o úhradách na rok 2023 už začátkem února 2022. A do těchto jednání potřebují obě strany informaci o tom, kolik peněz bude ve zdravotnictví k mání.
Kde skončí 7 miliard?
Do zdravotnictví v poslední době tečou docela významné prostředky z Evropské unie. Další velký balík slibuje takzvaný Národní plán obnovy, což je jakýsi jízdní řád pro utracení 180 miliard korun vyčleněných pro Česko z mimořádného evropského postcovidového Nástroje pro oživení a odolnost.
Na zdravotnictví připadá z této sumy zhruba 12,5 miliardy korun, z nichž je ovšem celých 7 miliard vyčleněno na poněkud chimérický projekt Národního onkologického institutu. Byl to sice jeden z pilířů předvolební kampaně Andreje Babiše, ale jinak se toho o plánu na výstavbu velké pražské onkologické nemocnice ví zoufale málo.
Dokonce není vůbec jasné, kde by měla stát. Původně měla nahradit léta odkládaný projekt traumacentra ve vinohradské fakultní nemocnici, ale podle posledních vyjádření nového ministra Vlastimila Válka se zdá, že momentálně vítězí spíš traumacentrum, které už má kromě jiného i stavební povolení.
Babišův onkologický institut tak visí ve vzduchoprázdnu a s ním i sedm miliard, které by se jinak v českém zdravotnictví jistě hodily. Válek se bude muset rozhodnout, zda Babišovu předvolební prioritu dotáhne do konce, anebo ne. A bude se muset rozhodnout rychle. Peníze z nástroje pro oživení jsou koncipované jako „rychlé“ a projekty, které s nimi počítají, musejí být nasmlouvané do konce roku 2023. Což je v případě výstavby nové velké nemocnice, pro niž ještě nebyl ani vybrán pozemek, termín velmi mírně řečeno šibeniční.
Na Národním plánu obnovy, který s onkologickým institutem počítá, je už ale razítko Evropské komise. Takže pokud by chtěl Válek projekt odpískat a peníze dostat jinam, bude muset neméně rychle zahájit jednání s Bruselem. Jinak skoro tři pětiny peněz, které měly českému zdravotnictví pomoci oklepat se z covidu a vykročit do lepší budoucnosti, prostě zůstanou v evropské kase.
Využijeme otevřené reformní okno?
Před Vlastimilem Válkem se právě otevírá to, čemu politologové říkají okno příležitosti. První měsíce po nástupu jsou pro novou vládu nejvhodnější čas k navrhování zásadních a třeba i bolestivých reforem – jednak je šance, že se do konce volebního období stihnou projevit i jejich pozitivní dopady, a jednak má vláda k dispozici ještě plnou podporu svých voličů a také jistou shovívavost svých nevoličů.
Takže pokud má Válek ambici změnit některé zásadní věci v českém zdravotnickém systému – koaliční program například slibuje zavést připojištění na nadstandardní péči – měl by přes všechny potíže s covidem maximum klíčových návrhů předložit ideálně do letních prázdnin. Pak se okno reformní příležitosti zase velmi rychle zavře.
Budeme dobrými předsedy?
Ve druhé půlce roku čeká českou vládu předsednictví EU, což je pro každého ministra příležitost zviditelnit svůj rezort na mezinárodní úrovni. Dobré nastavení priorit evropského předsednictví může hodně pomoci i domácím problémům – jak přímou výměnou zkušeností na summitech různých úrovní, tak posunutím výhodných témat v evropské agendě směrem vzhůru.
Covidová pandemie nasvítila mnoho širších zdravotnických témat, kterým je možné se na evropské úrovni věnovat. Jde například o péči o duševní zdraví, což je oblast, v níž Česko za zbytkem Evropy dost kulhá a nedaří se mu rozjet potřebné změny. Dalším velkým tématem je evropská soběstačnost ve výrobě léků a vakcín, která by mohla a měla znamenat pro Česko šanci povzbudit farmaceutický výzkum a vývoj. Na prioritách předsednictví je potřeba začít pracovat od samého začátku roku i v koordinaci s Francií, která bude Unii předsedat před námi.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
