Článek
Covid dal hned ve svých začátcích českému zdravotnictví mnoho tvrdých lekcí. Některé z nich budou užitečné i v budoucnu – od docenění významu hygienické služby přes práci s daty v reálném čase v rámci dispečinku intenzivní péče po alespoň částečné otevření dat a technologií v Informačním systému infekčních nemocí. Jiné lekce dopadly neslavně. Například nesmělá koketérie českého zdravotnického systému s prvky telemedicíny.
Když pandemická situace nutila Čechy omezovat fyzický kontakt s jinými osobami na úplné minimum, došlo v úvahách samozřejmě i na poskytování zdravotní péče. Vedle propracovanějších rezervačních systémů, které se snažily zabránit přeplňování čekáren ordinací, se v době nástupu první skutečně velké covidové vlny na podzim 2020 zrodilo i zvýšené ohodnocení distančních, především telefonických konzultací pacientů s lékaři.
V seznamu zdravotních výkonů hrazených VZP se tehdy objevilo několik nových položek. Šlo o „distanční konzultace zdravotního stavu“ s praktickým lékařem, ambulantním specialistou, psychiatrem, psychologem a adiktologem a také psychiatrickou sestrou.
Při zavádění těchto výkonů se mluvilo nejen o zjednodušení dálkové konzultace s lékařem v době covidu, ale poněkud optimisticky také o dalším systémovém, byť nesmělém průniku telemedicínských prvků do hrazené péče. Nyní ale zdravotní pojišťovny od hrazení těchto výkonů ustupují.
Ze sazebníků VZP by „covidové“ distanční konzultace měly zmizet od 1. dubna, zaměstnanecké zdravotní pojišťovny jdou se svými bonifikovanými výkony stejným směrem. Oficiálnější argument zní, že šlo o přechodný nástroj pro období covidové krize, který již není potřeba.
Důležitá je ale i skutečnost, že se nepodařilo vnést do práce s těmito výkony jakousi štábní kulturu, která by umožňovala kontrolovat, zda byla péče skutečně poskytnuta v souladu s podmínkami úhrad.
Zástupci pojišťoven si stěžují, že si lékaři jako telefonickou konzultaci vykázali kdejaký telefonát, přičemž podmínkou úhrady nebylo uchování záznamu hovoru. Nebylo tedy nijak možné ověřit nejen kvalitu poskytnuté péče, ale dokonce ani délku hovoru (v případě praktického lékaře počítala úhrada s 15, u ambulantních specialistů s 10 minutami).
„Hodně hovorů zjevně nenaplňovalo kalkulovaný rozsah plnění. S ústupem pandemie covidu-19 a s nutností šetřit přehodnocují pojišťovny i některé problematické úhrady za telefonní konzultace,“ říká například výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada. Svaz pro distanční poskytování zdravotních služeb do budoucna preferuje technologii videokonzultace, což ale z technologické podstaty věci oproti telefonu omezuje skupinu potenciálních pacientů na technicky zdatnější jedince.
Telefonická konzultace s lékařem samozřejmě nepředstavuje žádný vrchol telemedicínských technologií, takže její výrazné omezení nelze vykládat jako konec telemedicíny v Čechách. Spíš se jedná o dílčí experiment, který se snažil rychle reagovat na kritickou situaci – a zkrátka se nepovedl. A při aktuálním tlaku na úspory v systému veřejného zdravotního pojištění zkrátka pojišťovny dospěly k závěru, že snahy o kultivaci tohoto systému se nevyplatí.
V seznamu zdravotních výkonů nadále zůstává „telefonická konzultace ošetřujícího lékaře pacientem“, kterou pojišťovny hradí napříč lékařskými odbornostmi. Oproti „covidovým“ výkonům je ale výrazně hůře ohodnocena, takže lékaře nijak nemotivuje zvyšovat efektivitu poskytování péče jejím častějším využíváním.
Pro srovnání – tato „univerzální“ konzultace je v sazebníku ohodnocena 87 body (pro zjednodušení si pod „bodem“ představte jednu korunu, ačkoli vlivem různých bonifikací se hodnota bodu může dostat třeba i na 1,50 koruny). Specifické „covidové“ konzultace byly hodnoceny násobně lépe – u praktiků 176 body, u ambulantních specialistů v případě chronických pacientů 234 body a u psychiatrů (za 30minutový hovor) 352 body.
O skutečné budoucnosti telemedicíny v Česku se ovšem přece jen rozhoduje jinde. Národní telemedicínské centrum při olomoucké fakultní nemocnici v těchto dnech ve spolupráci s odbornými společnostmi finalizuje seznam telemedicínských výkonů, které by se měly stát součástí standardních úhrad.
Nejde přitom o telefonování, ale o skutečné technologické vychytávky, jako jsou nejrůznější aplikace nebo přístroje pro takzvaný home monitoring, které nepřetržitě hlídají například kardiaky nebo diabetiky a v případě rizikového vývoje sledovaných hodnot vysílají zprávu lékaři.
V kardiologii některé tyto technologie hradí pojišťovny už dnes, v jiných specializacích je ale vývoj pomalejší. Současná aktivita národního centra by měla znamenat významný skok, který by v nejoptimističtějším časovém scénáři dostal celou řadu telemedicínských výkonů do úhrad už od příštího roku. Tak snad to dopadne lépe než divoký covidový experiment s lékaři na telefonu.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba vysvětlení systému kapitace, podle kterého pojišťovny platí praktickým lékařům za registrované pacienty, nebo zajímavé tipy na články nejen z oblasti zdravotnictví. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
