Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Denní statistiky a zprávy z nemocnic, omezujících pod náporem nových covidových pacientů ostatní péči a preventivní vyšetření, se zase stávají smutnou tradicí každého dne.
Chaotičnost, bezradnost či váhavost, jež čiší z dosluhující vlády, snad už ani nestojí za komentář.
Apely politiků k očkování dávno nefungují. Kdo se chtěl naočkovat proti covidu, tak to dávno udělal. Nedočkavci už začátkem roku předbíhali ve frontě, ostatní si počkali – a jejich zájem se naplnil koncem prázdnin. Pak už to šlo z kopce.
Očkování vázlo. Testování, které by monitorovalo šíření viru v populaci – ať už mezi školáky, nebo zaměstnanci firem –, se zastavilo. A covid udeřil v plné síle.
Zastihl nás všechny naprosto vyčerpané, frustrované – a ke všemu ještě občas i na krev rozhádané. Očkovaní vyčítají dnešní stav neočkovaným. A část neočkovaných – ač sami laici – zase přesvědčuje očkované o „zaručených“ informacích o škodlivosti vakcín, čipech, experimentech a bůhvíčem dalším.
Vzduchem a sociálními sítěmi létají silná slova a v člověku se probouzí čím dál větší vztek, až agrese a musí sám sebe přesvědčovat, že tudy cesta nikam nevede.
Chápu, že všechny apely na zklidnění můžou v téhle situaci působit směšně, ale přiznejme si, že nic jiného nám nezbývá. Tedy pokud vedle zabijáckého čínského viru nechceme naší společnosti dopřát ještě občanskou válku.
Racionální argumenty přestaly fungovat.
To, že mezi hospitalizovanými na ventilátorech a mezi zemřelými naprosto převládají ti, co nejsou očkovaní, je sice fakt, ale část lidí ho prostě odmítá vnímat. Nepřesvědčí je.
Vládní restrikce, zahánějící neočkované do izolace, míří správným směrem: brání těmto lidem, aby ve velké míře ohrožovali ty, kteří se očkovat nechali, a aby nedovedli zdravotnický systém ke kolapsu. Na druhou stranu zatvrzelé odmítače zatlačily do kouta a utvrdily je v jejich pravdě o omezování svobody.
Přesto se všichni musíme pohnout z místa a něco udělat. Něco, co bylo ještě před pár měsíci či týdny tabu.
Tato zpráva zveřejněná minulý týden na sociální síti lékařem ze středních Čech mnou otřásla:
„Sedmdesátiletá paní, nenechala se očkovat, protože jí děti vyhrožovaly, že jí přestanou půjčovat vnoučata. Začátkem týdne zemřela na covid. Ne každý je konspirátor a antivaxer, někdo je prostě oběť.“
Jak se musela cítit babička, která se sice možná bála covidu, ale nechtěla přestat vídat milovaná vnoučata?
A jak tragédii dneska prožívá její dcera? Vyčítá si, že zabila svou mámu?
Tento dramatický příběh je jasným argumentem, proč očkování – minimálně lidí v seniorském věku a lidí z rizikových skupin – prostě musí být povinné. Už proto, že někteří zranitelní či málo sebevědomí lidé chtějí mít v rodinách klid a nedobrovolně se podřídí „odmítačskému“ názoru toho silnějšího.
Stejně jako se nepřipouští žádná diskuse o jiných nařízeních státu, která jsou v zájmu bezpečnosti celku, tak to musí být i v případě boje s paralyzujícím virem.
Auta můžeme řídit od osmnácti, i když někdo by to zvládl dřív. Před jízdou nesmíme pít alkohol, i když údajně jedno pivo nikoho „neohrozí“. Musíme mít za jízdy povinně zapnuté bezpečnostní pásy, i když to třeba tlačí do břicha. Stejně tak nesmíme krást, podvádět, šířit nakažlivé choroby… A když to jde, musíme se chránit vakcínou. V zájmu celé společnosti.
Nedělejme z toho fatální drama o prolomení občanských svobod.
Stát dávno svými vyhláškami určil povinná očkování, která dostane každé mimino hned po narození – a jedině tak se podaří udržovat ve společnosti imunitu vůči všem zákeřným „svinstvům“, jako jsou neštovice, záškrt, černý kašel a podobně.
V dnešní covidové době není vhodná chvíle na falešnou iluzi o dobrovolném zvažování vakcinace a přemýšlení nad alternativními „pravdami“ (bludů najdete na sítích a v řetězových e-mailech hromadu, to nemůže být čtení inspirující k zodpovědnému rozhodnutí).
Politici, ať už z dosluhující vlády, nebo z té, která čeká, až se hlava státu odhodlá k jejímu jmenování, musí nutně vnímat blížící se katastrofu: vyčerpání, kolaps či odchody zdravotníků, zhroucení systému a fatální dopady na dostupnost péče pro onkologické a jiné pacienty.
Tohle není situace pro dobrovolné lavírování.
Politikům přeju odvahu k jasnému rozhodnutí a nám všem otevřenou mysl a sílu vystoupit ze zajetí předsudků a falešných zpráv.
A místo psaní „hejtů“ do komentářů pokud možno v klidu a ve zdraví prožitý adventní čas.
