Děti se hádají s rodiči kvůli očkování. Řeší to linky důvěry i právníci

Na spolek Linka bezpečí se v posledních měsících obracejí děti, které chtějí očkování proti covidu-19, zatímco jejich rodiče jsou proti.

„Na Rodičovské lince jsme se s tímto tématem již potkali v této, ale i v opačné situaci, kdy se dospívající odmítají očkovat a rodiče nevědí, jak se k celé situaci postavit, vznikají mezi dětmi a rodiči konflikty, což narušuje celkovou atmosféru v rodině,“ popisuje vedoucí Rodičovské linky Kateřina Schmidová. „V rámci práce na Rodičovské lince mapujeme celkovou komunikaci rodičů s dětmi, často se ukáže, že spory mezi nimi nejsou pouze způsobené tématem očkování, ale i dalšími problémy.“

Linka bezpečí si nevede přesnou statistiku, kolik dětí nebo rodičů se na ně kvůli očkování obrátilo. Jde spíše o ojedinělé případy, kterých ale postupně přibývá.

„Doporučujeme v obou případech respektující komunikaci a vzájemné naslouchání, protože neexistuje univerzální řešení. Je potřeba řešení hledat vždy v konkrétní rodině tak, aby to nenarušilo vztahy. Pokud rodiče a dospívající či mladí dospělí nejsou schopni dohody, nelze udělat nic jiného než se vzájemně respektovat,“ doporučuje Schmidová.

O domluvě jako nejlepším řešení mluví i její kolegyně Kateřina Lišková, vedoucí odborných služeb Linky bezpečí. Jinak je možné, že spor dojde až k sociálce a soudům.

„V rámci práce na Lince bychom dítě hodně podporovali k otevřené komunikaci s rodiči, ke vzájemnému vyslechnutí argumentů, k důkladnému zvážení pro a proti, ke hledání vhodného konsenzu. A kdyby se jim konsenzus nedařil, pak bychom dítě směrovali pro pomoc na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí – pozn. red). Tam se může dítě samo obrátit dle svého bydliště, OSPOD by měl vše začít s rodinou řešit. V tomto případě je možné se obrátit na soud, který ustanoví pracovníka místně příslušného OSPODu jako kolizního opatrovníka v dané věci, kdy dochází ke střetu zájmů dítěte a rodiče,“ vysvětluje Lišková.

Kancelář veřejného ochránce práv se spory mezi dětmi a rodiči kvůli očkování proti covidu-19 zatím přímo nezabývala. Úřad ombudsmana ale pro děti vytvořil jednoduchý návod, jak v takovém případě postupovat.

„Pokud se s rodiči na očkování neshodneš, bavte se spolu o tom. Můžeš se poradit i se svým praktickým (dětským) lékařem či lékařkou,“ radí úřad ombudsmana.

Oba rodiče by se měli na očkování dítěte shodnout. Pokud toho nejsou schopni, měli by se obrátit na soud.

„Nemělo by se stát, že tě rodič, který s očkováním souhlasí, i přes nesouhlas toho druhého nechá naočkovat. Pokud ti už bylo 14 let a s rodiči se na očkování neshodneš, můžeš se obrátit na soud. S tím by ti mohl pomoci nějaký dospělý, kterému důvěřuješ, ale i sociální pracovník, tedy pracovník takzvané sociálky, kterého najdeš na obecním nebo městském úřadě. Soud potom může rozhodnutí tvých rodičů ‚přebít‘,“ popisuje veřejný ochránce.

Děti starší 16 let se mohou k očkování zaregistrovat samy nebo si domluvit termín u lékaře.

„Pokud jsi starší 16 let a rodiče tě chtějí nechat očkovat, i když ty o očkování pochybuješ, neměli by tě nutit. Měli by respektovat tvůj názor. Pokud by na tom tvoji rodiče přesto trvali a nutili tě do něj, opět platí, že se můžeš obrátit na soud,“ informuje ombudsman.

Advokátka Daniela Kovářová se častěji zabývá případy, kdy se na očkování potomka neshodnou rodiče. Prezidentka Unie rodinných advokátů a bývalá ministryně spravedlnosti upozorňuje na to, že v soudní praxi potom záleží i na názoru dítěte.

„Když je malé, pěti, šesti, sedmileté, tak nejspíš jeho názor nebude mít takový vliv na případné soudní rozhodnutí, jako když je větší. Očkovat už se ale mohou i děti kolem čtrnácti, šestnácti let,“ říká Kovářová.

„Setkala jsem se i s tím, že v normálních funkčních rodinách, kde spolu rodiče žijí pod jednou střechou, vznikl spor mezi rodičem a dítětem. Rodiče nechtěli a dítě chtělo, nebo i naopak,“ popisuje advokátka.

Starší děti ve věku 14 a více let se mohou naočkovat i bez souhlasu, rodiče s tím nic neudělají. „Pokud by naopak rodiče chtěli a dítě nechtělo, tak k očkování stejně nedojde. Starší dítě nespoutáte a nedovedete ho ke zdravotníkovi. Dokonce i u mladších dětí kolem šesti až osmi let, pokud by dítě fyzicky nebo svým ústním projevem odmítalo očkování, tak u nás neexistuje zdravotnické zařízení, které by ho násilím naočkovalo,“ připomíná bývalá ministryně.

Častější ovšem je, že se neshodnou rodiče. A potom může mít spor o očkování dalekosáhlé důsledky, například při pozdějších soudních tahanicích o svěření do péče jednoho z rodičů. Od loňského roku, kdy se začalo mluvit o očkování, se Kovářová jako rodinný advokát setkává s tímto problémem velmi často, v posledním roce je to prý dokonce jeden z nejčastějších dotazů.

Na Unii rodinných advokátů se obracejí jak rodiče, kteří chtějí očkovat, zatímco druhý nechce, tak ti, kteří naopak nechtějí a mají obavu, že ten druhý nechá dítě naočkovat. Názor dítěte prý hraje v takových sporech důležitou roli.

„U dětí, které jsou schopné formulovat názor, a to dneska řekněme v osmi, devíti letech umí, tak by soud určitě dítě vyslechl a ptal se na jeho názor. Jenom těžko můžeme odhadovat výsledek sporu v každém jediném případu, protože tam hraje roli spousta okolností. Soud bude vždycky zkoumat stanoviska obou rodičů, názor dítěte, zdravotní situaci, lokální podmínky. Asi by hrálo roli, pokud by dítě už mělo alergickou reakci na nějaké jiné očkování,“ popisuje advokátka.

Rodičovská odpovědnost patří oběma rodičům bez ohledu na to, kdo o dítě zrovna pečuje, zda je dítě narozené z manželství nebo z nepřiznaného soužití i bez ohledu na to, jestli soud rozhodl, že svěřuje dítě do péče jednoho rodiče nebo do střídavé péče. Na očkování se zkrátka musí domluvit oba rodiče předem.

V praxi je několik variant: Matka chce naočkovat, otec nikoliv. Matka musí vyjednávat s otcem a získat jeho souhlas. Když otec očkování odsouhlasí, dítě se může naočkovat.

Pokud matka chce očkovat a otec to odmítne, mohou použít služeb mediátora, advokáta, mohou se pokoušet dohodnout. Pokud to k ničemu nevede, tak buď matka zkrátka dítě nemůže naočkovat a musí to přijmout jako v ostatních věcech, kdy nezíská souhlas druhého a změna se neuskuteční. Pokud to přeci jenom chce udělat, tak musí podat návrh opatrovnickému soudu. Soud oba rodiče vyslechne, vyslechne to dítě a rozhodne v každém jednotlivém případě individuálně.

„A nakonec třetí situace, kdy jeden z rodičů má obavu, že druhý rodič nechá bez souhlasu dítě naočkovat, prostě ho vezme do očkovacího centra. Tomu se dá zabránit předběžným opatřením. Rodič, který se bojí, musí podat návrh k soudu na vydání předběžného opatření. Na rozdíl od běžného opatrovnického řízení, které trvá několik měsíců, tak v tomto případě soud rozhodne do týdne. Když je návrh v pořádku a má všechny náležitosti, soud vydá předběžné opatření, kterým druhému rodiči zakáže naočkovat dítě,“ vysvětluje advokátka.

To vše platí v případě, že jsou oba rodiče zapsaní v rodném listě. Pokud v něm rodič zapsaný není, pro opatrovnický soud v podstatě neexistuje a nemá na rozhodování oficiálně vliv. Naopak rodič, který je uvedený v rodném listě, je pro rozhodování o očkování stejně důležitý, i kdyby se třeba o dítě dlouhodobě nestaral, nevídal ho a neplatil alimenty.

„Rodičovská odpovědnost mu zůstává. Pokud otec na maminku kašle, nebaví se s ní nebo je třeba ve výkonu trestu, na rodičovskou odpovědnost to nemá vliv. Chápu rodiče, třeba samoživitelky, které několik let o tatínkovi nevěděly. Potom je v jistém smyslu pochopitelné, že se maminka rozhodne sama. Ale není to v souladu s občanským zákoníkem,“ upozorňuje Kovářová.

Jeden rodič zkrátka musí získat ještě před očkováním dítěte souhlas druhého rodiče, apeluje advokátka. „V každém případě. Musí se na něj obrátit předem. Nemůže dítě naočkovat bez otcova vědomí, to je protiprávní postup a porušení rodičovské odpovědnosti. Před účinností nového občanského zákoníku si to tak mnohé matky vykládaly, ale minimálně od roku 2014 je jasně řečeno, že ve všech případech zásadních pro život dítěte, a to v dnešních poměrech očkování proti covidu určitě je, musí matka nejprve získat souhlas otce,“ říká prezidentka Unie rodinných advokátů.

Je to podobné, jako když chce matka zapsat dítě do jiné než spádové školy nebo kdyby ho chtěla přejmenovat. Pokud souhlas nesežene, hrozí rodiči nevýhoda v případných dalších soudních tahanicích.

„Takový rodič poruší rodičovskou odpovědnost, je to obrovské minus v dalších soudních sporech. Opatrovnický soud by k tomu měl přihlédnout. Například to může mít vliv na rozhodování o tom, kdo o dítě bude primárně pečovat,“ varuje Kovářová.