Ústavní soud vymezí vládě pandemické mantinely, míní právníci

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Senát tento týden projedná ostře sledovanou novelu pandemického zákona. Pokud bude zákon schválen, bude možné nařizovat karanténu prostřednictvím SMS nebo nařídit samokaranténu po příjezdu ze zahraničí. Nejvyšší správní soud také nebude muset přednostně přezkoumávat napadená opatření, kterým skončila platnost. Teoreticky by tak vláda mohla vydávat opatření třeba jen na jeden týden a soud by neměl šanci posoudit, zda opatření nejsou protizákonná.

Sněmovna projednala vládní návrh zákona s pomocí takzvané legislativní nouze, jednotlivým poslancům navíc zkrátila dobu, po kterou mohli na plénu vystoupit. Ani tak se vládní koalice nevyhnula obstrukcím ze strany opoziční SPD. Předseda poslanců SPD Radim Fiala navíc už minulý týden ohlásil, že pokud Sněmovna, Senát i prezident novelu schválí, SPD ji napadne u Ústavního soudu. K tomu by ale potřebovali 41 poslanců nebo 17 senátorů, a ani jedno SPD nemá. Urychlené schválení novely ve Sněmovně, tedy ve stavu legislativní nouze a s časovým omezením projevů jednotlivých poslanců, ale kritizovalo i opoziční ANO.

Jak se k případné stížnosti postaví Ústavní soud? Podle ústavních právníků, které Seznam Zprávy oslovily, bude jedním z důležitých témat právě způsob, jakým se koalice rozhodla zákon protlačit.

„Domnívám se, že se (stěžovatelé, pozn. red.) pokusí napadnout procesní stránku věci, to znamená omezení práv poslanců v politické menšině. Jeden z argumentů bude, že neměla být použita legislativní nouze, další bude otázka omezování projevů ve Sněmovně. Domnívám se, že Ústavní soud může zkritizovat ten postup, ale osobně se nedomnívám, že by Ústavní soud na základě toho prohlásil ten zákon za protiústavní,“ říká ústavní právník Ondřej Preuss z Univerzity Karlovy.

Podobného názoru je také jeho kolega z Právnické fakulty Jan Wintr. „Spíš jsem názoru, že to není protiústavní. Bylo potřeba nutně schválit zákon do konce února, aby nevznikla proluka mezi starým a novým zákonem. Zároveň ty změny reagují na konkrétní problémy, proto si myslím, že tohle vláda a parlament před Ústavním soudem ustojí,“ předpokládá ústavní právník.

Jádro sporu leží ale v obsahu novely. Ta mimo jiné zavádí možnost uložit karanténu či izolaci pouze prostřednictvím telefonátu nebo SMS. Hygieny sice tento způsob používají už nyní, podle Nejvyššího správního soudu je to ale nezákonné, respektive to dosud žádný zákon neumožňuje, což má právě novela pandemického zákona vyřešit.

„Myslím, že to je dobré řešení, v podstatě asi není možné to dělat jinak než SMSkami nebo podobným způsobem, asi by se to jinak nezvládalo. Pozměňovacím návrhem z toho vypadlo oznamování skrze vhodnou osobu, navíc je tam zastropování, že pokud to není prošetřeno do tří pracovních dnů, tak karanténa či izolace končí, to jsou, myslím, dobré záruky. Zároveň je potřeba to vykládat tak, že když má orgán prošetřit důvodnost a oznámit výsledek, tak nestačí poslat další SMSku, musí to nějak odůvodnit, musí to nějak vypadat. Čekal bych, že pokud to Ústavní soud rovnou nezruší, tak to ústavně konformně vyloží,“ říká Wintr.

Ústavní soud podle něj může konstatovat, že to samo o sobě protiústavní není, zároveň ale přinese přesný výklad, podle kterého bude nutné postupovat. Například že v případě stížnosti nemůže úřad člověka odbýt další SMSkou, ale musí se jeho případem poctivě zabývat a rozhodnutí řádně odůvodnit. Za velice citlivou považuje takzvanou SMSkovou karanténu také ústavní právník Jan Kysela, kromě jiného člen Legislativní rady vlády a senátní ústavní komise.

„Oproti původnímu návrhu se to vyvinulo směrem k možnosti se odvolat, respektive dosáhnout něčeho na způsob zjednodušeného správního řízení, došlo k posunu správným směrem. Je třeba vidět, že to opatření je legitimizováno podmínkami pandemie. V běžném stavu by se nám to zdálo neudržitelné, ale v podmínkách pandemie musíte hledat cesty, mimořádná řešení způsobilá dosáhnout cíle, to znamená eliminovat nositele infekce z kontaktu s jinými lidmi. To je dost těžké zařídit cestou běžného správního řízení, zatím se to dělalo SMSkami, aniž by k tomu byl nějaký právní základ. Tady je ten právní základ doplněn, a jestli je ústavně sporný, to nevím. Řekněme, že nad ním visí určitý otazník. Jde o to, jestli jsme schopni to vymyslet nějak jinak, tím si nejsem jistý,“ říká Kysela.

Preuss zase připomíná, že ne všechna nařízení, která dodržujeme, musí být na papíře s razítkem. „Domnívám se, že Ústavní soud nedospěje k závěru, že to je protiústavní, byť to nechci vyloučit. Nějaké ratio v té argumentaci je, ale z práva známe institut faktických pokynů, kdy například policista někomu na ulici něco nařídí a on se tím musí řídit, aniž by se o tom vydávalo nějaké formální rozhodnutí,“ podotýká Preuss.

Ústavní soud se na sklonku minulého roku zabýval pandemickým zákonem v podobě, v jaké nyní platí. A zákon tehdy u soudu uspěl. Novela sice některé části zákona upřesňuje, ale nepřináší mnoho novinek, které by mohly být protiústavní.

Demonstrace proti pandemickému zákonu:

Zřejmě největší kontroverze budí ale takzvaná samokaranténa po návratu ze zahraničí. I v tomto případě je možné, že Ústavní soud vymezí vládě jisté mantinely. Zavřít někoho na tři dny je totiž významný zásah do lidských svobod, shodují se právníci.

„U tohoto bodu jsem vždycky měl určité pochybnosti. Pokud to následuje po pozitivním antigenním testu, tak je to asi relativně přípustné, byť záleží na posouzení, jak moc jsou antigenní testy spolehlivé. Ale to, že se vracím z nějaké rizikové země, zejména pokud by se to vykládalo tak široce, jako to Ministerstvo zdravotnictví má tendenci vykládat, že riziková země je skoro všechno, tak mi to připadá jako hraniční. Bude zajímavé, jak se k tomu Ústavní soud postaví. A zase se můžeme od Ústavního soudu dočkat, že třeba řekne, že to je ústavně přípustné, ale že nařídí nějaký ústavně konformní výklad,“ říká Wintr.

„Procházelo to přezkumy u správních soudů, které měly pocit, že když u všech chcete, aby se prohlašovali formou dotazníků, tak je to určitý problém. Ale ve chvíli, kdy existuje riziko, že právě ta konkrétní země představuje problém, tak potom už to bylo právně udržitelné,“ připomíná Kysela.

Z pandemického zákona se podle něj stal podobný strašák, jako byl svého času nouzový stav.

„Do nouzového stavu se promítlo extrémní množství emocí, jakoby nám bránil před návratem do svobodného života. Nouzového stavu jsme se zbavili, máme pandemický zákon a promítá se do něj podobná emoce, se šibenicemi a tak dál. Mně ale přijde, že to není problém ani nouzového stavu ani pandemického zákona, protože v obou případech jsou to rámce, v nichž teprve se do života zasahuje buď krizovými nebo mimořádnými opatřeními, podotýká Kysela.

„Dovolím si ještě jednu poznámku. Původně vláda chtěla, aby pandemický zákon platil po neomezenou dobu. Schválená verze počítá s koncem letošního listopadu. To mi přijde trošku nešťastné. Máme zkušenost, že epidemie, pokud by se zase vrátila, většinou kulminuje na podzim. Zase bychom se dostali do situace, že přesně v době kulminace se bude znovu projednávat, jestli to znovu prodloužit. Mohli to ponechat na jaro příštího roku, to by bylo rozumnější,“ připomíná Ondřej Preuss.

Ústavněprávní výbor Senátu ve středu jednomyslně doporučil plénu horní komory, aby zamítla návrh novely pandemického zákona. Senát o ní bude jednat ve čtvrtek.

„Důvody byly dvojího charakteru. Jednak způsob přijetí ve Sněmovně, to znamená neoprávněné použití legislativní nouze, v rozporu s tím, jak se smí legislativní nouze využít,“ řekl pro Seznam Zprávy místopředseda výboru Michael Canov (Starostové pro Liberecký kraj).

Senátorům v ústavněprávním výboru vadily i některé body samotné novely, především nařízení třídenní samokarantény a karanténa po návratu z ciziny. „Na to už poukazoval ústavní právník Jan Wintr, je to omezení ústavního práva na svobodu pohybu. V obyčejném zákonu to takhle plošně není možné,“ říká Canov. Další výhrady byly třeba k uvalení karantény či izolace prostřednictvím SMS.

Naopak zdravotní výbor ale senátorům doporučil schválení, některé výhrady podle nich lze ještě opravit.