Článek
Soudy se musí znovu zabývat případem tří školaček. V dubnu se musely před výukou testovat, ačkoli měly protilátky proti covidu-19 poté, co loni v prosinci nemoc prodělaly. Podle dnešního usnesení Ústavního soudu bylo u stěžovatelek porušeno právo na spravedlivý proces.
Vyhověl tak jejich stížnosti a napadená rozhodnutí zrušil. Musí se jimi znovu zabývat Nejvyšší správní soud. Judikatura se však od té doby změnila.
Případ se týká mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, které na základě pandemického zákona omezilo školní výuku. Mohli do ní jen žáci, kteří se dvakrát týdně otestovali na covid. Testování se nemusely účastnit osoby, které podělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid a od pozitivního testu neuběhlo víc než 90 dní. Školačky se hájily, že po prosincové nemoci mají dost protilátek, potvrzených testem.
„Je to ryze procesní záležitost. Nejvyšší správní soud odmítl přezkoumat jeden z argumentů, který v dalších svých rozhodnutích běžně přezkoumával,“ uvedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Šlo podle ní také o to, že stěžovatelé dřív uplatnili velké množství námitek a justici se tato konkrétní „ztratila“.
Šimáčková zdůraznila, že Ústavní soud vůbec neposuzoval, zda se mají protilátky uznávat jako doklad o bezinfekčnosti jedince. „Tím jsme se vůbec nezabývali. Soud pouze řekl, že ve vztahu k této otázce v této jediné konkrétní věci správní soud neposkytl dostatek soudní ochrany,“ doplnila Šimáčková.
Nejvyšší správní soud už stížnost školaček dříve zamítl. Podle odůvodnění justice nemůže přidávat výjimky do stávajících opatření. V tomto případě uznání vysoké hladiny protilátek. Stěžovatelé namítli, že se soud jejich podnětem vůbec nezabýval, a porušil tak jejich práva.
Ústavní soudci jim dnes dali v tomto ohledu za pravdu. Nejvyšší správní soud se podle dnešního usnesení námitkou nedostatečné úpravy výjimek v mimořádném vládním opatření měl zabývat. „Pochybení Nejvyššího správního soudu spočívá výlučně v tom, že svou přezkumnou pravomoc vyložil úzce, čímž stěžovatelkám upřel právo na soudní ochranu, a učinil tak, ačkoliv se stěžovatelky dovolávaly svého ústavně zaručeného práva na rovné zacházení a na vzdělání,“ píše se v odůvodnění.
Uznávání protilátek dlouho řeší politici i odborníci. V systému certifikátů o „bezinfekčnosti“ však tento nástroj nemá místo.
Zákonní zástupci v ústavní stížnosti uvedli, že se Nejvyšší správní soud v jiných případech postavil na stranu lidí, kteří se ohledně protilátek cítili diskriminovaní.
Nicméně v poslední době se judikatura změnila. V předešlých rozhodnutích už soudcům stačilo detailnější a preciznější odůvodnění Ministerstva zdravotnictví, proč protilátky neuznává jako důkaz o bezinfekčnosti.
