Koronavirus srazí trhy tak jako pád Lehman Brothers. Ale pomůže klimatu

Rizik je ale víc. Ke koronaviru se přidala cenová válka producentů ropy, což vyvolává nebývalý propad její ceny. Za normálních okolností by to bylo dobré, levné palivo obvykle žene byznys kupředu. Teď to ale posiluje všeobecnou paniku. Klesají drahé kovy, začíná se mluvit o hrozícím propadu ceny nemovitostí. Ten by mohl postihnout i tisíce Čechů splácejících hypotéky.

Náraz je o to citelnější, že trhy mají za sebou přes deset let růstu, který investoři začali brát jako samozřejmost.

Ne pro všechny je ale současná situace překvapením.

„Podobný šok se dal očekávat. Už tři roky tvrdím, že trh je nadhodnocený a že návratnost investic bude nižší. A že až přijde náraz, bude to horší než normální korekce přehřátého trhu. Ten náraz teď přišel v podobě koronaviru,“ říká Jan Pravda, zakladatel investičně-poradenské společnosti Pravda Capital SICAV plc.

Právě on už v roce 2006 jako první předpovídal propad cen emisních povolenek na nulu a rozpad jejich trhu. Na jaře 2009 zase správně odhadl, že se trhy už začnou ozdravovat po šoku z pádu Lehman Brothers.

O kolik byl podle vás do vypuknutí epidemie koronaviru v Evropě akciový trh nadhodnocen?

Tak o 20 až 30 procent. Aby se dostal na normální nebo zajímavou hladinu, potřeboval korekci nejméně o 20 procent.

Korekce, tedy propad trhu, je zatím zhruba pětadvacetiprocentní. Jsme tedy na dně?

To nejspíše nejsme, ale blížíme se. Odhaduji, že trh nespadne o víc než 50 procent hodnoty z počátku roku.

Jak jste došel k odhadu padesátiprocentního pádu?

Počítejte se mnou: 20 až 30 procent je korekce za předchozí vysokou valuaci, 10 procent za koronavirus, 10 až 20 procent připadá na paniku a dopad karantén. Podtrženo sečteno, dojdeme k poklesu kolem 50 procent.

Podotýkám, že toto je extrémně hrubý odhad s chybou plus minus 10 procent. Ale jsme v situaci, kdy žádné konvenční metody nefungují, tak je dobré se o něj pokusit. A jak víte, mně se to už dvakrát podařilo.

Podle toho, co říkáte, koronavirus sám o sobě trhy nijak fatálně nepoškodí…

Pokusím se o takový cynický odhad. Koronavirus si většinu obětí na životech vybírá mezi seniory, to se v ekonomice tak neprojeví. Větší dopad má úmrtnost mezi lidmi v produktivním věku.

Podle dostupných informací umírá kolem jednoho procenta z nakažených. Je rozumné předpokládat, že se s nemocí setká každý, ale úmrtnost bude pravděpodobně klesat. Takže nejčernější scénář je, že zemře jedno procento produktivní populace. A bude trvat deset let, než se do produktivního věku dostanou dnešní děti. Takže kvůli koronaviru z ekonomiky vypadne procento produktivních lidí asi na 10 let.

To by mohlo způsobit další dlouhodobější desetiprocentní propad proti hodnotám před epidemií. Každopádně zažíváme jednu ze čtyř největších krizí kapitálového trhu v historii.

Jak padaly akcie při předchozích srovnatelných krizích?

V roce 1929 se propadly až o 70 procent. Trvalo léta, než se začaly vzpamatovávat. Nastartovalo to Velkou hospodářskou krizi, která mimo jiné vynesla v Německu k moci Adolfa Hitlera. Ekonomiky prošly očistcem války, na původní hodnoty se vrátily po asi 25 letech. Během Černého pondělí z roku 1987 hodnota trhů klesla o asi 20 procent. Byl to dodnes ne úplně vysvětlitelný propad, jakási technická korekce, ale situace se uklidnila za několik týdnů. Poslední relevantní srovnání se současnou situací je Velká finanční krize z roku 2008.

Jak tehdy oslabily akcie po pádu Lehman Brothers?

O 50 až 70 procent hodnoty, podle toho na který index a trh se díváte. Krizi způsobily tzv. subprime hypotéky (rizikové úvěry, jejichž objem v USA před vypuknutím krize dosahoval k 500 miliardám dolarů ročně – pozn. red.) a dluhová krize v Řecku.

Jak dlouho tehdy trvalo, než se trhy konsolidovaly?

Reakce trhu byla přehnaná, typicky šoková. Po roce a třech měsících došlo k obratu a trh se začal zotavovat.

Co tyto paralely vypovídají o dnešku?

Že panická reakce trhu neodpovídá skutečnému riziku koronaviru pro ekonomiku, což je ta ztráta lidí v produktivním věku. Tedy to předpokládané jedno procento produktivní populace na dobu 10 let.

Ekonomika ale neutrpí jen kvůli úmrtnosti. Celé obory budou mít kvůli opatřením na zpomalení epidemie reálné ztráty. Způsobí to bankroty, škrtání výdajů, propouštění a snižování mezd. To se na kapitálovém trhu taky odrazí, ne?

Všechna ta omezení cestování a podobně, mají sice dopad na konkrétní firmy, ale zase by měla přispět k tomu, že se rychlost šíření nákazy zpomalí. Což by mělo snížit celkové škody. A taky tu jsou opatření vlád a centrálních bank, která mají negativní dopady snížit. Kdyby například omezené cestování mělo dovést ke krachu American Airlines, určitě centrální banka zasáhne, aby je například držitelé dluhopisů neposlali do úplného bankrotu.

Protože příčina je vyvolaná tzv. „force majeure – boží mocí“, neovlivnitelným zásahem shůry, je pravděpodobné, že problémy firem se splátkami se budou řešit v měkčím režimu. Takže by aerolinky dostaly třeba režim ochrany před věřiteli.

Centrální banky reagují vesměs snižování sazeb a kvantitativním uvolňováním, tedy „tištěním peněz“. Zlevňují úvěry, investice a snaží se tak uměle stimulovat ekonomiku. Je to efektivní?

Desítky let se vedou spory mezi ekonomy – zastánci J. M. Keynese, který prosazoval tištění peněz, vládní půjčky a investice jako stimulaci ekonomiky, a jeho oponenta Friedricha Hayeka, který naopak sázel na nejmenší regulační zásahy. Po Velké hospodářské krizi z 30. let se říkalo, že tehdy selhaly centrální banky právě tím, že peníze netiskly. Od té doby v keynesiánském duchu peníze tisknou, takže se dá čekat, že v tom budou pokračovat.

Nejsou však spolehlivá data, která by dokázala, která cesta je účinnější. Už jsem vysvětloval, že srovnatelné situace byly zatím jenom dvě nebo tři – roky 1929, 2009 a možná 1987. To je pro hodnocení tak komplexního problému málo. Tištění peněz totiž způsobuje dobrý pocit, ale neřeší všechna rizika a nerovnováhy.

Co radíte investorům, kteří vidí, jak se hodnota jejich majetku ve fondech nebo v akciích smrskává?

Teď je již na účinné kroky pozdě. Nejistota kalí krátkodobý výhled. To, že se vám podaří z klesajícího vrtulníku vyskočit a pak zase včas nasednout a zachytit návrat nahoru, je nepravděpodobné. Co se naopak vyplatí, je v době jako přelom roku, ubrat plyn. Tedy snížit alokaci do akcií nebo mít významné krátké pozice (tzv. short selling, sázky na pokles akcií – pozn. red.), které v této době rostou a chrání vás. Takto postupuje náš fond.

Kdy se trhy začnou zotavovat?

Jakmile se šíření nákazy začne zpomalovat, začne klesat podíl mrtvých mezi nakaženými, zruší se nejostřejší karantény, začne se zase pracovat a cestovat. To způsobí obrat. Nebo také tak, že tyto informace předběhne některý vlivný finanční gigant, sedící na stovkách miliard klientských peněz, a zavelí klientům, ať nakupují. Nebo kombinace obojího.

Ale pravděpodobně se hodnota investic nevrátí na vysoké hodnoty z přelomu roku.

Vyletí podle mne poměrně rychle zpátky. Dlouhodobě bych čekal jen tak těch deset procent pod původními hodnotami. To je podle mne onen reálný dopad koronaviru, způsobený ztrátou lidí v produktivním věku.

Dá se tedy dopad koronaviru na trh vnímat víceméně jen jako ozdravení přehřáté ekonomiky, odstranění nepřirozených bublin?

Tištění peněz centrálními bankami má na ekonomiku podobný vliv jako antidepresiva na lidi. Překrývá to skutečný problém. A tím je nadměrný konzum, který si nemůžeme dovolit. Extrémně levné peníze vedou k tomu, že se podnikatelé vrhají do projektů, na které nemají předpoklady. Znám elektrikáře, který se mi chlubil, že začal stavět celé domy: může si to dovolit, protože je po nich díky levným penězům a levným hypotékám poptávka, ale ty domy mají určitě vážné vady, které musí řešit šikovné ruce, ne peníze.

Tak je to ve většině sektorů. Už pár let tzv. „nejsou lidi“ stejně, jako tomu bylo za komunistů, kdy také nefungoval trh práce. Lidi si půjčují na zbytečné spotřební zboží. A nadměrný konzum ničí naše vlastní životní prostředí. Pokud koronavirový šok toto přibrzdí, je to vlastně trochu dobře. A určitě to bude mít jeden zcela konkrétní bizarní pozitivní dopad.

Jaký?

Koronavirus přispěje ke snížení globálních emisí skleníkových plynů. Krátkodobě to pro klima může být ten nejúčinnější nástroj. Protože emise jsou úzce navázané na růst HDP a tlačí je právě ten náš nadměrný konzum.